Nejdříve si udělejme pořádek doma frau Merkel

Evropská unie řeší v poslední době hned několik krizí, ale jak se zdá přesto ji zbývá dost sil, aby se pouštěla do dalších dobrodružství.

To, že Evropa to nemá v poslední době vůbec lehké lze poměrně snadno vypozorovat z průběhu několika závažných kauz, ve kterých se v minulých letech angažovala. Po řecké krizi přišla krize ukrajinská a vše vyvrcholilo v současnosti probíhající krizi uprchlickou. I když ani jedna z těchto krizí ještě nebyla ukončena a stojí evropské daňové poplatníky další a další miliardy eur, tak evropská diplomacie nadále rozvíjí své aktivity, které jen tříští její síly. V posledních dnech probíhá v Evropě návštěva amerického prezidenta Obamy, který mimo to, že přijel pochválit německou kancléřku Merkelovou za její inovativní přístup k politice, se snaží hlavně popohnat vyjednávání smlouvy o transatlantickém obchodním a investičním partnerstvím – TTIP.

Tomu to tématu se věnovaly také včerejší Události a komentáře, které daly prostor dvěma europoslancům z opačného pólu politického spektra a to Kateřině Konečné z KSČM a Pavlu Svobodovi z KDU – ČSL. Jedna z prvních otázek redaktora mířící na oba aktéry byla ta, proč se Obama sešel jen s lídry VB, Francie, Itálie a Německa a ne třeba s Polska. Paní Konečná odvětila v tom smyslu, že americký prezident jedná se skutečnými vůdci Evropy a nějaký pán Juncker, Tusk, či představitelé zemí východní Evropy ho moc nezajímají. Pán Svoboda přišel se zajímavým argumentem a to, že oni si ty státy staré Evropy prostě nějak více rozumějí, ale že my máme prostor v Radě EU a Evropské komisi. No jaký prostor mají naše názory, se jasně ukazuje v rámci řešení, které se přijímají v souvislosti s uprchlickou krizí. Další otázka směřovala k výhodnosti TTIP. Pán Svoboda vyzdvihl, jak se zvýšil vzájemný obchod mezi USA a Mexikem po podpisu podobné smlouvy. Paní Konečná sice tento argument přijala, ale podotkla, že to stálo až milión pracovních míst v Mexiku a likvidaci části tamního zemědělství.

Diskuse pokračovala o výhodnosti tzv. arbitrážní doložky ISDS, v rámci které se mají řešit případné spory. Paní Konečná má za to, že rozhodování sporu soukromými arbitry je navýsost nevýhodné což lze jen kvitovat, protože Česká republika má s touto formou mimosoudního rozhodování poměrně rozsáhlé smutné zkušenosti. Pán Svoboda oponoval, že EU vyjedná lepší smlouvu než je ta česká a že USA nemá jednotný soudní systém, který by posuzoval mezinárodní smlouvy. Paní Konečná, ale dodala, že Spojené státy odmítají změkčení této doložky a že má za to, že nadnárodní firmy budou mít touto doložkou nástroj jak vydírat státy. Já bych na tomto místě dodal, že pokud chce Amerika s námi tuto smlouvu uzavřít, měly by Spojené státy buďto reformovat svůj soudní systém, nebo by měl být ustanoven mezinárodní soud, který by obchodní spory rozhodoval. Poslední část diskuse se věnovala standardům ochrany spotřebitele a kvality potravin, o jejichž zhoršení se obávala paní Konečná. Pán Svoboda tvrdil, že v USA jsou tyto standardy vyšší a jako příklad uvedl, že na každém kalíšku kávy v USA je nápis, že káva je horká. To pobavilo i přítomného redaktora, který panu europoslanci připomněl, že spíše než ochranu spotřebitele jde v tomto případě zejména o ochranu prodejce před možnými soudními spory.

Možná, že můj výtah ze včerejší diskuse, zejména svou formou, některé čtenáře zklamal, ale mě tento spor o TTIP docela zaujal a chtěl jsem s ním seznámit i širší veřejnost, protože TTIP se dotkne každého z nás. Kromě toho, že duel poměrně jasně ukázal, že argumenty pana Svobody neměly váhu argumentů paní Konečné, což lze vyvodit i z toho, že když byl europoslanec přitlačen do kouta, vytáhl starou kartu o ruských zaprodancích, se jasně ukázalo, že Obama se snaží využít současného oslabení Evropy k dotlačení ji do pravděpodobně nevýhodné smlouvy. Prezident Obama postupuje v rámci své funkce zcela racionálně a záleží tedy jen na Evropě, jestli se jeho tlaku podvolí, či nikoli. Každý již dnes ví, že Evropa to je především frau Merkel a ta tedy tuto otázku rozhodne. Paní Konečná však nakonec dala vrcholným evropským politikům jednu radu, se kterou se i já plně ztotožňuji. Tato rada zní - než se EU pustí do dalších diplomatických dobrodružství, tak by si nejdříve měla udělat pořádek doma, jelikož honit se za několika zajíci najednou prostě nelze.

Celá diskuse na: www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/216411000370425/