Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Malý trek na Velké zdi

Xiao Yen, anebo Jimmy, jak nám sděloval v emailu, nás čekal v Pekingu na letišti přesně tak, jak jsme si přes email domluvili.

Vybaveni 72h vízem pro vstup do Číny a kompletně vyvedeni z míry tím, že první část našeho bláznivého plánu vyšla, jsme dobrosrdečně oddali naše životy do rukou Jimmyho, co znal pravděpodobně tak deset anglických vět. My na tom s čínštinou byli ještě hůř. Jimmy zatípl jeho cigaretu a smířil se s tím, že další si zapálit nemůže a vyzval nás k nasednutí do jeho auta řízeném zavalitým řidičem.

Jelikož jsme se co nejvíce chtěli vyhnout turistickým davům, odváží nás do odlehlejší části zdi. Badaling, Mutinyau a Jiankou jsou sice pěkně opravené a tudíž silně fotogenické, ale také nejblíž Pekingu a tím pádem pravidelně přetékají turisty. Asi dvě hodiny za Pekingem by se nám mělo naskytnou to nejlepší z obou světů - původní, neopravená část zdi nabízející skutečný pohled na to, jak vypadala Velká zeď před obnovou a k tomu fotogenické záběry na pusté hory nerušené davy lidí. 

Nebylo ještě ani šest ráno a Peking se teprve začínal probouzet do mrazivého prosincového dne se spoustou lidí, jedoucích tmou na kole a mopedech do práce zabalených do šikovných dekových přehozů, anebo postávajících s horkým čajem na chodnících. Těžko ale říct, jestli se jim kouřilo od pusy, z cigarety nebo z čajové termosky. 

Krátce po osmé auto sjelo z dálnice a chvíli jsme se prodírali po neupravené polní cestě, která zdánlivě nikam nevedla. (Tak, tady nás určitě zapicnou anebo rozprodají na nějaký exotický trh). Trochu jsme zpozorněli, ale Jimmy nás ujišťoval, že vše je v pořádku a že si za chvíli dáme snídani. Jak slíbil, tak se stalo. Řidič s autem ještě chvíli zápasil po hliněné cestě plné děr a výmolů, ale nakonec přece jen zastavil před opuštěným malým stavením zastíněném velkými nezalesněnými kopci. 

“Restaurace. Tady snídaně. Zeď hned potom,” gestikuloval Jimmy rukami mávajícími před pustou.Určitě nás zavřou do sklepa a budou vyžadovat výkupné nebo něco, pomyslela jsem si. Slib jídla ale po 12ti hodinovém letu se mi ale zamlouval a tak jsme poslušně následovali oba naše průvodce dovnitř.

Naštěstí žádný hororový scénář se nekonal. Čekala na nás opravdová snídaně hodná čínského císaře, i když do restaurace měl polorozpadlý přístřešek zdejšího farmáře hodně daleko. Přestože jsme nikdy nic tak dobrého nejedli, pohostinnost místních farmářů jsme nezneužívali příliš dlouho, jelikož jsme se nemohli dočkat dnešního 15km treku.

Hodili jsme na sebe několik vrstev teplého oblečení z našich batohů a vyrazili jsme do kousavé zimy. Rtuť se sice krčila někde u -17, ale na sluníčku bylo slastně. Navíc nás hřála přímo dětinská nedočkavost a nadšení. Sladkému vábení zdi jsme opravdu déle nedokázali odolat. 

Jimmy dal nějaké pro nás nesrozumitelné pokyny řidiči, kterého jsme opustili, i s našema kuframa, zabaleného v cigaretovém kouři. Sledovali jsme Jimmyho jisté kroky vedoucí nás dál od farmářského stavení po neviditelné cestičce polem někam skrz pichlavé křoví a vysokou zmrzlou trávu. Asi po 20ti minutách prudkého škrábání se nahoru po čtyřech jsme na ní konečně vstanuli.

Tak tohle bylo pro mě velký okamžik.  

Stojím na Velké čínské zdi!

Já opravdu stojím na čínské zdi - nevěřícně jsem si v duchu opakovala, i když se mi to chtělo vykřičet na všechny strany. Já stojím na jednom z novodobých sedmi divů světa, který budovaly čínské císařské dynastie přes 2000 let. Rozhlížela jsem se dokola. Po mé pravici začíná Mongolsko - země barbarů. Nalevo obrovská Čína. Za mnou pevnina, která po 200km u brány Staré Dračí Hlavy sklouzne do Žlutého zálivu a přede mnou tisíce vinoucích se kilometrů zdi až do místa, kde někde v nejzápadnější části poušti Gobi prý začíná.

Počasí nemohlo být perfektnější. Tu nejblankytnější modrou nekazil ani jeden mráček a dokonce i vyhlášený čínský smog byl toho dne zřejmě na příkaz čínských oficírů (a samozřejmě jen na naši počest) zavřený do pytlů. 

Černý kouř z žádné věže toho dne vojáci nevydávali a tak jsme se vydali na pochod. Tradičně totiž prý kouřové signály patřily mezi spolehlivou metodu, jak si posílat vzkazy až na 620 km za den, což bylo nesčetněkrát rychlejší než ten nejrychlejší voják na koni, informoval nás Jimmy hned na začátku. Dnes ale žádní vojáci na zdi nevartovali. Dnes jsme tu byli sami. A to doslova. Po celý den jsme až na dva výběrčí vstupného na celé zdi nepotkali vůbec nikoho. Přesně tak, jak jsme to chtěli.

Zeď se plazila před námi jako had. Lemovala ty nejostřejší hřbety hor v místech, která se vymykala tradičnímu chápání.

Chvílemi jsem si říkala, že jen blázen by chtěl tyhle hory dobývat. Jen blázen by byl totiž schopný se drápat po tak strmých stěnách, které místy ostře padaly i několik desítek metrů dolů. Chvílemi jsem si připadala jako horolezec, jen bez bezpečnostního lana a jistících karabin. Každý krok byl třeba opatrně zvážit. Místy byla zeď prakticky rozpadlá a ani ne půl metru široká. Některá místa byla navíc pokrytá černým ledem, na němž nám to nepříjemně klouzalo. Tady, kdybych ze skály spadla, skutálela bych se několik metrů ke dnu údolí pokrytém opět zase jen kamením. Dostat se odtud by bylo možné snad jen helikoptérou. 

Co mě ale upřímně uvádělo do němoty, byla naprosto nepochopitelná nadpozemská nadměrnost celé zdi. S každým krokem jsem byla míň a míň sto pochopit, jak někdo dokázal něco takhle obrovského postavit. Kdybych měla tento úsek popsat třemi slovy, neváhala bych použít adjektiva jako ohromující, nebezpečný a kompletně nepopsatelný. 

Trekujem dál a dál od věže k věži. Některé jsou prakticky v rozpadu, jiné jsou zčásti poloopravené. Musíme vážit každý krok, jak jsou některé úseky krkolomné. Z hlavní upravené dvouposchoďové věže vstřebáváme celý "Gubeikou-Jinshanling-Simatai" úsek a snad ještě mnohem dál.

Snažím se představit si nějakou velkou bitvu a jak vojáci v těchto místech vyhledávají bezpečí  před krvelačnými Mongoly. Najednou jde vidět, jak je zeď místy rozšiřována, jinde nastavovaná nebo opravovaná. Eroze a zub času je ovšem neúprosný. Navíc prý Čínská kulturní revoluce zničila historická místa po celé zemi, včetně Velké zdi. Jimmy nám vysvětluje, jak během této doby byli místní obyvatelé vyzýváni, aby si nabrali cihly pro stavbu svých domů.

Její dezolátní stav ale ve mně nevyvolával smutek a zděšení, ale respekt, údiv a pokoru. Té rýže kolik se muselo spotřebovat na maltu, jíž je slepená. Té zeminy, kamene a dřeva vynošeného na zádech miliónů dělníků po staletí. Těch cihel, kolik muselo být dopraveno do neskutečných výšek za těch nejdrsnějších podmínek.

Není divu, že se traduje, že je Velká čínská zeď největším hřbitovem na světě. Tohle nebyla lehká práce.Jimmy nám vypráví, jak tato část zdi byla údajně epicentrem stovek velkých bitev s okupujícími Mongoly, protože právě tudy byl vstup k Pekingu nejschůdnější. 

Právě když jsem si začala říkat, že to nikdy neskončí a že budeme muset "uprostřed ničeho" bivakovat v jedné z věží v -20 C (což jsem původně plánovala), Jimmy nás svede ze zdi k malé usedlosti. Toho dne jsem netoužila po ničem víc, než po pořádné teplé posteli. Po skvotstné večeři jsme ještě stihli krátkou procházku k nedaleké vyhlídce na zeď koupající se ve hvězdách. Bohužel tak, jak se mraky celý den držely nám nekazit pohádkové panorama, večer se nám všechny skupily přímo nad hlavu. A jak teplota venku klesla k -25, s kouřem od pusy jsem usínala s představou, že se ráno probudíme do zasněženého království, ve kterém budeme uzavření až někdy do jara. 

Ráno naštěstí nasněženo nebylo a tak jsme mohli v naší cestě hned po úžasné snídani pokračovat. Dnes nás čekalo jen 10km a pak bohužel odvoz na letiště za dalším dobrodružstvím. Fixní čas na nástup do letadla jakoby nám hořel v kalhotách. Nevím, jestli to bylo velkým mrazem, ale pochodovali jsme jako vojáci na bitvu. V jednom místě jsme museli ze zdi na krátký úsek sejít, abychom se vyhnuli omezené vojenské části do níž byl zákaz vstupu. Při šplhání zpátky na zeď mi nečekaně ujela na ledu noha a ošklivě si na rozdroleném kamení rozsekla koleno. To nebyla dobrá zpráva. Ale nezbývalo, než krev ignorovat, bolest potlačit, ránu zavázat šálou a razit si cestu dál, i když kulhavě. Připadala jsem si heroicky. Jako jeden z střážníků hájící čest své země. Ne každý se může pyšnit trvalou jizvou a čtyřmi stehy z čínské zdi.

Mráz nemráz, daně se vybrat musí

Čím jsme se blížili ke konci, tím byl úsek zdi víc a víc opravený. Tady byly zeď i věže v dokonalém stavu. Věže dokonce zdobily střechy, vrata a červené okenice. Zeď tady byla široká a rovná jako silnice. Bylo hezké vidět jak zřejmě vypadala v době její největší pýchy. Ale mé srdce si získala polorozpadlá zeď u Gubeikou, kde místy byla jen na našlápnutí široká a nenávratně se rozpadala v hliněnou drť. 

Naše snaha byla odměněna, když jsme dosáhli hlavního vstupu Jinshaling - našeho dnešního cíle - krátce po poledni. Sluneční paprsky objímaly vrcholky hor mystickým světlem. Panoramatický pohled, který se nám do údolí nabízel, byl naprosto nepopsatelný.

Pokračovali jsme dál ještě chvíli po vyblýskané zdi směrem k Mutianyu, kde nás Jimmy svedl ze zdi cestou lesíkem někam za vesnici, v níž na nás čekal náš řidič. Světe div se, i s našimi kufry. Naše malé dobrodružství bylo u konce. Museli jsme se rozloučit a zbytky neprojítích kilometrů naprosto impresivní Velké čínské zdi, nechat objevit někým jiným.

 

 

Autor: Alexandra Synac | neděle 20.6.2021 9:57 | karma článku: 13,88 | přečteno: 241x
  • Další články autora

Alexandra Synac

Putování s dinosaury

Když se řekne Broome, většina si tady v Austrálii vybaví tři věci. Perly, dlouhou Cable Beach s velbloudy a krokodýly a .... drumroll prosím .... Dinosaury.

24.10.2021 v 22:42 | Karma: 8,96 | Přečteno: 166x | Diskuse | Cestování

Alexandra Synac

Jak to chodí poslední dobou v Austrálii

Tak máme za sebou sto dní fiesty. A tradáááá ... vypadá to že, teda aspoň tady v New South Wales, od příštího týdne budeme moci vystrčit hlavy ven a vyrazit někam dál, než v 5km radiusu v našem okrese.

10.10.2021 v 20:49 | Karma: 15,70 | Přečteno: 982x | Diskuse | Cestování

Alexandra Synac

Šeptání vln

Až doposud vždy viděla moře z jistoty pevné půdy pod nohama. Moře z vrtkavého kajaku vypadá úplně jinak, pomyslela si Kara úzkostlivě. Ultramarínová hladina byla naprosto průzračná snad několik metrů do hloubky.

18.9.2021 v 13:16 | Karma: 12,24 | Přečteno: 210x | Diskuse | Ona

Alexandra Synac

Ty jsi má ... zlatožlutá aneb australský květinový znak

Žlutá a zelená. Pro nás obyčejná barva pampelišek nebo zlatého deště, ale třeba i kopřivy nebo trávy. V Australské buši je to ale celkem neobvyklá kombinace.

1.9.2021 v 9:43 | Karma: 16,15 | Přečteno: 494x | Diskuse | Fotoblogy

Alexandra Synac

Všechno nejlepší k prvním 60 dnům

Všechno nejlepší k 60 dnům v lockdown. A pevný nervy na mnoho, mnoho, MNOHO dalších. Hlavně to pořádně oslavit. Fiesta must go on. Já vím, šedesát dní nic není, i když nám to připadá jako věčnost.

25.8.2021 v 13:08 | Karma: 12,08 | Přečteno: 391x | Diskuse | Ona
  • Nejčtenější

Barbaři na hranicích. Fotky od Hamásu zahanbily západní média

6. října 2024

Seriál Pokud vás už válka na Blízkém východě unavuje, podívejte se na fotky ze 7. října loňského roku. Ty...

K romskému chlapci po konfliktu s učitelem jela záchranka. Zasáhla policie

5. října 2024  13:02,  aktualizováno  8.10 14:41

Policie řeší incident, při kterém se v Koryčanech na Kroměřížsku fyzicky střetl učitel s žákem....

Obsese zbraněmi, morbidní porno a stres. Vrah z fakulty střílel už na střední

3. října 2024

Premium Čtyřiadvacetiletý muž ze středostavovské rodiny bez ekonomických problémů a se slibně rozběhlou...

Malý Vilík prohrál svůj boj s rakovinou. Sbírka pomohla rodině strávit čas spolu

2. října 2024  11:16

Rodiče malého Vilíka na stránce Donio v červenci vybírali peníze, díky kterým se mohli plně věnovat...

Za zpackanou digitalizaci mimořádné odměny. Bral je i obviněný z Dozimetru

4. října 2024

Premium Ministerstvo pro místní rozvoj zaplatilo za digitalizaci stavebního řízení k 9. září letošního roku...

Antarktida našla svého poštmistra. Nejúžasnější práci na světě bude dělat Brit

9. října 2024  20:03

Antarktida právě vybrala nového ředitele pošty. Britská charitativní organizace totiž obsadila...

Česko bude znovu členem Rady OSN pro lidská práva, rozhodlo Valné shromáždění

9. října 2024  18:08,  aktualizováno 

Česko bude v příštích třech letech znovu členem Rady OSN pro lidská práva (UNHRC). Ta monitoruje...

Ozvěny železné opony. Harrisová i Trump prosí migranty z Evropy o hlasy

9. října 2024

Premium Prezidentská kampaň ve Spojených státech vrcholí a do těsného souboje promluví donedávna přehlížené...

Biden si poprvé od srpna volal s Netanjahuem, mluvili i o odplatě vůči Íránu

9. října 2024  19:58

Americký prezident Joe Biden si ve středu telefonoval s izraelským premiérem Benjaminem...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 154
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2485x
srdcem z jižní Moravy; duší v Kanadě; doma ve West Yorkshire; momentálně u protinožců; snící o chaloupce ve Švýcarských Alpách; naivně zamilovaná do krásné Polynésie. Zkrátka na cestě.

https://www.instagram.com/ardna_xella/