Darovaná kuchařka z roku 1924

Začetla jsem se do ní jak do nejnapínavější detektivky. Kam se hrabou různé horory a novely. Okupantská cenzura, povolení k tisku, válka, nedostatek jídla, klasické i netradiční recepty…

Čtením této knihy jsem se přenesla do roku 1924, kdy vyšlo první vydání. Autorkou je Marie Janků Sandtnerová, která žila v letech 1885 – 1946.  Autorka napsala knihu na přání svých žákyň z lidových  kurzů, ze školy vychovatelek a pěstounek.

Jak správně připravit pečené kvíčaly, sluky, plněného dušeného tetřívka, kompot ze zelených ořechů, andělikový stonek v cukru či zadělávaného holuba. Dále žabí stehýnka, mozeček v koflících, játrový puding. Co recept, to velká kuchařská perla. Nejdříve mě zaujal název a postupně i celá příprava pokrmu. Kuchařka obsahuje veškeré recepty z té doby. Je rozdělená na 25 částí. Já vybrala alespoň některé části, abych přiblížila co nejvíce netradiční jídla této doby.

Jako první jsou v kuchařce masové polévky. Tyto polévky jsou hlavně pro ty, kteří mají maso. Najdeme zde zajímavou Královskou polévku, Nepravou želví či Ságovou. Co je vlastně ságo, jsem si musela vyhledat na googlu. Potom následovaly polévky vodové, nebo polévky z ovoce. Zajímavá byla polévka z bylinek a meruněk. Různých zavářek do polévek, aby se člověk zasytil, bylo nepřeberné množství. Taková polévka ze sekyrky tam však nebyla.

Na různé předkrmy z této kuchařky bych v dnešní době neměla ani chuť. Hlavně proto, že nejím všechnu zeleninu.  Ale doba byla zlá a recepty opravdu různorodé. Kapustový, játrový či špenátový puding, mozeček v koflících, koblížky se sýrovým krémem, nebo vejce obalená těstem. Takový recept na smažená žabí stehýnka jsem si přečetla úplně celý. Dozvěděla jsem se, že u nás se žáby k této přípravě používaly hlavně z jara před oplodněním vajíček. Naopak Francouzi používali žáby na podzim. Byly nejtučnější a také nejvýživnější.

V kapitole o vejcích jsem si vzpomněla, že plno věcí znám. Dnešní mladá generace ale vůbec neví, o co se jedná.  Aby nám vajíčka déle vydržela, tak se nakládala do vápna nebo vodního skla. Moje maminka takto nakládá vajíčka stále. Ve sklepě má potom vyrovnáno plno pětilitrových lahví plných vajíček. V zimě, když slepice málo nesou, se vždy přinese ze sklepa láhev. Jako malá jsem se bála sahat do těchto lahví pro vajíčka. Občas jsme doma také vajíčka balili do novinového papíru. Takto jsme je uložili do chladu, aby nám déle vydržela.

Jedna kapitola je věnována všem druhům masa. Některé známe z dnešní doby. Jiné jen ze zoo, nebo jako chráněné druhy. Hlavně divokou drůbež, jak je nazvána jedna kapitola. Zde mě zaujal recept na dušeného tetřívka a pečenou sluku. Co je, nebo kdo je kvíčala? Opět jsem si musela vyhledat na internetu. Protože recept na pečené kvíčaly byl také zvláštní.

Poslední část knihy je věnována lékařské části. Různým dietám na hubnutí i na tloustnutí. Správné výživě při kojení. Co dělat při úplavici, zácpě a jiné zajímavosti.

Kniha byla natolik úspěšná, že se dočkala i šedesátého prvního vydání. Hodně mě zaujala předmluva k tomuto poslednímu vydání, tedy před válkou.

Výběr z předmluvy:

Když o svátcích vánočních v roce 1942 byly všechny moje knihy z oboru vaření vyprodány, neobdržela jsem od okupantské cenzury další povolení k tisku. Došel mne sice návrh, abych knihu přepracovala a přizpůsobila předpisy k poměrům válečným, tomu jsem se ale vzepřela já. Byla jsem té zásady, že na chvalně pověstné české kuchyni se nic měniti nedá a to mi jistě potvrdí každá zkušená hospodyně, protože pokrmy, zhotovené podle staré tradice kuchyně české, se ošiditi nedají. To se dělo a hotovilo v našich kuchyních po dobu okupace, byl jen mezník v našem umění kuchařském a východisko z nouze, jak nám to válka vnutila. Neb vykouzlit oběd pro vícečlennou rodinu skoro z ničeho, k tomu bylo potřebí velké zkušenosti a zručnosti, jinak byla škoda za vydání zboží. Když konečně po velkých obětech dočkali se kýženého míru, zásluhou statečných přátelských národů, jsme obzvláště našemu odboji za hranicemi i doma, všem za jejich nadlidskou obětavost, díkem zavázáni. Ovšem blahobyt tu ještě není, to jest věc nemožná, bude však záležeti na nás hospodyních, jak se odhodláme přiložiti ruku k dílu na výstavbě naší republiky. Jest sice pravda, že o nás hospodyních se sice nemluví, byly jsme vždy jen popelky. Pravdou však jest, že my ženy jsme ve věcech národohospodářských důležitým faktorem…