Koňský trus ohrožuje

Číhá všude, je nebezpečný, zákeřný, stále častěji způsobuje i úmrtí. Nejvíce případů je od června do listopadu.

Lidé se proti tetanu očkují už více než šedesát let. A co psi? Může je v dnešní době ohrozit také? Původcem tetanu je bakterie Clostridium tetani, jejíž spory přežívají v prostředí stovky let. Způsobují tetanus jak u lidí, tak stále častěji i u psů. Nachází se v půdě, ale také v trusu zdravých býložravců.

V dnešní době velice vzrostl zájem o chov koní a rančů je stále více. Příroda z koňského sedla je opravdu úžasná. Je to relaxace na tělo i duši. V našem okolí je plno rančů a pohled na pasoucího koně s hříbátkem je krásný. Plno lidí si ale v dnešní době ztěžuje, že koňská kopyta ničí louky, lesní cesty a plno dalšího. Myslím si, že se jedná hlavně o ty lidi, kteří je nemají rádi. Dost možná, že nemají rádi žádná zvířata. Někdo nemá rád psy, jiný kočky a další holuby.

Mně osobně nevadí koně, ale někteří jejich nezodpovědní majitelé. Pokud už jedou na projížďku lesem a kůň se jim cestou vyprázdní, nic tak hrozného se neděje. Ale když pracháči cválají obytnou zónou a koně nechají v klidu udělat potřebu, tak to už mě nebaví. Hraje si tu plno dětí, malují si na dlažbu, jezdí na kole, koloběžce. Žije zde také plno psů se svými majiteli. Koňský trus se pak pod koly aut roznese po celé ulici. Vydrží tam plno dní, až do doby, než přijde pořádný déšť.

Těžko se dá pak uhlídat, aby pes nesmočil čumák do toho, co tam po koni zbylo. Pokud má nějakou ranku na noze a do trusu šlápne, bakterie se dostane do těla rankou. Pak již stačí málo a váš pes se může nakazit tetanem, nebo i červy a ani nevíte jak. Hrozí nákaza do ranek hlavně u štěňátek při výměně mléčných zubů. Štěňata ráda okusují, co jim přijde pod čumák. Jsou to různé kamínky, klacíky a také již zmíněný koňský trus. Jeho vůně láká už z dáli, a i když je pes na vodítku, dokáže v nestřežený okamžik sebrat, co by neměl.

Inkubační doba je pět až deset dnů. Klinické příznaky tetanu závisí na druhu, místě vstupu a množství bakterií v těle. Následně se pak šíří do částí nervového systému, nebo se dostávají krví do mozku a míchy. S léčbou je potřeba začít okamžitě, protože šance na uzdravení rychle klesá. Prevence tohoto onemocnění je důležitá a také jednoduší jak samotná léčba. Jedná se o důsledné ošetření a desinfekci ran u psů.

Případů tetanu u psů sice není zatím mnoho, ale veterináři stále častěji doporučují očkování štěňátek i dospělých psů. Hlavně v místech, kde je větší výskyt koní, koz, ovcí. Jen málokterý chovatel koní proti tetanu své koně nemá očkované. Koně by se měli povinně očkovat. Výjimky se ale najdou.

Psi a kočky jsou proti tetanu přirozeně odolní, jsou odolnější více jak kůň. I přesto je případů stále více. My pejskaři uklízíme po našem psu exkrementy, ale samozřejmě ne všichni. Najdou se i tací, že nechají prostě psa vykadit uprostřed chodníku. Přitom stihnou vykouřit ranní cigaretku, tváří se, že to není jejich problém, co tam jejich psí miláček zanechal.  Přeci platím poplatky ze psů, tak ať si to obec uklidí. Tak z takových majitelů si nebudeme brát příklad.

Nyní zpátky ke koním. Já bych zavedla to, aby ten, co jede na koňském hřbetě, pokud se jeho kůň rozhodne, že si uleví na zámkové dlažbě, měl vše uklidit. Majitelé psů nosí sáčky a majitelé koní by mohli vozit skládací lopatku. Sesedli by z koně a posbírali to do sáčku. No radši do igelitky, aby se to tam všechno vešlo. Pak by stačilo zanechat igelitku na chodníku.

Za toto nemalé nadělení by koni byl vděčný každý zahrádkář či pěstitel okenního truhlíku. Někteří by se možná i o ponechanou igelitovou tašku poprali, jiní by už při zvuku koňských kopyt vycházeli z domů. Přáli by si, jen ať se to stane před jejich domem. Jezdec by seskočil ze svého oře, uklidil by vše, předal hnojivo a ladně se vyhoupl do sedla. Krásná představa.

My pejskaři bychom měli o starost méně a nemuseli se v dnešní době bát každého projetí koně a toho, zda si uleví v ulici, kudy každý den chodím na procházku a kde si hraje malá drobotina.