Půdu těm, kdo na ní pracují

Ne, to není heslo z časů kolektivizace, ale to jsou slova prezidenta Agrární komory pana Jandejska, které nedávno pronesl v Otázkách Václava Moravce.

Pan Jandejsek jistě není radikální levičák a jeho slova tak musíme dát do kontextu jeho jiného výroku, tedy, že zemědělská půda patří mezi národní bohatství a že to není statek, který by měl sloužit pouze ke spekulaci. Na příkladech pak uvedl, jak „spekulanti“, kteří do zemědělské půdy investují, „šponují“ její ceny a nájmy zemědělcům, kteří si od nich půdu pronajímají. Někdo možná namítne, tak proč si tito zemědělci tuto půdu pronajímají, či kupují, když je předražená. Odpověď je jednoduchá, často se totiž jedná o pozemky blízko jejich vlastních, a pokud chtějí tito zemědělci dále rozšiřovat výrobu, či dostat se nad hranici, která jim dlouhodobě zajistí rentabilitu jejich podnikání, tak jim nic jiného nezbývá, než přistoupit na podmínky diktované jim „spekulantem“, který klidně může svou půdu nechat ladem, pokud se mu nebude cena nabídnuta za pronájem líbit.

Zemědělská půda ovšem není jediný specifický statek, který se stal obětí „spekulantů“. Nejen u nás, ale i ve světě se dnes často řeší situace s nedostatkem bytů, či neúměrnými nájmy, i když bytů je v reálu dost, jen jejich majitelé je bohužel často využívají jen jako nástroj spekulace, nepronajímají je, nebo pronajímají za vysokou cenu, či je pronajímají jen krátkodobě turistům, např. pomocí webové služby Airbnb. Snaha radnic tuto situaci řešit vede k osočování jejich představitelů z komunistických manýrů, a tito raději před těmito tlaky sklapnou kufry a zařadí zpátečku, aby nebyla ohrožena jejich politická budoucnost, jak to nedávno předvedl i pražský primátor.

Ultra-liberálové již od zrodu kapitalismu tvrdí, že svobodný obchod a soukromé vlastnictví je svaté, a že tedy obchodovat, či spekulovat lze opravdu se vším, od drog, sexuálních služeb až po přírodní statky je např. voda, či půda. Moderní společnost dala kapitalistickému podnikání jisté mantinely, ale ty jsou mnohdy nejasné, či s měnící se dobou často poněkud zastaralé a tedy málo funkční. Neochota vládnoucí majetkové oligarchie, v Latinské Americe, provést pozemkovou reformu, vedla v minulosti k sociálním střetům a dokonce k občanským válkám, které si vyžádaly statisíce mrtvých. V metropolích mnoha světových států dnes často propukají sociální nepokoje, jejíž spouštěčem je mnohdy i problém s nedostupnosti bydlení pro běžného občana.

Jsou prostě statky, se kterými se nedá obchodovat, jako s pověstnými houskami na krámě. Stát a obce musí mít páky, kterými vlastníky těchto specifických statků může usměrňovat k tomu, aby tyto statky soužily ke svému účelu a ne jen k obohacení jejich vlastníků. Pravidla nakládání s těmito statky musí být samozřejmě transparentní, aby investor znal jasně podmínky, jejichž splnění budou po něm úřady, po nabytí těchto specifických statků, požadovat. Pokud tyto podmínky nesplní a např. nabyde půdu jen za účelem spekulace s její cenou, či byt za stejným účelem, nebo jen ke krátkodobému pronájmu, tedy k účelům, ke kterým tyto statky nejsou určeny, měly by takovým vlastníkům hrozit sankce, např. vyšší daně. Přestaňme už zavírat před problémy oči, přestaňme již vidět za každým zásahem státu, či obce do vlastnických práv strašidlo komunismu. Soukromé vlastnictví některých statků nesmí být modlou, kvůli které obětujeme elementární zájmy celé společnosti.