Papouščí opereta
„Tak jo. Prima nápad!“ uznala jsem, když mi taťka v autě stáhl můj šátek přes oči, abych jakože nic neviděla. A pak jsme všichni někam jeli. Ne moc dlouho, ale z toho, co nám mamka vykládala mi došlo, že jedeme do nějakého kouzelného lesa, kde rostou jedny z nejvyšších eukalyptů Austrálie, a že podle mapy, co jsme dostali, se tam někde nachází ohromný poklad, který je chráněný tajemnýma tvorama, co vydají poklad jenom těm, co mají narozeniny.
Věděla jsem, že to je zase jedna z mamčiných her, a přestože mi bylo jasné, že tam žádný poklad nebude, nechtěla jsem jí kazit radost, a jenom nadšeně přikyvovala a pokukovala spodem šátku ven.
Naši se nejdřív, jako obyčejně, dohadovali, kterou odbočku vzít a kde zaparkovat, ale po několika nezdařených pokusech musel taťka přiznat, že ta odbočka, co ukazovala mamka hned na začátku, byla ta správná.
A tak tam jel.
Když jsem vystupovala z auta, bez jakéhokoliv varování mi něco obtěžkalo hlavu. Potom se všude okolo nás začalo něco jako svištět. Něco jsem měla na rameni a pak to zase zmizelo. Znělo to jako když chceme vyfénovat Harryho po vykoupání (to byl náš pes) a ten nám všem zdrhá pod rukama a nohama a zběsile se snaží ukrýt na stropě.
Nevydržela jsem to a strhla si šátek.
A bylo po narozeninovém překvapení.
To, co mi před chvíli sedělo na rameni a na hlavě byl nádherný bílý papoušek kakadů. Kam jsem se podívala , jich bylo spousta. „Mamííí, tatíííí, máš semínka?“ A mamka zašmátrala ve svém kouzelném batůžku, odkud vždycky vytáhne to co potřebuju. A vytáhla pytlík slunečnicových semínek.
„Děkujůůůůů“, vrhla jsem se po něm s takovou vervou, že se mi málem všechny vysypaly na zem „to bylo o fous“, oddychla jsem si. Mamka jenom protočila oči v sloup a hodila po mě takový ten vyčítavý pohled. Ale můžu já za to, že jsem nešika po taťkovi?
Okolo nás to svištělo jako kulky v bitvě, říkal taťka. Což o to, mě se to líbilo, ale podle panického okřiku a zděšeného mávání rukama a nohama okolo sebe a poletování skoro stejně zběsilého jako těch papoušků, jsem soudila že mnoha dámám a slečnám moc ne.
Brácha ten zase stál jako zkoprnělý a kdyby si nedržel ruky na uších, aby ten řev nemusel poslouchat, asi by sebou zmítal jakbysmet.
Papoušků jsem viděla i v centru Melbourne několik. Většinou jenom jako barevnou šmouhu, jak v páru rychle s vřískotem proletěli okolo našeho hotelového okna. Nebo jsem je zahlédla skrýté vysoko v eukalyptech, jak něco dolují v těch malých oříšcích co tam nahoře rostou. Jinde jsme viděli, jak papoušci devastují omítku nákupního střediska a ve vydolovaných dírách, si dělají hnízdo.
Přilítali další a další, lezli přes sebe, poskakovali, dohadovali se o jednotlivá semínka. Byla to fakt dobrá mela. No, jako všude, když se něco rozdává zadarmo.
Mamka klikala foťákem jak o život a v duchu se určitě modlila, aby jí nedošla baterka a aby aspoň něco z toho bylo zaostřené. A já s taťkou stála s nataženýma rukama uprostřed toho zmatku ozdobená papouškama jako vánoční stromeček.
Byli dost těžcí. To teda jo. Několikrát mi sedli na hlavu, a ja myslela, že mi upadne. „Jak mají hladké a teplé tlapky, tati, že?“ Bylo to parádní.
Čas se pro mě zastavil. Úplně jsem zapomněla na poklad i na dort, co mi naši slíbili.
A lítali další a další. Nejdřív lítali v desítkách, pak stovkách a pak všichni splynuly v jeden ohromnej mrak. A mě došla zrníčka!
Vztekle jsem kopla do země, až všichni papoušci ode mě poskočili.
„To jsou potvory mazané!“ usvědčil taťka, „oni okamžitě poznají, že už jim nemáme co dát a klidně si uletí za jinýma. Nevadí. Tak jdeme hledat pokláááád, piráti!“
„To byla paráda, co? Líbilo se ti to?“ poznamenala mamka poté, co s velkými problémy odlepila foťák od oka a spokojeně se na mě usmála. Jí se to totiž taky líbilo. Až na bráchu. Ten se za celou dobu prakticky ani nehnul. Stál tam uprostřed té mely jako zkamenělej, s oběma rukama na uších, aby nemusel poslouchat ten křik. Ale nevím, jestli se bál křiku těch uřvaných slečen nebo papoušků.
Je fakt, že jejich řev je fakt ohlušující. Hlavně večer. Tam kde bydlíme, ne moc daleko od centra Melbourne, je každý večer takové halabalů, když se slétavají na hnízdění do stromů v parcích a pouliční zeleni, že kolikrát nemůžu usnout. Po pravdě, nevím co je ale horší. Jejich noční vřískot, anebo nechtěný budíček několik hodin poté ještě před rozbřeskem.
A tak jsme vytáhli mapu a po červené cestičce jsme se vydali hledat pirátský poklad. Řev papoušků vystřídalo křupání listí a suché kůry pod nohama a kličkovali jsme mezi vysokánskými eukalypty. Před sluníčkem nás stínily ohromné listy kapradin, co se nám tyčily nad hlavami. A tam v jednom obrovitánském kmeni, který jsme nemohli ani všichni dohromady obejmout, ukrytém pod obříma kapradinama v termity prokousaném doupěti, jsme našli krásně třpytící dva drahokami, 4 zlaťáky (ale ty byly jenom čokoládové) a 2 jablíčka. Přesně jak mapa ukazovala. Špica. Ty teda jsou. Pochvalovali jsme si oba s bráchou křišťály a těšili se, jak si je doma přidáme do sbírky.
„Mamííí, a můžu si jednoho papouška vzít domů?“
„Néééé“ křičel brácha. Hmm, po cestě nazpátek k autu musím vymyslet, jak ho ještě přesvědčit. „Tak aspoň klokana, ... nebo žraloka?“
Alexandra Synac
Australskou zimu můžu
Jestli je něco, na co jsem si rychle v Sydney zvykla, tak je to zdejší zima. Chudák mamka, která mě furt musí poslouchat.
Alexandra Synac
Lockdown tak trochu jinak
Tak a je to tu V Sydney máme další lockdown. Já vím, pro Evropu to není nic nového. Vy tam máte domácí vězení v malíčku.
Alexandra Synac
Malý trek na Velké zdi
Xiao Yen, anebo Jimmy, jak nám sděloval v emailu, nás čekal v Pekingu na letišti přesně tak, jak jsme si přes email domluvili.
Alexandra Synac
Když volá moře
Vy nemůžete sem. My nemůžeme tam. Tak posílám pár fotek z azurové náruče Pacifiku rozpínající se od nevidím do nevidím. Je ohromný. Jako velká modrá poušť. Jen je krásnější. Milejší. Přátelštější. Někdy.
Alexandra Synac
5 chyb, které dělá dnešní Honza, když si sbalí svých pět švestek
Co si budem vykládat, když dnes jde Honza do světa na zkušenou, překonává úplně jiné výzvy, než třeba já před víc jak dvaceti lety, či opravdoví pováleční či pookupační emigranti.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...
Řidič Porsche srazil ve Vysočanech ženu s kočárkem, ta utrpěla vážná zranění
V pražských Vysočanech sjel řidič automobilu ze silnice a srazil ženu s kočárkem. Podle mluvčího...
Školák měl v osmi letech dvě mrtvice. Nemocných dětí od covidu přibývá
Premium Netušili jsme, že mrtvici mohou dostat i děti, říkají rodiče těch, které to zažily. Některé dokonce...
- Počet článků 154
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2572x
https://www.instagram.com/ardna_xella/