Kdo pomůže obětem „zelené revoluce“

Green deal je realitou, prohlásil pan předseda ODS Fiala. Ovšem on i ostatní nazelenalí politici zapomínají dodat, kdo ponese náklady této reality.

O tom, jaké bude mít „zelená revoluce“ přínosy, o tom, jak je nutná pro záchranu planety mluví dnes všichni, od švédské dorostenky, až po světové politiky, ale o jejich dopadech na státní rozpočty a hlavně dopadech sociálních, se už tak moc nemluví. Že tyto dopady budou tvrdé tuší asi každý, a mnoho lidí to již dnes začíná znervózňovat, ovšem z úst politiků a ekologických aktivistů slýcháme jen chlácholivá slova, ve smyslu zdroje tu jsou, ale jasnou odpověď, kde konkrétně na zelenou revoluci a její dopady vezmeme, obyčejný člověk od nich nedostane. Nedávno jsem slyšel, na toto téma, mluvit jednoho mladého politika a ten prohlásil, že sociální dopady by lidem měl kompenzovat stát. No nevím, jestli teď, když se mnoho stran před volbami pýří, že se, bez zvyšování daní, doberou k vyrovnaným rozpočtům, je tato vize reálná, ale možná jsou naši politici kouzelníci a já jen podceňuji jejich magické schopnosti.

Když píši o sociálních dopadech, tak mám namysli především dopady zvyšování cen energií, což může vést k rozvratu rodinných rozpočtů méně majetných lidí, bydlících jak v městech, tak i na venkově. Již dnes cena elektřiny strmě stoupá a ceny fosilních paliv na tom nejsou o mnoho lépe a to ještě na tyto paliva není uvalena tzv. uhlíková daň, která může učinit tyto zdroje tepla pro některé spotřebitele nedostupnými, či přinejmenším neúnosně drahými.  Je paradoxem, že ještě nedávno stát finančně podporoval výměnu starších kotlů na uhlí za modernější, či ještě stále podporuje vytápění plynem a přitom se pomalu, v tichosti již chystá zavedení uhlíkové daně, která paliva do těchto dotovaných kotlů zdraží. Kritici možná namítnou, že lidé by si tedy měli pořídit nějaký modernější způsob vytápění, ale je potřeba si uvědomit, že vytápění starých budov takovými prostředky je neefektivní, tedy pokud nejsou provedeny nákladné stavební úpravy, což zejména ti sociálně slabší, či starší ani s podporou státu, nejsou schopni zvládnout.

Budou takoví lidé v zimě mrznout, nebo povede jejich cesta na sociálku, kde budou muset absolvovat zdlouhavý byrokratický proces, na jehož konci možná dostanou nějaký kompenzační příspěvek? Má to cenu vytáhnout lidem z jedné kapsy peníze a pak jim něco přisypat do druhé? Otázkou zůstává, jak se např. imobilní senioři vůbec na ten úřad dostanou, když provoz aut na fosilní paliva také výrazně zdraží a bude tady tlak na jejich vyřazení z provozu. Dostanou od státu elektrické koloběžky? Chápu, že je tady dost lidí, kterým je zvyšování cen energií, uhlíková daň, elektromobilita atd. úplně šum a fuk, protože na to mají. Odmítám však knížecí rady druhu, že když nemáš na něco peníze, tak si je vydělej a přitom zároveň tito rádci brojí proti zvyšování mezd, či orodují za dovoz levné pracovní síly, což je aktivita, která ve svém výsledku brzdí restrukturalizaci ekonomiky směrem k výrobě z vyšší přídavnou hodnotou, tedy ekonomiky, která by vytvářela zdroje i na zelenou politiku.

Kdo bude vítězem a kdo poraženým „zelené revoluce“ je dnes ještě otázkou, ale už tady vidíme mnoho podnikatelských subjektů, které si brousí zuby, aby si mohly ukousnout co největší kus koláče, který se tu právě chystá EU servírovat. „Zelená revoluce“ by ale měla proběhnout ve prospěch lidí a ne ve prospěch podnikatelských subjektů, populistických politiků a pomýlených proroků. Náklady na ni by měli především ti, co přírodě nejvíce škodí, ať již z touhy po zisku, rozmaru, či lenosti atd. a ne ti, kteří by přírodě i rádi pomohli, ale brání jim v tom okolnosti, které nejsou schopni sami ovlivnit. Je potřeba najít řešení, aby právě ti nejslabší a nejzranitelnější nebyli „zelenou revoluci“ odsunuti ještě více na okraj společnosti, aby se pomoc přírodě, naší planetě nezvrhla v jejich ekonomickou a společenskou likvidaci.