Podpora boje za svobodu, nebo festival pokrytectví?

Zase nám zavlály Tibetské vlajky, do ulic možná opět vyrazí bývalí i současní politici od Kalouska, přes Kocába až po Kateřinu Jacques a budou před čínskou ambasádou halasně protestovat proti čínskému záboru Tibetu.

Média budou mít o čem informovat, ale jak se říká, psi štěkají, ale karavana jde dál. Každý soudný člověk si jistě přeje, aby Tibeťané získali přinejmenším kulturní autonomii, aby se v této zemi, jako ostatně kdekoliv jinde ve světě, dodržovala lidská práva. Jenom mne trochu zaráží, proč takovou podporu získávají jen Tibeťané, když podobných národů toužících po samostatnosti, či alespoň autonomii je ve světě určitě více. Zmíním například Kurdy, obyvatele Západní Sahary, či mediálně známějšího Katalánska. Proč tedy nevyvěšujeme také vlajky těchto a dalších národů usilujících o vlastní emancipaci. Není ta podpora Tibetu jen tak trochu móda, kterou se někteří starostové a obecní zastupitelé snaží zviditelnit, zvláště když Číňané jsou navíc ideologicky vhodný terč. Proč nevyvěšují palestinskou vlajku, když přece vědí, že Izrael dlouhodobě okupuje palestinská území? Proč místo populistického gesta nejdou příkladem a nebojkotují Čínské zboží.

 Pokrytecky odsuzují Čínu a sami chodí v oblečení vyrobené v této zemi, používají počítače a mobily vyrobené tamtéž, dívají se na televize plné součástek vyrobené v čínských továrnách. Já vím je jednodušší jednou za rok vyvěsit vlajku a mít splněno. Navíc tito politici, pokud jsou jen trochu realisté, dobře vědí, že Čína se nikdy nevdá Tibetu, stejně jako se Rusko již nevzdá Krymu, stejně jako Spojené státy již nepřipustí návrat Kosova k Srbsku, stejně jako se Izrael již nevzdá všech dobytých území. Místo planých gest by měli tlačit na představitele svých rodných stran, aby otevírali otázky porobených národů na mezinárodních fórech, kde jedině lze dosáhnout zlepšení jejich situace. Neměli by se přitom soustředit jen na Tibet, ale férově poskytovat podporu všem, kdo to potřebují.  Kurdům, Palestincům, Krymským Tatarům a všem těm dalším, o niž jsme možná ani nikdy neslyšeli. Férovost, ale asi nejsilnější stránkou těchto politiků není, podporou pouze Tibetu dávají většinou jen najevo jen svou ideovou vyhraněnost a osud Tibeťanu je jím tak říkajíc šum fuk.