Česko je pekařská velmoc, bohužel se o tom neví

Kdekoliv ve světě není jednoduché sehnat kvalitní buchtu. V Česku především zahraniční firmy „tak skvěle pečou“, že už je to problém i zde.

V podchodech metra, třeba na Můstku, nebo v některém z nákupních center, kde jsou malé obchůdky s pečivem, si našinec uvědomí jak je degradován věhlas českého pekařství. Nevím, kdo tam peče, ale jsem si jist, že kdyby tudy prošel Kája IV. tak toho majitele vykoupe ve Vltavě....v lednu. Je mi líto těch lidí, kteří za ty spečené, suché a nevkusné věci dávají peníze, neboť asi nikdy v životě neokusili dobrý koláč. No a samozřejmě je smutné, že tato pekařství dělají ostudu v hlavním městě pekařské velmoci. Na venkov, kde se peče mnohem poctivěji, se většina turistů nepodívá. Samostatnou kapitolou jsou velké pekařské společnosti, které dodávají do supermarketů a vesnických sítí COOP,... opět ostuda. Hlavně v cukrařině - tam je ještě socialismus.

Znám jen několik lidí, kteří proslavují naše pekařství ve světě, ať už je to Jarda Kús v Kostarice který všem vytřel zraky sítí pekárniček nebo kluci v Chicagu „Vesecky Bakery", ve čtvrti Berwyn. V USA jsem měl vše, a přesto se mi stýskalo po jediné věci z ČR. Po pořádném makovém koláči. Nakonec jsem ho našel na Santa Monica Blv. v obchodech Ukrajinců kteří pekli podle českých receptů. Problém bylo že jsem tam mohl nakupovat jen o víkendu protože cesta autem od mého bydliště v L.A. na Santa Monica Blv. také v L.A. trvala tam a zpátky 4 hodiny.Je to jako kdybyste pro koláče vyrazili z Prahy do Českého Krumlova nakoupili a jeli zpět.
Tak abych netratil čas rozhodl jsem se péci sám. Mák se dal sehnat v eko supermarketu Trader Joe's. Ale problém. Až do této chvíle jsem si myslel, že v USA je k dostání vše. Proto mne překvapilo, když jsem nesehnal mlýnek na mák. Poslali mi ho z Čech. Pak jsem pekl pro sebe a pro známé. Po nějaké době už spíš pro známé a trochu pro sebe. Také později jsem odmítl převzít odpovědnost za jejich ohlodané prsty, takže jsem jim k tomu napsal prohlášení na sáček od makového štrůdlu.
V Chicagu jsem jel speciálně přes půl města, abych navštívil skvělou českou pekárnu. Jen tam vejdete a už sliny tancují čardáš. Dokonce tam pečou lépe než v ČR (v USA jsou obecně lepší suroviny) ale také to kluci asi umí. Police nikdy nebyly plné. Pečivo jenom ulétalo. Ve dveřích jsem potkal chlápka v obleku s kravatou. Ještě neopustil obchod a už do pusy pěstí tlačil bavorský vdolek. Povidla mu kapala na košili a já se ho ptám... „Dobrý?"
„Co to je za pečivo." Huhlá s plnou pusou.
„Pravý český." (I když ten vdolek by byl sporný).
„Great!!!"
Byla jeho odpověď. To mu jistě ve food chainu neupečou.

Ceny pečiva v L.A. byly astronomické. V arabských obchodech, kde měli většinou piškotové výrobky, byla malá kostička kávového piškotu s ořechy za $4,7. Za to si mohl člověk u Číňanů koupit horu nudlí s množstvím kuřecího masa, ananasů a ořechů. Náhodou jsem narazil na německou pekárnu, která měla ceny kolem $5-7 za koláče. Konkurence v okolí prakticky nulová. Takže pro české pekaře je L.A. ráj. Jinak do angličtiny bylo přijato české slovo - Čapkův „robot" a do americké angličtiny také „kolach" takže se v Chicagu můžete klidně zeptat kde je nějaký kolachky bakeries a budou vám rozumět.

Přímo v Praze nám to natřeli jedna Ruska a jeden Armén. Ti začali v ČR péci a prodávat medovníky. Vydělali (zaslouženě) velké peníze na obyčejném (čertovsky dobrém) dortu, který je mimochodem i v receptech české kuchyně. Za absolutně ostudné považuji vstup francouzských a jiných pekařských firem do českého trhu. Nemusím chodit až do strojírenství. „Pouhá" pekařina (píši pořád pekařina a beru k tomu rovnou i cukrařinu) je názorným příkladem toho, jak jsou Češi v byznysu neschopní a jak lehce se dají okupovat. Nikdo neví že Česko "BY" mohlo konkurovat v pekařství, reklama je nulová a prezentace chlebem se solí je trochu chudobídná. Myslím že, uvítat hosty moravskými svatebními koláčky by se slušelo. Mám vyzkoušené, že na to 99% cizinců reaguje velmi pozitivně.

V západním světě je nejznámějším koláčem skandinávský „Danish". Plundrové těsto, pudinková náplň a pár kousků ovoce navrch. Ze slaného pečiva svět dobyla francouzská „Baguette". Nemám proti ní nic ale popravdě jak praktickou formou, tak chutí na pravý český rohlík nedotahuje. Ta kvasnicová chuť a báječná pologumovost rohlíku je neopakovatelná. Navíc při ukousnutí rohlíku si nemusím trhat koutky úst jako u bagety. Když do Česka přišlo francouzské pečivo tak jsem si nemohl zvyknout na přílišné množství vzduchu uvnitř. Říká se tomu nadýchané, já tomu říkám okrádání zákazníka o hmotu. Nevěřili byste, jak se s tím vzduchem v pečivu dá ve výrobě ušetřit.

České vánoční pečení je kapitola sama pro sebe. Když o tom vyprávím nějakému cizinci tak jen nevěřícně kroutí hlavou. A není to nezdravé? Jo, je to pracné, drahé a nezdravé, ale je to tradice. A vy to sníte? Většinou ne, v únoru to vyhodíme nebo zkrmíme slepicím. Tak to už fakt vypadáte jako cukrářští magnáti.

Český chléb je nenapodobitelný, jen málokde ve světě dělají takový nebo lepší. Škoda že se z obchodů vytratil podmáslový chléb ale i tak průmyslový recept zvaný „Šumava" dává velmi dobrý lehce nakyslý a solidně hutný chléb. Těch receptů je v Česku nepřeberně mnoho, tak jak se na pekařskou velmoc sluší a patří. Takže z mého blogu vzkaz Francouzským pekařům...."Běžte se schovat!"

Pár prostých rad na závěr:

Nenatírat pečivo bílkem, připálené vejce je karcinogen a navíc má nepříjemnou hořkou příchuť.

Nezapomenout dát do sladkého pečiva sůl a do slaného cukr v takovém množství aby tyto dvě složky pak společně rozehrály na jazyku plnou paletu chutí.

Některé ovocné koláče jsou dobré až druhý den.

Poté, co některé pečivo projde chladem (ledničkou) tak už není dobré.

Nejezte ještě teplé pečivo z kynutého těsta, může vás začít bolet břicho.