Koho byste volili vy? I.

4. listopadu bude dost možná doslova rozhodnuto o osudu světa. Ne nutně v nějakém dramatickém slova smyslu, nicméně bude učiněna významná volba ohledně dalšího směřování událostí. Spojené státy, ať už se to někomu líbí nebo ne, v tuto chvíli stále představují podle všech měřítek mezinárodního vlivu nejmocnější sílu na planetě a jejich občané budou volit hlavu exekutivy na další 4 roky.

Ve světle možných nedozírných následků je trochu depresivní sledovat kontrast mezi zájmem světa o Ameriku a zájmem Američanů o svět. Asi by to nemělo být překvapivé, ale voliči ve Spojených státech se mnohem víc starají o přístup obou kandidátů ke zdravotnímu pojištění (V USA neexistuje všeobecné zdravotní pojištění, nárok na zdravotní pojištění a 15,3% lidí také vůbec žádné zdravotní pojištění nemá, v důsledku čehož musí zdravotní výlohy, převážně v řádu tisíců dolarů za běžná zranění a nemoci, přímo platit; asi není třeba dodávat, že pojištění většinou nemají lidé ve špatně placených zaměstnáních a také lidé se zvýšeným zdravotním rizikem...) a daním, než o následky volby na americké PR ve světě. Možná to něco vypovídá o limitech kolektivního rozhodování o dlouhodobých cílech. 

Na druhou stranu podle průzkumu Gallup organisation provedeného v 70 zemích má celých 38% obyvatel zbytku světa, obzvlášť Evropanů, jasný názor na to, kterému z obou kandidátu by dali přednost. Česko do průzkumu zahrnuto nebylo, ale byl bych překvapen, kdyby se nesvezlo s většinou. Všechny země mimo Filipín, Kambodžy a Gruzie chtějí Obamu a tak se zdá, že veřejné mínění, nejspíš ze zcela špatných příčin, konvergovalo se správnou volbou.

Jde o pouhou mou spekulaci, ale za hlavní důvod Barackovy obliby považuji pouze fakt, že je demokrat. Nejde ani tak o podporu Obamy jako o averzi vůči republikánům a jejich dosavadní zahraniční politice, což nemusí samo o sobě představovat rozumnou motivaci. Tradiční republikánský přístup je založen na izolacionismu a nedávné excesy souvisí spíše s rodinou Bushových než s obecnou doktrínou Good Old Party. Obamu samotného potom lze z hlediska bojovnosti, přinejmenším v rámci jeho strany, zařadit k jestřábům. (Tady je možná na místě podotknout, že politické strany v USA fungují jiným způsobem než v Evropě; Jde v podstatě pouze o volební aliance sdružující kandidáty s podobnou politickou orientací za účelem shromáždění finančních prostředků na volební kampaň. Mimo voleb strany jako takové prakticky žádnou činnost nevyvíjejí a aktivita je ponechána v rukou jednotlivých osobností. V rámci jedné strany lze také nalézt mnohem větší rozmanitost názorů a přístupů, vzhledem k tomu, že republikáni a demokraté musí společně obsáhnout téměř celé politické spektrum. Na okraj: americké politické spektrum je posunuté výrazně doprava oproti světovému průměru, stejně jako to české je posunuté výrazně doleva. ODS a KDU by se ve většině otázek umístily na levém křídle Demokratické strany.) A to už se vůbec nezmiňuji o možném dopadu výšky, váhy a obličejových rysů kandidátů na jejich voličskou oblibu...

Jaké jsou tedy ony dobré důvody, proč doufat ve vítězství Baracka Obamy?

Prvním z nich je pro mě Sarah Palin. Viceprezidentská volba Johna McCaina se ukázala na mnoha úrovních naprosto nepopsatelně chybnou. V prvé řadě byla vybrána impulsivně, zcela mimo užší okruh kandidátů, o nichž se několik měsíců uvažovalo. McCain se s ní nikdy předtím nesetkal a před nabídnutím spolukandidatury s ní mluvil sotva hodinu. Její výběr byl zjevně motivován čirým populismem. Palin měla pro demokraty neuspokojené v primárkách sloužit jako náhražka Hillary Clintonové a zároveň uklidnit fundamentalistické evangelické jádro, které nebylo příliš žhavé do podpory relativně liberálního McCaina. Jako bonus byla první žena na ticketu sexistických, šovinistických republikánů bezvadným průlomem. Na papíře vypadá celý tah skvěle, ač příliš nekoresponduje s McCainovým heslem Country first a jeho výtkami vůči Obamově nezkušenosti a mládí (Obamovi je 47, Palin 44). První problém nastal ve chvíli, kdy Palin absolvovala svá první televizní interview s Katie Couric a Charlesem Gibsonem, při nichž vyšlo najevo, že nemá sebemenší ponětí... o ničem. Palin nedokázala (mimo jiné) odpovědět na otázku, v čem spočívá funkce viceprezidenta, jaký je účel a význam ekonomického bail-outu a nevěděla, co je Bushova doktrína (Teze, že Spojené státy mohou podle své úvahy preventivně útočit na jiné suverénní státy, pokud je považují za hrozbu své národní bezpečnosti. Jestli jste to nevěděli, nemusíte se příliš stydět, vy na viceprezidenta nekandidujete.) Svou dostatečnou zkušenost se zahraniční politikou odůvodnila tím, že je z Aljašky vidět Rusko (Ano, tohle zní neuvěřitelně, ale v rozhovoru skutečně vyvracela pochyby o své nedostatečné erudici na poli zahraničních záležitostí tím, že je z Aljašky přímo vidět Rusko, které je tudíž „next-door neighbour.“)

V důsledku katastrofálních výsledků prvních veřejných vystoupení, na nichž Palin pouze nečetla připravený text, se media začala zajímat o další aspekty její kvalifikace a najevo vyšlo mimo jiné následující: Palin se před oznámením své kandidatury nikdy nesetkala s představitelem cizího státu a nikdy neopustila území USA. Během studií vystřídala několik vysokých škol a nakonec, zřejmě, odpromovala ze sportovní žurnalistiky. Píši zřejmě, protože záznamy o jejích studijních výsledcích nejsou k dispozici. O vzdělání jako takovém a o vědeckém výzkumu se několikrát vyjadřovala velmi pohrdavě, naposledy, když zesměšňovala financování výzkumu ovocných mušek, který odhalil proteiny klíčové pro formování neuronů. Tento objev by mohl znamenat průlom například v prevenci autismu (V tomtéž projevu se chvíli předtím zastává rodičů vychovávajících postižené děti.) Jako starostka Wasilly se pokusila cenzurovat knihy v místní knihovně a žádné z jejích dětí se zřejmě nechystá studovat na vysoké škole. (Během celé kampaně se vůbec stylizovala do role 'hokejové mámy,' která pohrdá snobismem, rafinovaností a elitářstvím. Na tom by samo o sobě nebylo nic zásadně špatného, ovšem americkému školství v současnosti akutně hrozí invaze teologie a supernaturalismu a jakékoliv podrývání důvěry ve vědu a vzdělání by mohlo mít na budoucnost Spojených států nedozírné následky, viz níže; už teď 44% Američanů věří, že Země, vesmír a lidstvo jsou mladší než 10 000 let a byly naráz stvořeny Bohem v současné definitivní podobě.) Podle výsledků vyšetřování aféry troopergate se dopustila zneužití pravomoci, když z pozice guvernéra odvolala aljašského komisaře pro veřejnou bezpečnost, Walta Monegana, protože odmítl propustit ze služby strážníka Mika Wootena, jejího bývalého švagra, s nímž se dostala do konfliktu kvůli rozvodu s její sestrou. (Podle výpovědí bývalých spolupracovníků Sarah Palin lze v jejím chování obecně vyčíst tendenci vyřizovat si osobní spory po politické linii.) Několikrát nevysvětlitelně lhala na kameru nebo uváděla protichůdné výpovědi (Její úloha v projektu Most nikam, obchodní mise s Ruskem, okolnosti její reakce na nabídnutí kandidatury...) a církev, jejíž bohoslužby navštěvovala a od jejíhož pastora dostala požehnání, je šílenou, fanatickou odnoží letničního křesťanství, která věří v existenci čarodějnic a duchovní boj proti nim, léčbu pomocí přikládání rukou a mluvení v jazycích . Mimo to vyznává přesvědčení, že Druhý příchod Krista (v Česku známější jako Armagedon), nastane ještě během života současných členů a usiluje o zavedení teokratické vlády nad Spojenými státy (Nechám na vás, abyste si představili možné následky toho, že se lidé absolutně přesvědčení o pravdivosti předpovědi konce světa z Janovy Knihy zjevení dostanou k atomovým zbraním.) Okolnost, že se Palin neustále dovolává pravého maloměstského amerického ducha a patriotismu a její manžel byl přitom členem aljašské politické strany usilující o odtržení od zbytku Spojených států, na jejíchž mítincích sama několikrát vystoupila (naposledy letos ), ve světle výše uvedeného sotva stojí za zmínku.

K tomu přičtěte obecně známé a veřejně prezentované skutečnosti, například fakt, že Palin je zastánkyní školní sexuální výchovy spočívající pouze v propagaci abstinence až do svatby (Tj., žádné faktické informace o antikoncepci, početí, prevenci apod., aby to, nedej Bože, náhodou někoho neinspirovalo. V důsledku tohoto přístupu mají Spojené státy oproti Evropě mnohonásobně vyšší výskyt pohlavních nemocí a těhotenství u -náctiletých, koncentrovaný především do států Biblického pásu. Což mě nanásilně přivádí k tomu, že...) Sedmnáctiletá dcera Sarah Palin, Bristol, je v sedmém měsíci těhotenství a bude si brát šťastného osmnáctiletého otce, který kvůli péči o svou budoucí rodinu opustil střední školu a začal pracovat jako pomocný opravář na vrtné stanici. Palin sama má pět dětí, poslední, postižené downovým syndromem, se mělo za velmi podivných okolností narodit tento rok (Nikdo o těhotenství nevěděl, dokud ho Palin v sedmém měsíci neoznámila novinářům. V osmém měsíci cestovala letadlem do Texasu a když jí praskla voda, letěla zpět 4000 mil, aby mohla porodit na aljašské půdě. Nemocnice nevede, možná na žádost matky, o porodu záznam, ačkoliv všechny její ostatní děti do záznamu uvedeny byly. Což mě opět nenáslině přivádí k tomu, že...) Palin odmítá zveřejnit jakékoliv zdravotní údaje a zakázala svým lékařům odpovídat na otázky. (V Americe je zveřejnění úplných lékařských záznamů kandidátů běžnou záležitostí, která byla tento rok v určité míře všemi odfláknuta. Ale ostatní poskytli alespoň něco.) Palin mimo to jako vůbec první viceprezidentský kandidát odmítá uspořádat tiskovou konferenci, tj. odpovídat bez přípravy na otázky. 

Z hlediska politických postojů je Palin žhavou propagátorkou absolutního federálního zákazu potratů, včetně případů znásilnění a incestu (Abych byl spravedlivý, nevím jaký je její postoj k situaci, v níž by bylo ohroženo zdraví nebo život matky.) Nevěří v existenci homosexuality jako predispozice, tj. domnívá se, že gayové jsou gayové, protože se dobrovolně rozhodli souložit s jinými muži (hřešit). Je přesvědčena, že války v Iráku a Afghánistánu jsou úkolem od Boha a tudíž musí být dovedeny do úplného konce. Podporuje zahájení těžby ropy v Aljašském národním parku, žalovala federální vládu, aby zabránila zařazení ledních medvědů do seznamu ohrožených druhů, a podporuje lov zvířat z letadel (Jako starostka dokonce nabízela finanční odměnu za uřezané packy vlků.) Odmítá nejen lidský podíl na globálním oteplování, ale zcela popírá, že by k němu vůbec docházelo (Pár fotografií aljašských ledovců před 70 lety a nyní. ) Několikrát vyjádřila podporu výuce kreacionismu ve školách. Co se jejích politických zkušeností týče, 6 let působila jako starostka Wasilly, městečka se šesti tisíci obyvatel a nyní je v polovině svého prvního volebního období jako guvernérka Aljašky (670 000 obyvatel). Aljašský guvernér má přitom převážně ceremoniální funkci a nezasahuje výrazně do chodu administrativy.

Přes prvotní vlnu nadšení se republikáni po odhalení McCainovy viceprezidentské volby v průzkumech zaslouženě propadli (49% voličů má nyní negativní postoj k Sarah Palin; mezi ženami pod 50 je to dokonce 60%.) Tato záležitost je přitom pro McCaina kritická, neboť v případě úmrtí prezidenta v průběhu volebního období na jeho místo nastupuje právě viceprezident a dvaasedmdesátiletý McCain už prodělal několik operací kvůli zhoubným nádorům kůže. V závislosti na detailech jeho anamnézy existuje 30-50% šance, že se nedožije konce svého prvního volebního období. Představa Sarah Palin v čele jaderné velmoci a nejsilnější armády světa mě upřímně děsí a okolnosti a důsledky jejího výběru, doposud nejvýznamnějšího strategického rozhodnutí, které McCain učinil, samy o sobě svědčí o jeho špatném úsudku. Abych částečně předešel nařčení, že veškerá kritika pochází od šovinistických, levicových, žido-zednářských komunistů a arabsko-muslimských teroristů, uvádím, že i nejvýznamnější aljašské noviny, Anchorage Daily News, podporují zvolení Baracka Obamy .

Na úplný závěr, pro odlehčení, co si o Sarah Palin myslí John Cleese (s českými titulky.)

více v další části