Vlastizrádce a srab

Když jsem sledoval diskusi pod sobotním blogem Pavla Beránka, který se věnoval případu pana Assange, byl jsem poněkud překvapen mírou nenávisti diskutujících k osobě člověka, který svůj život zasvětil informovanosti veřejnosti.

 Assange byl v diskusi označován za vlastizrádce, za podrazáka, byl dehonestován za to, že vyzradil vojenská tajemství, zejména Spojených států, za což si prý zaslouží co nejpřísnější trest.  Diskutující si tím notovali s ultrakonzervativní americkými politiky např. s paní Palinovou, či panem Huckabeem, kteří bojovníku za svobodný přístup k informacím přejí dokonce smrt. Diskutující nejvíce zlobilo, že informace zveřejněné panem Assangem se týkali především USA a některých jejich spojenců, že zveřejněním těchto informací mohlo dojít k ohrožení amerických vojáků působících v zahraničí. Zradil však pan Assange Australii, která je jeho domovem, jakým právem se USA domáhají jeho vydání? Proč o jeho vydání neusiluje jeho vlast, která má na jako jediná právo soudit ho za vlastizradu? Souhlasila by většina diskutujících, aby byl vydán do Ruska člověk, který by zveřejnil jejich tajné informace?

Pan Assange pomáhal zveřejnit informace, které jsou pro mnoho politiků a generálů jistě nepříjemná. Informace o mučení nepřátelských bojovníků, o zabíjení civilistů, přehmatech, nátlacích na „spojence“, o zákulisí politických rozhodnutí, která mnohdy nejsou vedena jen humanitou a nezištností. Rusko má samozřejmě radost, když se na veřejnost dostanou takové informace, které očerňují jejich soky na světovém kolbišti, ale není problém spíše v tom, že i demokratické státy v čele s USA, používají tajně metody, které veřejně odsuzují? Pan Assange a další lidé, kteří zveřejňují podobná data, např. i o tajných kontech ve Švýcarsku apod., či o daňových rájích jako Panama papers, se často pohybují za hranou zákona, ale máme právo je kriminalizovat za to, že pomáhají soudům a daňovým úřadům došlápnout si zkorumpované politiky a úředníky, na podnikatele vyhýbající se placení daní, či státy, které se ohání demokracií a právem, ale sami tajně lidská práva i mezinárodní právo porušují?

Cenzůra informací v podání vládnoucí oligarchie, tedy vrcholných politiků a jejich sponzorů z nadnárodních korporací, to je přesně cesta k Orwellovskému světu jak ho známe z knihy 1984. Díky všem Assangům, díky všem, kteří zveřejňují informace jako ty z kauzy Panama papers. Mocní tohoto světa jsou alespoň touto cestou upozorňování na to, že žádný strom neroste až do nebe, že se mohou najít i odvážní lidé, kteří se nebojí pustit se do boje s matrixem. Je potřeba doufat, že Assange nebude vydán do rukou Američanů, že právo na informace, jeden ze základních znaků západní demokracie, převáží nad ochranou politických zájmů států, pro které je demokracie jen prostředkem k uzurpování si ekonomické a politické moci.

Článek, který mě k napsání toho to blogu inspiroval lze nalézt na:

https://pavelberanek1.blog.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A190411_708816_blogidnes