Politické ústupky Turecku jsou cestou do pekel

Nedůsledná ochrana vnějších hranic EU plus naivní, či dokonce vlastizrádná politika německé kancléřky Merkelové přivedla Evropu do postavení, kdy je vydána napospas tureckému prezidentovi Erdoganovi.

Je to už více než půl roku co jsem ve svém blogu[1] upozorňoval na to, že zastavit příliv migrantů balkánskou cestou lze v nynější době jen dohodou s tureckou vládou, protože potápět lodě s uprchlíky, či vracet je proti vůli Turecka na jeho území by bylo politicky i lidsky neprůchodné. V době psaní tohoto blogu jsem však nevěděl, za jakých podmínek bude dohoda uzavřena a jakou cenu bude muset Evropa za zastavení proudu migrantů zaplatit. Naivně jsem se domníval, že Turkům bude stačit zaplatit tučné finanční výpalné a věc bude vyřešena. Turecký prezident ovšem nastavil laťku podstatně výše a kromě pěkné sumičky si vymohl i zcela, pro Evropu, nevýhodný plán na výměnu migrantů dorazivších do Řecka za Syřany z táborů v Turecku a také několik politických ústupků ze strany Evropy v oblasti přístupových jednání o vstupu Turecka do EU a také požadavek na zrušení vízové povinnosti pro občany Turecka. Mnozí analytici si myslí, že právě tento poslední požadavek je pro Turecko zcela zásadní, což dokládají i posledním prohlášením tureckého prezidenta, v němž hrozí vypovězením smlouvy, pokud EU co nejrychleji nesplní tento požadavek.

Proč Turecko na splnění tohoto požadavku tlačí, i když dobře ví, že mu chybí splnit ještě dobrá polovina z požadavků, kterými EU zrušení této povinnosti podmiňuje? Odpověď je prostá, Turci dobře vědí, že tahají za silnější konec lana a že drží EU pěkně v koutě svou rukou na kohoutku, jimž regulují proud migrantů do Evropy. Je smutným paradoxem, že turecká politika je jedním ze zdrojů nestability v Sýrii a tím také příčinnou uprchlické vlny z této země. Není tajemstvím, že Turci podporují ozbrojenou tzv. syrskou umírněnou opozici a že také přivírali oči nad aktivitami IS přímo v Turecku, či s ním dokonce neoficiálně spolupracovali. Je pravděpodobné, že po získání bezvízového styku by Syrské uprchlíky nahradili chudí Turci, kteří představují značnou část tamější populace, a také Kurdové, které tamější režim tvrdě potlačuje. Pro Erdogana by takové řešení kurdské otázky bylo jistě velmi elegantní. Z politických kruhů jistě uslyšíme, že tito návštěvníci by neměli nárok získat v EU trvalý pobyt, ale jen naivové věří, že se toto nedá obejít.

Většina českých poslanců nedávno na zasedání PS jasně deklarovala, že odmítají dohodu o bezvízovém styku podporovat, ale jak se v ČT nedávno vyjádřil Martin Komárek s hnutí ANO tak ČR, která smlouvu s Tureckem schválila, musí i tento bod akceptovat. Nizozemci nedávno v referendu odmítli smlouvu o zahájení přístupových jednání mezi EU a Ukrajinou. Politici tuto vůli části nizozemských obyvatel bagatelizovali a v podstatě lidem řekli, že si najdou kličku jak toto demokratické rozhodnutí obejdou. Jak napsal v sobotním Právu politolog Petr Robejšek, tak politici se absolutně odstřihli od svých voličů a jejich názory zcela ignorují. Volby se stávají absurdním divadlem, kdy sice můžeme obměňovat své zástupce v parlamentu a tím potažmo i ve vládě, ale tito se dříve, či později stanou součásti establishmentu a začínají provádět politiku, která vyhovuje zájmům mocných finančních a politických skupin a ne jejich voličů. I když nejsem příznivec konspiračních teorií tak o pravdivosti jedné z nich začínám v poslední době vážně uvažovat. Stojí za nezvládnutou uprchlickou krizí opravdu nekompetentnost špiček EU, či jde o nějaké spiknutí, které má Evropu oslabit? Odpověď na tuto otázku asi nedostaneme a tak dál jen budeme zírat na další neuvěřitelné činy současných evropských vůdců.

[1] http://alesmerta.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=474758