Straší, překrucuje a manipuluje… Toxická militantní klika v ČR.

Neschopná vláda a prezident tvořící kliku s kamarády z armády. Vražedné spojení, které nás táhne do propasti zvané „Balkán střední Evropy“.

Armádní klika a militarismus po staletí vysávají českou ekonomiku. Česko je historicky trochu nadprůměrně vojenská zemička. Už od dob Husitů, kteří půlku republiky obrátili na ruby a silně poškodili její ekonomiku. Až po rakousko-uherské vojenské uspořádání, kdy se chasníci, aby nemuseli dřít na statcích, raději nechávali verbovat na dlouhá léta na vojnu, kde si mohli válet šunky, dokud je někdo nezastřelil. Nakonec asi málokterou zemi reprezentuje přihlouplý rakousko-uherský voják nesoucí v sobě ryzí češství. Dá se říci... "Švejkem pro smích ostatním". Komplex malosti a pocit zranitelnosti jsou dobrým krmivem pro uživení neúměrně velké armády.

Naši do československých legií nešli (a možná někdo jo..), aby bránili svojí vlast a světový mír, ale protože válečná výprava byla pro českou dobrodružnou náturu zajímavá. Rozhodně více, než orat pole na rodném statku a bát se kdy bude sucho, kdy zase moc dešťů,  čekat až pantáta natáhne brka a přestane prudit.

Militarismus posilovali Švédové, Napoleon, Ferdinand, Hitler a samozřejmé Sovětský bratr, za jehož nadvlády česko-sovětská armádní klika ovládla v Československu úplně vše… Což si mladší ročníky nepamatují, a proto jsou tvárným materiálem armádní kliky vedené duem Pavel - Řehka (nebo obráceně)… Fabriky, které by jinak vyráběly normální civilní zboží a stroje určené k ekonomickému progresu chrlily vojenskou techniku a věcičky pro zabíjení lidí. Žili jsme v pokřiveném polovojenském světě. Chrastění klíčů na Václaváku přineslo úlevu jen zdánlivě. Když už se jednou ve státě vytvoří armádní klika, pak téměř na věky. Pracovat se nechce. Že třetina civilistů drží zálibu v maskáčích ukazuje, jak je syndrom militarismu historií přištemplovaný k národu.

Mezi vyznamenanými Řádem bílého lva dominují vysocí armádní představitelé. Lidé, u nichž se dá pochybovat o faktických zásluhách pro blaho republiky. Ale mají uniformy, vysoké hodnosti, tak nějakou mít musí. Vždyť i generál Pavel bojoval za naši svobodu! Když si na Balkáně dali horkokrevní kluci pár facek, tak on jim z bunkru v modré přilbě poslal jasný vzkaz "Nechte toho!". No není to hrdinství? Jakkoliv byl Pavel při volbách v mnohém sympatický, vyvolával obavy, že rodilý voják povede republiku v duchu vojenské mentality. Ty se naplňují.

Jednou jsem v diskusi k článku o nákupu super drahých super stíhaček napsal, že podle české logiky by každé světové město s deseti miliony a více obyvateli muselo mít své vlastní stíhačky. Nečekal jsem tak horlivé, až nenávistné reakce..... Předpokládám, byly od militantní části spoluobčanů. Je nezajímá vyšší životní standard a ekonomická prosperita, chtějí mít za zády mraky zbraní protože:

• Říkají to v televizi a píší na internetu… Já tedy, říkejte si co chcete, mám obavy.
• Chci, abychom se ubránili cizím vetřelcům, budu bránit vlast zuby nehty… (což se prakticky Čechům nikdy nepovedlo a nepovede, i kdyby naverbovali děti se starci).
• Bojím se Rusů… Každý máme právo na obavy, pokud nejsou zneužívány.
• Rád si hraju na vojáky, baví mne to... "pif-paf", takže vím, že ve válce to bude dobrodrůžo.
• Armáda je krásná. Řeknou, co máte dělat, a o víc se nemusíte starat. Plat, sociální zajištění jsou skvělé. A ještě si zajezdíte terény s tankem. Kdo to má?
• Na prostředcích k zabíjení lidí (i když to společnost nikam neposouvá), se dobře vydělává, že ano pane Strnade a spol. 
• Kamarádi z armády jsou pro mne rodina, proto si přihrajeme, co se nám zachce.

Armáda ČR si mne ruce. Podařilo se jí dostat svého zástupce do prezidentské funkce, ministryní obrany zvolit manipulovatelnou členku neschopné strany. A do toho ti Rusové. Tak dobře se, od vlády Sovětů u nás, páni důstojníci neměli.

A novináři, ti kluci od klávesnic, nám předhazují názory typu: "V dnešní době je v armádě hodně žen, i na vysokých místech, a na některé pozice se hodí mnohem více než muži."

Chceme to? Chceme ženy vojandy? Chceme budoucnost naší společnosti stavět na strachu zvyšujícím armádní výdaje? Chceme vyznamenávat generály místo továrníků, ekonomů, starostů?

Chceme prosperitu fabrik vyrábějící prostředky k zabíjení? Budeme se dál utápět v iluzích, že něco, nebo někoho vojensky spasíme?