Úvahy o Evropě na pozadí francouzských prezidentských voleb

Na první pohled se zdá poněkud překvapivé, jak vzrušenou debatu vyvolávají u nás francouzské prezidentské volby, ale když sledujeme průzkumy veřejného mínění týkajících se největších obav Čechů, tak to zase tak velké překvapení ..

není.  Největší nebezpečím totiž, podle těchto průzkumů, není překvapivě ani tak obava z hmotné nouze, či z vypuknutí válečného konfliktu, ale příliv migrantů do Evropy.  Z tohoto důvodu mnoho Čechů sympatizuje se šéfkou ultrapravicové Národní fronty, Marine Le Penovou, která se k migrantům staví silně odmítavě a prohlašuje, že po svém vítězství opustí Francie EU, která problém s nelegální migrací neumí uspokojivě vyřešit. Pro mnoho Čechů je Evropská unie již dlouho trnem v oku a to nejen proto, že neumí zajistit ostrahu svých hranic, ale i proto, že představuje byrokratický moloch, řízený nevolenými institucemi, které jsou pod kontrolou velkých zemí, zejména Německa. Tyto výhrady jsou často oprávněné, ale položme si otázku, nastane po případném vystoupení Francie z EU její rozpad, či se ještě víc zvýší dominance Německa v tomto společenství? Je rozpad EU vůbec v zájmu České republiky, potažmo evropské civilizace? Dá se EU reformovat a postupně dojít k federálnímu uspořádání podobnému tomu ve Spojených státech?

Začněme tedy od konce. Má-li Evropa mít ve světě nějakou váhu a nebýt pouhým papírovým tygrem, za kterého je oprávněně označována, musí se stát federací podobnou té americké. Koncept i podmínky, které vedly ke vzniku USA se ovšem, od evropské integrace, značně odlišují a současnost ukazuje, že Evropa se ocitla ve slepé uličce. Spojené státy vznikaly na zelené louce, prosadil se zde jediný jazyk, společnost trpí více rasovým, než národnostním rozdělením a kongres je spíše kolbištěm mocenských zájmů, než zájmů jednotlivých států unie. EU se snaží propojit národní státy, což naráží na odpor značné části obyvatel a velké skupiny politiků, kterým stačí být lídry na domácím písečku a integrace pro ně představuje ztrátu mnohých pravomocí. Neutěšený stav současné EU dodává těmto politikům argumenty v jejich snaze brzdit integraci, či dokonce ji úplně zastavit. Integrační nástroje jako např. spillover effect se neosvědčily a evropské instituce se byrokratizují, místo aby představovaly přínos pro běžné evropské obyvatele. Má-li být EU funkční, musí mít společnou měnovou a fiskální politiku, což by znamenalo, že už by se nemohla opakovat krize podobná té řecké. Po vzoru USA by toto soustátí měl řídit přímo volený prezident se silnými pravomocemi, protože sestavování koalic a parlamentní systém je zřejmě pro tak velký celek nepoužitelný. Vzor ve Spojených státech představuje ovšem pro evropské vůdce i občany problém a tak zřejmě Evropa bude nadále těžce hledat vlastní cestu.

Druhá otázka se týkala výhodnosti evropské integrace. Jak již jsem uvedl, tak vznik silné EU je nutný, pokud chceme, aby Evropa měla ve světě nějakou váhu. Odpůrci EU si myslí, že pokud zadrátujeme hranice a obnovíme hraniční kontroly, opustíme evropské struktury, budeme žít bezpečněji a spokojeněji. Já mám však za to, že se mýlí a že pro zajištění bezpečnosti a omezení byrokracie není třeba bourat evropský dům, ale provést radikální změny ve fungování EU, aby tato byla schopna bránit své hranice, odbourat byrokracii a přiblížit se více potřebám obyvatel. Bohužel Evropě zatím chybí politici s vizemi a energií takové změny prosadit. Brexit i nynější francouzské volby jsou důrazným varováním a zásadní bude, jak dopadnou francouzské volby a volby v Německu. Pokud v nich zvítězí proevropští politici, bude pro ně zvolení dalšího postupu v integraci velkou výzvou, kterou nelze řešit souběžně s migrační krizí, kterou je nutno co nejdříve zastavit. Pokud toto tito politici nepochopí, tak bude nadále pokračovat současná mizérie a pro další světové velmoci budeme dále jen pro smích.

Odpověď na třetí otázku, tedy zda se po případném Frexitu, EU rozpadne a staneme se kolonií Německa, přičemž ekonomickou kolonií už v podstatě jsme, je těžké odhadnout. Migraci by jsme sice zabránili, ale mám za to, že by se jen potvrdil náš status země semiperiferie. Odpůrci EU zprava i zleva, šikujících se nyní v dojemné shodě na sociálních sítích do jedné řady, mají poněkud omezené obzory a mám za to, že bohužel nejsou schopni vidět pozitivní přínosy integrace. Není to ovšem jen jejich vina, protože současná unie se diskredituje sama a jak je vidět na příkladu Britanie, tak trpělivost lidí není nekonečná. Česká republika ovšem není Británie a naše postavení v mezinárodní politice a ekonomice je marginální. Myslím, že každý racionálně uvažující člověk si uvědomuje, že je proti našim zájmům EU bourat, ale že je potřeba na politiky tlačit, aby stávající, nefungující moloch přetvořili v jinou, lepší Evropu.