Assadova spolupráce s Kurdy, aneb utajené manželství z rozumu

Mluvit v tomto případě o manželství je asi přece jenom trochu přehnané, ale existují zde jisté náznaky, že k jisté kooperaci vládních sil a kurdských jednotek YPG v reálu opravdu dochází.

Počátek této spolupráce je již staršího data, ale tato zřetelně akcelerovala až v současném boji o Allepo, kdy se vládní jednotky soustřeďují zejména na dobytí starého města a oblasti ovládané Kurdy jsou zatím nechávány bez povšimnutí. Kurdové také po zahájení ofenzívy Assadovych sil ovládli některé čtvrti kontrolované sunnitskou opozicí, jejíž někteří představitelé označili jejich postup za vražení nože do zad. Důkazem údajného spojení YPG a vládních sil se stala fotka s vyvěšenými vlajkami obou těchto formací na výškové budově v dobyté čtvrti Bastan al Basha, kterou ovšem Kurdové označili za provokaci. Přes snahu obou stran nepřiznat oficiální styky je však zřejmé, že k nějaké dohodě muselo dojít. Sprostředkovatelem se stalo nejspíše Rusko, které má s Kurdy poměrně dobré vztahy, jež příliš nenarušilo ani jeho opětovné sblížení s Tureckem. Podle neověřených správ slíbili Rusové Kurdům za jejich neutralitu spojení kurdských enkláv Afrin a Kobaně, což je ovšem slib, který nemůže reálně dospět ke svému naplnění, protože tuto oblast kontrolují Turci, kteří se důrazně staví proti jakýmkoliv územním ústupkům Kurdů v této oblasti. Kurdové asi nejsou zas tak úplně naivní, aby slepě věřili slibům Rusů, ale určitě chápou, že podporu Moskvy budou potřebovat při rozhovorech o poválečném uspořádání, které se Assadovým vítězstvím v Allepu značně přiblíží.

Vládní vojska se po tomto vítězství pravděpodobně zaměří na likvidaci enkláv opozice uvnitř svého území a posléze se pokusí ukousnout co největší část území ovládaného IS, které se rozporcuje mezi ně, Kurdy podporovanými Spojenými státy a tzv. umírněnou sunnitskou opozicí podporovanou Tureckem. Pokud dnes Assad mluví o opětovném ovládnutí celého území Sýrie, tak buď ztratil soudnost, nebo se spíše jen jedná o deklarativní prohlášení podobné tomu, že z území Sýrie vytlačí Turky. Assad zatím odmítá diskutovat o budoucím uspořádání země s odkazem na to, že tato otázka může být otevřena až po porážce „teroristů“, tedy ozbrojené opozice. Pak by měla být referendem schválena nová ústava, podle niž země buď zůstane unitárním státem, nebo se zvolí jiné státoprávní uspořádání. Podle Assada však obyvatelé Sýrie většinově odmítají decentralizaci, což ale asi není přání většiny Kurdů. Mezinárodní společenství by zřejmě nejraději vidělo Sýrii jako federální stát, ovšem je otázkou jestli je takové soužití alávitů, sunnitů a Kurdů možné, protože válečné rány se budou jen těžce zacelovat a zásadní problémem pak bude vytýčení hranic mezi jednotlivými územními celky.

Pro Assada jsou hlavními protivníky zajisté sunnité podporovaní Tureckem a spolupráce s Kurdy je tedy pro něho v současnosti i v budoucnosti nezbytná, i když by se nejraději bez jejich podpory obešel. Pro kurdskou samosprávu představuje největší nebezpečí Turecko a proto i pro ně je Assad přirozeným spojencem, kterému ovšem, v rámci své historické zkušenosti, nemohou příliš důvěřovat. Nezbývá jím tedy než utužovat své spojenectví s USA, které jsou jedinou reálnou silou, která jim je schopna garantovat autonomii. Pro Spojené státy je jistě poněkud těžké podporovat marxisty s YPG, ale chápou, že jedině Kurdové jsou jejich spolehlivými spojenci v boji s IS v Sýrii a že kurdskou kartu lze také úspěšně používat v nátlaku na Turecko, které se vymklo americké kontrole a úspěšně nastoupilo cestu islamizace.

O tom, jak se bude dále situace v Sýrii vyvíjet, hodně napoví osud kurdské enklávy v Allepu. Dobyde-li ji Assad silou, bude spolupráce vlády a Kurdů v budoucnu asi nemyslitelná, dojde-li k dohodě o zachování státu quo do uzavření smlouvy o konečném mírovém uspořádání, tak to bude jasné potvrzení o společném postupu těchto, oficiálně znepřátelených, stran. Budoucnost Sýrie je nadále zahalena v mlze, ale ovládnutí Allepa vládními vojsky posunuje běh událostí kupředu. Ač se to může zdát nespravedlivé, tak občanské války končí většinou vítězstvím jedné ze stran konfliktu. Jelikož se ovšem do konfliktu v Sýrii zapojilo mnoho zahraničních aktérů, tak zde dojde pravděpodobně ke kompromisu, který všechny strany konfliktu jistě neuspokojí. Aby nedošlo rozpoutání nového kola konfliktu, musí být dohoda garantována všemi zúčastněnými mocnostmi, které se musí také zavázat zasáhnout proti jejímu případnému porušení.

Zdroje:

http://aranews.net/2016/12/assad-says-kurdish-federal-zone-in-syria-temporary/