Do Evropského parlamentu pod praporem nacionálního konzervatismu

SPD, ODS, ANO, KDU – ČSL, ČSSD, KSČM i Přísaha, to jsou jen ty hlavní strany, které se rozhodly vytáhnout do boje o křesla v EP pod praporem nacionálního konzervatismu.

Některé strany si samozřejmě osvojili tento ideologický směr méně, některé více, ale je zřejmé, že spojení obrany českých národních zájmů, a nechuť k novotám importovaných k nám z Bruselu budou hrát u letošních voleb do EP prim. Může se nám to líbit, může se nám to nelíbit, ale to je vše, co s tím můžeme dělat, jak pravil klasik. Velká část voličů už má totiž dost „šílených“ nápadů, které se rodí v hlavách představitelů současné EU, odmítá Green deal, buď zcela, nebo alespoň některé jeho části, mnozí se obávají migrace z Blízkého Východu a Afriky a některým se nelíbí ani vojenská pomoc Ukrajině. Výše zmíněné strany se tak chystají těmto voličům vyjít vstříc, a v souladu s teorii Racionální volby si tedy upravují své volební programy tak, aby oslovily co nejvíce těchto voličů, a tedy získaly i maximální počet křesel v EP.

Pravda, nestranný pozorovatel se někdy diví, jaké veletoče jsou politici pro získání křesel schopni provádět, ale holt ti dobře ví, že paměť voliče je krátká, a ten si zřídka kdy vzpomene, jakou politiku prováděli např. v minulém volebním období. Markantní změna kurzu nastala zejména v politice hnutí ANO, které stalo u zrodu Green dealu, které se nesnažilo přenastavit likvidační systém emisních povolenek, a dnes proti témuž brojí. Také ODS má máslo na hlavě, vždyť právě české předsednictví v jeho režii, připravilo nechvalně známý balíček Fit for 55 a mnozí jeho poslanci hlasovali ve prospěch politiky Bruselu. Také KDU – ČSL byla spíše stranou „vítačů“ a „eurohujerů“, než znovu objevila své konzervativní kořeny, a tedy nejen téma obrany tradiční rodiny, ale i další konzervativní atributy jako stát a národ.

U komunistů je příklon ke konzervatismu patrný minimálně od dob normalizace, ale novinkou je naskočení na vlnu „vlastenectví“, kterou v této straně propagoval zejména Josef Skála, a kterou si dnes adoptovala i Kateřina Konečná. Jak je vidět, tak preference strany rostou, takže tento pragmatický krok se tedy komunistům zatím vyplácí. Nejúměrněji přistoupila k přijímání nacionálně konzervativního konceptu SOCDEM, která sice stále opatrně, např. v souvislosti s Green dealem, podporuje Brusel, ale tato podpora není již zcela bezvýhradná. Vedení SOCDEM si nejspíše uvědomilo, že pokud nechce spáchat politickou sebevraždu, tak musí ze svého „progresivismu“ ubrat, a nasadilo tedy na pozici lídra mírně konzervativního Zaorálka. Jediná strana, která žádný obrat dělat nemusí je SPD, která dělá nacionálně konzervativní politiku konsensuálně, a měla by mít tedy své jisté. Ovšem jak je vidět, tak do jejich lovišť najíždí i jiné štiky a bude to tedy boj. Boj o to, kdo osloví více voličů, kdo utrží větší rány, či kdo dokonce nepřežije.

O tom, že blížící se volby do EP budou u nás zejména střetem nacionálně konzervativní koncepce s koncepci liberální, prezentovanou piráty, TOP 09 a STAN, je celkem jasné. Pikantní je, že část liberálů a konzervativců spolu kandiduje v koalici SPOLU, což je poněkud unikum, které může některé voliče poněkud mást, ale možná, že toto je vlastně účelem. Kdo v tomto střetu zvítězí uvidíme již brzo. Tento střet proběhne pravděpodobně nejen u nás, ale i v jiných zemích Evropy a jeho výsledek výrazně ovlivní další politiku EU i budoucnost Evropy. Co si myslíte vy drazí čtenáři, jak tento střet skončí, kdo zvítězí? Diskuse je otevřená, tak dejte svůj názor najevo.