Turecký prezident Erdogan začíná propadat panice

Turecký prezident v dnešním televizním projevu pohrozil Evropě, že pokud se evropským politikům nepodaří zastavit ofenzivu syrské armády, tak Turecko může otevřít své hranice pro vstup běženců do Evropy.

Tato hrozba je sice poněkud úsměvná, protože turecké hranice jsou již nyní průchodné jak cedník, ale v některých evropských zemích toto oznámení jistě vyvolá značné znepokojení. Oficiálním důvodem tureckého tlaku je obava Turecka z přílivu další uprchlické vlny ze Sýrie a obava o osud civilistů v téměř obklíčeném Allepu. Toto je však jen jedna strana mince. Hlavním důvodem tlaku na zastavení ofenzívy syrských vládních vojsk podporovaných Iránem a Ruskem je obava o ztrátu mocenských pozic v regionu, na jejíž získání Erdoganův režim vynaložil milióny dolarů. To, že turecké plány na ovládnutí regionu jdou takříkajíc do kytek, je z posledního vývoje na syrském bojišti zcela zřejmé. Aleppo je téměř obklíčené, jednotky syrské armády se přiblížili na vzdálenost 25 kilometrů od tureckých hranic a ještě ke všemu se do bojů proti tzv. umírněné opozici, podporované Tureckem, zapojují i Kurdové, kteří jsou pro Turky úhlavními nepřáteli. Agentury včera vydaly zprávu, že Kurdové dobyli bývalou leteckou základnu Minnah, kterou doposud držela v rukou Fronta an-Nusrá. Kurdové v poslední době navázali úzkou spolupráci s Ruskem a to nejen na syrském bojišti, ale i na diplomatické scéně. Rusko se zasazovalo o účast Kurdů na mírových rozhovorech v Ženevě, což Ankara striktně odmítala. Vrcholem sblížení je pak otevření zastupitelského úřadů Kurdů v Moskvě, kterou řídí příslušníci syrské Strany demokratické unie (PYD).

Turecké snahy politicky zastavit ofenzivu vládních vojsk zatím zkrachovaly, protože je jasně nepodpořily Spojené státy. USA se nemíní vzdát podpory syrských kurdských milic YPG, které jsou ozbrojenou složkou strany PYD. Tyto milice jsou jedinou reálnou pozemní silou, která bojuje s Islámským státem, a pro Spojené státy jsou tedy nepostradatelným spojencem. Spojené státy se také nemíní nechat zatáhnout do přímé konfrontace s Ruskem, do které je Turecko tlačí. Roli západního jestřába v boji proti režimu v Damašku hrála doposud Francie, ale jak je zřejmé z rezignace francouzského ministra zahraničí Laurenta Fabiuse tak i tam už pochopili, že pád Asada se konat nebude. Zoufalství Turecka dostoupilo tak daleko, že podle některých indicií[1] Erdoganův režim, za pomocí Saudské Arábie a některých států Perského zálivu, plánoval přímou intervenci do Sýrie[2]. Je však pravděpodobné, že pokud plán nepodpoří USA, což se zdá z výše uvedeného jako málo pravděpodobné, tak se Turci k akci neodhodlají. Turecko bude nadále silným regionálním hráčem a jeho hlas při řešení syrského konfliktu bude jistě slyšet i nadále. Jeho prohra je však zcela jasná a jeho pozice je zřetelně oslabena. Nic na tom nezmění ani výhružky Evropě a pan Erdogan by si měl uvědomit, že nejen Evropa potřebuje Turecko, ale že i Turecko potřebuje Evropu.

[1] Mezi tyto indicie patří prohlášení Saudské Arábie a některých států zálivu, že jsou ochotny do Sýrie vyslat pozemní síly. Tvrzení Ruska, že Turecko na své jižní hranici soustřeďuje své vojenské síly. Nepovolení kontrolního přeletu ruského letadla nad Tureckem v rámci smlouvy Otevřené nebe.

[2] Více na: http://alesmerta.blog.idnes.cz/c/494176/bude-turecko-a-saudska-arabie-vojensky-intervenovat-v-syrii.html