Praha versus venkovští "balíci" ve volebním poločase

Vláda nedávno představila sedumdesát údajných faktů, které mají dokládat její úspěšnost. Tyto její zmiňované aktivity prý našemu lidu zajistí prosperitu a bezpečí, ovšem kdejakej rejpal by k tomu dodal – jak komu a jak kde.

Vždy po volbách, které přinesou značně rozdílné volební výsledky v Praze a zejména v pohraničí, zavládne v naši matičce znechucení nad "tupostí" venkovských obyvatel kteří nejsou schopni pochopit, že správné je volit mainstream, nejlépe ten pravicový, a vyhnout se všem populistům, extrémistům, kteří kritizují a dokonce rozvracejí náš skvěle fungující systém a nabízejí řešení, která jsou proti duchu rozvinuté kapitalistické společnosti, proti duchu politiky Bruselu a dokonce prý i proti naší demokracii. Je tedy proti těmto tendencím potřeba účinně zasáhnout, třeba vládní kampaní za 42 miliónů, nebo se dokonce zamyslet nad tím, zda by všichni naši spoluobčané měli mít volební právo. No, něco podobného nejspíše občas napadne i venkovského strejce, když vidí v "akci" např. starostu Prahy – Řeporyjí, ale což, Praha je Praha, tam si mohou dovolit leccos, co jinde ne.

Ale nyní zas trochu vážně. Na nepoměr nerovnoměrné distribuce vytvářeného bohatství mezi populací naši metropole, a zejména pohraničních oblastí naší republiky, upozornili v nedělních Otázkách Václava Moravce ekonom a poradce MPSV Filip Pertold, a sociolog, člen NERVu Daniel Prokop. Pánové se shodli, že tento problém, který se vždy opakovaně dostane na povrch prostřednictvím zveřejnění volebních výsledků v jakýchkoli celostátních volbách, nemá snahu nikdo systémově řešit. Není totiž řešením, že obyvatelé okrajových regionů dostanou navíc nějakých deset tisíc, když si chtějí pořídit tepelné čerpadlo, či zateplit svůj dům. Tady jde o komplexní řešení, které do regionů přinese možnost pracovat za mzdy podobné těm v hlavním městě, protože problém těchto regionu není zejména v tom, že tam lidé nechtějí pracovat, ale že mají mizerné mzdy, takže se se jim práce nevyplácí. Je tedy nutno v těchto regionech podporovat zejména výrobu s vyšší přídavnou hodnotou, a tedy i s vyššími platy, aby lidé měli motivaci, a nestávali se příjemci sociálních dávek. S tím souvisí i nutnost poskytování sociálních stipendií, aby i děti z chudých rodin dosáhli vyššího vzdělání, a tedy v budoucnu i vyšší mzdy a jistotu zajištění na stáří.

Pan Pertold také zmínil, že byl proto, aby se zavedla daňová progrese, tedy přesněji progrese v odvodech, což by mohlo přinést jisté vyrovnání příjmů mezi nízko a vysoko příjmovými lidmi. Jako jeden z důvodů, proč se Pražáci mají lépe než lidé z venkova, je údajně i to, že Pražáci často pracují jako OSVČ a neplatí tedy prakticky žádné daně. Lidé v pohraničí nemají údajně na takovou vyčůranost Filipa, nebo nejsou dost otrlí, aby si takto svůj životní standart vylepšovali. V Otázkách se také řešil vládní úsporný balíček, jež má hlavně zamáznou výpadek daňových příjmů po zrušení superhrubé mzdy. Je sice pravdou, že tato daňová úleva přinesla všem nějaký ten peníz do kapsy, ale právě těm chudým,o kterých je řeč přinesla podstatně méně než těm výše příjmovým. Nikdo také moc neřeší, jak na venkovany dopadnou opatření v rámci naplňování tzv. Green dealu, zda nebude omezena jejich mobilita, zda je nezruinuje platba emisních povolenek, ceny energií, které jim neslouží jen k napájení běžných spotřebičů, ale i např. k pohonu domácích vodáren, bojlerů apod. Kritik namítne, no tak ať si zateplí dům, pořídí tepelné čerpadlo a budou v klidu. Jenže to se často neobejde bez rekonstrukce střechy, výměny topení, podlah, což jsou miliónové náklady, které dotace zdaleka nepokryjí a když nezavadíte o slušně placenou práci, berete 20-30 tisíc hrubého, tak kde na to vzít.

Fialova vláda má za sebou polovinu volebního období sněmovny, ale ani ona zatím neudělala nic podstatného proto, aby se zmenšovaly rozdíly mezi centrem a periferií. Navíc úsporný balíček, změny důchodového systému, zavádění zelené legislativy dopadají nejvíce na ty nejchudší, na ty z periférie naší republiky. Vláda se chlubí, že objednala vojenská letadla za sta miliardy, ale potřebným nabízí jen jednodušší přístup k sociálním dávkám. V Praze to možná berou, ale mám pocit, že po nejbližších volbách se opět rozjede kolovrátek o tom, jak je to možné, že lidé z periférie to opět podělali. Lze se jim ale divit?