Námluvy „demokratické“ opozice s ČSSD a SPD

Tzv. demokratická opozice jde panu premiérovi pěkně po krku, ale pro vyslovení nedůvěry vládě potřebuje spojence, protože sama na to nemá prostě sílu.

Pan premiér to nemá lehké. Kromě opozice proti němu totiž brojí i „ulice“, jejíž požadavky na odstoupení premiéra, dnes silně posilují i argumenty dodané z Bruselu. Zatím panu Babišovi vychází sázka na hru „na mrtvého brouka“ protože ví, že demonstranti nemají reálnou páku, která by ho přiměla rezignovat, tedy snad mimo vyhlášení generální stávky, ale na to je sto, či dvě stě tisíc demonstrantů stále ještě málo. Trochu ho tak může znervózňovat jen snaha opozičních stran lanařit jeho poslance, či přemluvit ČSSD a SPD, aby se proti němu vymezily. Námluvy, pod taktovkou ODS, již byly oznámeny a zmíněným stranám byla zaslána sada otázek, z niž zásadní jsou: zda ČSSD je ochotna podílet se na pádu současné vlády a zda SPD je, v případě tohoto scénáře, ochotna ignorovat nabídku ANO, aby ČSSD ve vládní podpoře nahradila.

Otázkou je, co by těmto stranám předčasné volby, které by po pádu vlády a neschopnosti ANO dát dohromady novou vládní většinu logicky následovaly, přinesly výše jmenovaným stranám. Pro ČSSD by předčasné volby totiž téměř jistě znamenaly opuštění poslaneckých lavic, ale možná také cestu na politický hřbitov. Současná vláda s ANO, ČSSD jistě neprospívá, ale dává jejím představitelům možnost toto spojení vyargumentovat, pomoci příležitosti k prosazení svého sociálního programu. Sociální demokraté jsou sice v těžké krizi, ale odchod z vlády by tuto krizi neřešil, ale spíše by ji mohl jen akcelerovat.

SPD je na tom sice s preferencemi lépe, což ukázaly i nedávné volby do EP. Musíme však podotknout, že volby do Evropského parlamentu se týkaly jednoho ze stěžejních programových témat této strany, tedy kritiky EU. Předčasné volby do Poslanecké sněmovny již nemusí být pro kritiky EU již takovým tahákem a mohou tedy volit jinou stranu, či zůstat doma. Problémem pro Okamuru také bude vznik nové strany Václava Klause mladšího, který cílí na podobně naladěné voliče jako SPD, což tuto stranu jistě oslabí. Také možné spojení SPD se stranami, které Okamura řadí do kolonky zkorumpované, a „neomarxistickými“ Piráty, nemusí být pro voliče SPD zrovna přijatelné.

Tzv. demokratická opozice vycítila šanci, jak svrhnout nepříjemného politického konkurenta z jeho výsadní pozice na naši současné politické scéně, ale ještě nemá vyhráno. Pokud si Babiš udrží své politické spojence a bude nadále hlas ulice ignorovat, klidně může vládnout minimálně do příštích řádných voleb. Musíme si také položit otázku, zda pád vlády a předčasné volby by nevedly jen k dalšímu patu, k další fragmentaci stranického systému a následnému prohloubení již stávajícího rozdělení společnosti.