Mýty o lidovcích, aneb Mirek Dušín a jeho skautíci

KDU – ČSL je politickým křídlem katolické církve.  Lidovci jsou stranou, která se pevně drží vládních koryt.  Lidovci kolaborovali s minulým režimem.

Takto nějak formuloval europoslanec za KDU – ČSL Tomáš Zdechovský, ve svém dříve publikovaném článku, údajné mýty, které obecně zakořenily u značné části české veřejnosti. Pán europoslanec se snaží tyto mýty vyvrátit a jeho výklad minulosti prezentuje nyní KDU – ČSL ve své předvolební kampani. Jsou však výše uvedená tvrzení opravdu jen mýty, nebo se zakládají na reálném základě? Projděme si to pěkně popořadě.

Pán Zdechovský píše, že nelze dát rovnítko mezi lidovou stranou a církví, že ne všichni členové lidovců chodí pravidelně do kostela, že volební program KDU – ČSL neschvaluje církev a že lidovci mají jiný názor na přijímání migrantů, než papež František. Pán europoslanec může mít pravdu v tom, že ne všichni lidovci chodí pravidelně do kostela, ale je pravděpodobné, že tak většina jejich členů činí. Volební program lidovců téměř určitě církev neschvaluje, ale je otázkou zda na oficiálních, či neformálních setkání špiček lidové strany a katolické církve neprobíhají konzultace, které mohou tento program ovlivnit. Z vlastní zkušenosti také vím, že u nás církev poskytuje lidovcům prostor na své vývěsce k předvolební propagaci a že tento případ nebude ojedinělý je celkem nasnadě. Participace také probíhá v mediální sféře, stačí si otevřít tiskoviny obou institucí, či si rozkliknout jejich internetové stránky. KDU – ČSL má sice problémy s přijímáním migrantů, což jde proti názorům současného papeže, ale i zde lze nalézt soulad s našimi katolíky, kteří jsou k přijímání, zejména muslimských migrantů, značně odmítaví. Pán Zdechovský má tedy sice částečně pravdu, že lidovci už nejsou pod přímou kuratelou církve jako za dob monsignora Šrámka, ale jako argumenty popírající propojení mezi KDU – ČSL a katolickou církví jsou jinak poměrně chabé.

Pán Zdechovský také píše, že lidovci nelpějí na vládních křeslech a že v několika polistopadových vládách nebyli. Nabyli v Zemanově vládě, ale to proto, že se ČSSD dohodla na rozdělení moci s ODS a velké strany je tedy nepotřebovaly. Nebyli v první Topolánkově vládě, která nezískala důvěru a záhy skončila. Nebyli v úřednické Fišerově vládě a ve vládě Petra Nečase, protože se nedostali do parlamentu. Jinak ukázali celkem schopnou přizpůsobivost, když pragmaticky měnili spojence, jen aby nezůstali stranou od mocenských pozic, které jím dávají možnost kontrolovat směřování miliard korun např. zemědělských dotací.

Pán Zdechovský také píše, že o nějaké kolaboraci s komunisty za minulého režimu nemůže být ani řeč, že s komunisty spolupracovali jen jednotlivci a že většina členů tvořila v podstatě téměř „disident“. Toto dokládá čísly o počtu perzekuovaných členů Lidové strany a počtu jejich členů emigrujících na západ. Pán europoslanec má pravdu, že zejména v padesátých letech, byla velká část členů této strany považována za nepřítele režimu a režim se s nimi moc nemazlil. Avšak je potřeba si také uvědomit, že ve stranickém systému hegemonistické ideologické strany, který u nás v dobách tzv. socialismu fungoval, představovala ČSL satelit, jehož pomocí KSČ legitimizovala svou moc a tak i dobře míněné zapojení do činnosti této strany k této legitimizaci přispívalo. Nelze však plošně všechny tehdejší členy Lidové strany odsuzovat, protože kromě jednotlivců toužící po politické kariéře do ní jistě vstupovali i ti, kteří měli členství v této straně v rodinné tradici, či je k členství přivedl soused, či kolega v práci. Můžeme však vést sáhodlouhé diskuse o „odbojové“ činnosti lidovců, ale nesmí zůstat zapomenuto, že tito zasedali ve vládách, v parlamentu a veřejných funkcích, což staví celý jejich „odboj“ poněkud na hlavu.

Pán Zdechovský a další vedoucí představitelé KDU – ČSL se, v nynější předvolební kampani, snaží představit tuto stranu jako křišťálově čistou, bez žádných předlistopadových ani polistopadových hříchů. Myslí si, že lidé jsou sklerotici, kteří si nepamatují výše zmiňované přešlapy, ani nedotáhnuté kauzy Kalouska, Svobody, Parkanové a dalších. „Mirek“ Bělobrádek také jistě nerad slyší o jeho spolupráci se štědrým sponzorem lidovců, developerem Luďkem Sekyrou. Pán Sekyra byl totiž v minulosti nejen členem KSČ a předsedou SSM na právnické fakultě UK, ale později také čile obchodoval s Romanem Janouškem a Františkem Mrázkem a stýkal se s kontraverzními politiky ODS Ivanem Langrem a Pavlem Bémem. Když se lidovci ocitli mimo parlament tak jim podal pomocnou ruku a navázal styky např. s Tomášem Halíkem[1] a Danielem Hermanem. Na pražském magistrátě byl údajně jeho člověkem radní J. Wolf. Po vstupu lidovců do současné vlády protlačil na úřad vlády bývalé spolupracovníky M. Topolánka – M. Schwarze a G. Kloudovou. Když se tyto informace objevily v mediích tak se oficiální styky sice omezily, ale může po těchto faktech někdo lidovcům věřit, že je vedou čestní skautíci, jak se sami prezentovali v předvolebním klipu ještě v uvažované koalici se starosty?

KDU – ČSL není třeba démonizovat, jen je potřeba ukázat, že i lidovci mají podobné kostlivce ve skříni, jako ostatní „tradiční“ politické strany, k nimž se snaží vymezovat. Snaha bořit údajné mýty je jen průhledným pokusem o oklamání voličů a vytvoření mýtu nového -  o partě klaďasů, jako vystřižené z knížek Jaroslava Foglara. Tento neumělý pokus neprokouknou snad jen jedinci chabého ducha postiženi Alzheimerem, ostatní dobře ví, že ve vedení lidovců jsou oportunisté a pragmatici těžkého kalibru, kterým vždy byla bližší košile moci, než kabát idealismu.

Zdroje:

KOMENTÁŘ: Ovládl lidovce, teď by rád získal též „pravdu a lásku“: http://zpravy.idnes.cz/komentar-k-lidovcum-a-ludkovi-sekyrovi-d9z-/domaci.aspx?c=A140806_2088272_domaci_jav

TOP 10 vlivu v zákulisí: číslo 8: http://neovlivni.cz/top-10-vlivu-v-zakulisi-cislo-8/

[1] Tomáš Halík měl mít údajně od pana Sekyry přislíbenou jeho podporu v případě, že by se rozhodl kandidovat v prezidentské volbě.