Ve sporu o umělém vyvolávání války má Schillerová pravdu

Strašení Ruskem vychází primárně od armád, v ČR unikátně z diplomacie. Těžko se chápe, kde vzal pan Lipavský, že Ruská imperiální expanze si brousí zuby i na střední Evropu, a proč toto slova jako diplomat vypouští.

Silácká prohlášení ruských představitelů jsou taktickým záměrem dostat Západ do větších rozměrů zbrojení a větší připravenosti na válku, což jej evidentně oslabuje. Jde jen o blafování s cílem prodražit, ochudit a narušit. Bohužel někteří západní politici, obzvláště čeští se chytají každého slova přicházejícího z Moskvy. V komentářích zde pod článkem vidím, jaký to má vliv na lidi. Slepě věří všemu, čím Rusové straší. Takže v tomto se Moskvě daří.

Rusko už při invazi na Krym anoncovalo, že mu jde o rusky hovořící část Ukrajiny, což u nich chápu. Dotknutelnost ruského člověka jitří celou společnost. Jakkoliv by Rusové nežrali jeden druhého, okamžitě se semknou, jakmile někoho z nich napadne cizinec. Ruská vláda a velitelství jsou třeba kaskadéři balancující hodně na hraně (většinou nakonec spadnou za ní), ale nejsou to blbci, jak se mnohdy presentuje. Dobře si uvědomují své možnosti a dál než do jižního Dněpru nepůjdou. Je hranicí, kterou kdyby (jako že se to asi nestane) získali, tak už to je důvod k rozdávání metálů.

Proč tedy Rusové pálí do měst, za Dněprem od rozpadu SSSR neruskojazyčných? Protože škodí, oslabuje a také blafuje. Pokud straší, útoky na Kyjev, Lvov a jiná města za Dněprem, tak jen proto, že mu je to dovoleno. Dovoleno je mu to proto, že jde „jen“ o Ukrajince a že nelze úplně rozzuřit ruského medvěda držícího červené tlačítko. Nějakou míru volnosti mu Západ nechává, že to odnáší Ukrajinci je pro západ jen politováníhodný boční efekt.

Strávil jsem v Rusku s přestávkami sedm let především mezi roky 2005 až 2015. Viděl jsem hodně průmyslových provozů zevnitř a projel řadu měst před, i za Uralem. Viděl jsem infrastrukturu Ruska.

Jejich „civilizace“ je slepenec z dob druhé světové války, stalinismu, obrozeného komunismu, divokých devadesátek a řízeného kapitalismu po nástupu Putina.

Nové technologie propojují zastaralé, energeticky velmi náročné inženýrské sítě. Pracovní síla žije v neutěšených podmínkách, kdy často čelí nedostatku teplé vody, výpadkům vytápění, výpadkům elektřiny, neudržovaným silnicím. Rusové třetinu života stráví řešením byrokratických překážek. Ta země má stopadesát milionů lidí, z nichž tak třetina je schopna pracovat v průmyslu a jen pár milionů v náročnějších technologiích. Těm pak Rusko dává vše, vysoké mzdy, prestiž. Myslí si snad někdo, že země složená z materiálních a lidských slepenců je schopna vtrhnout do Evropy?

Rusko se blíží k hranici vnitřního rozpadu. Ukrajinu je třeba ze všech sil dokončit zabráním Doněcké pánve a jihu Dněpru. Pak se rychle zabývat národnostními a sociálně ekonomickými záležitostmi. Putin je opravdu dobrý ve vnímání pulsu svého národa. Přesně cítí, na jakou mez ho může zatlačit. Ta mez se blíží. Revoluce je na spadnutí. Kromě naštvaných Rusů jsou zde mocní Tataři resp. Bulgaři s vazbami na civilizovaný muslimský svět. Ti mohou spustit každým dnem lavinu osamostatňování republik. Za nimi by mohli jít Jakutsko, Kalmycko, Baškortostán. Republiky, chudnoucí díky Moskvě. Putinovi jde o čas. Proto možná NATO zdržuje dodávky zbraní na Ukrajinu. Jde jen o to, kdo má silnější nervy dívat se na umírající vojáky.

Jak řekl Běrezovskyj než ho Putin dal zabít...“Rusko si nepamatuje dva kroky dozadu a nevidí na krok do předu“. I přesto, poučeno nezdařilým druhým vpádem na Ukrajinu, dobře ví, co by mu zlomilo vaz.

Proč tedy někteří evropští politici a vojáci pouští informace o tom, že Rusko míří na Evropu?

V ČR je to tradičně z hysterie. Strašení vpádem Ruska se pohodlně (v zemi mající s tím už dvě blbé zkušenosti) nahrává armádní klice ovládající ohromné toky peněz, snažící se udržet koryta.

V podstatě to vypadá, že v nitru sní mnozí vojáci o své seberealizaci. Cože docela logická profesní úchylka jakkoliv zní hnusně.

V roce 1981, potom co Solidarita v čele s Lechem Walesou vyvolala vážný odpor proti polské vládě, jsme vyjeli z Benešovských kasáren za Jaroměř. Stovky vojenské techniky a tisíce vojáků se utábořili v polích před hranicí s Polskem. Byl únor, mrazivo, poprašek sněhu. Přesně si pamatuji na všechny momenty. Jak nás svolali k fasování ostré munice. Najednou jsme byli ozbrojeni ostrými a připraveni k válce. Najednou nám došlo, že čekáme jen na pouhý rozkaz, abychom začali střílet do Poláků a oni do nás.  Že zítra může kdokoliv z nás být studený. Bez rodiny, bez přítelkyně, ženy, dětí. Zdeněk Novák, v civilu filosof a literát, si sedl na zem. Opřel se o pásy BVP, dal samopal mezi nohy hlavní pod bradu, že se raději rovnou zastřelí. Sebral jsem mu ho, abychom si následně spolu zazpívali popěvek od Czesława Niemena - Dziwny jest ten świat (Divný je ten svět). Uvědomíte si realitu bezmoci. Nicotnost v rukách armádní mašinerie kdy někdo řekne, že máme někam jít, někoho zabíjet, a snažit se nenechat se zabít.

Uběhne přes čtyřicet let a čtete vlastenecké komentáře, jak je třeba se postavit Rusům. Ano, Rusové nejsou Poláci. Ovšem…dnešní mladí jsou psychicky zranitelnější, fyzicky i psychicky méně odolní. Jejich vnímání války je viděno přes obrazovku počítače s pivíčkem a teplou pizzou. Mnozí by šli válčit proti Rusům hned… pokud by to byla počítačová hra.

Takže pane Lipavský… pojďme se chovat diplomaticky. Eliminovat nebezpečí diplomatickou cestou a ne výhružkami Rusku, vnukáváním mobilizace našincům. Ta by se stejně rozsypala na lidech nepřipravených zabíjet a nechat se zabít. My nejsme Ukrajinci. Češi nikdy nevedli otevřenou obranu svého území, vždy se podrobili. Nebudou bojovat tím spíše dnes.

Nemyslím si, že by se pánové Fico a Orbán zaprodávali Putinovi, jen jsou šikovnými diplomaty využívajícími ruskou mentalitu…„Jak ty na mně, tak já na tebe“. A ten červený puntík u Putina v kufříku bohužel zatím řeší jeho postavení.