ZOO Jihlava patří k těm menším zoologickým zahradám u nás, ale rozhodně stojí za návštěvu. Chovají zde celou řadu vzácných druhů zvířat a zároveň i těch na první pohled obyčejných, jako jsou morčata, slepice, husy, ovce nebo kozy.
Mně osobně procházka jihlavskou ZOO vždycky zvedne náladu.
Hned za hlavní bránou mají svůj revír surikaty, které patří snad k nejroztomilejším zvířatům na světě. Tyhle malé šelmičky s inteligentním a přátelským výrazem jsou velmi činorodé. Žijí ve skupinách v podzemní soustavě nor, určití jedinci jsou vždy pověřeni držet hlídku a v případě ohrožení varovat ostatní. Surikaty vidí velmi dobře do dálky. Zajímavostí je, že jsou imunní vůči jedu štíra. Toho si ve své domovině v jihozápadní Africe dokonce zařadily na svůj jídelníček.
Tentokrát jsem při návštěvě jihlavské ZOO měla štěstí na lemury kata, kteří se slunili a dováděli na svém zeleném ostrůvku plném rozkvetlých pomněnek a pryskyřníků. Někdy jim z vysoké trávy koukala jen hlava. Doma na Madagaskaru by asi měli bohatší floru, přesto vypadali spokojeně. Lemuři jsou určitě oblíbeným zvířátkem každé moderní emancipované ženy, protože žijí v tlupách, kde hlavní slovo má nejzkušenější samice. Samci jsou ze skupiny hned po skončení puberty vystrnaděni. Docela by mě zajímalo, jaké měřítko lemuři užívají ke stanovení konce puberty.
V Jihlavě můžete obdivovat také celou řadu kočkovitých šelem, např. tygra sumaterského, irbise, karakala, rysa červeného a ostrovida, servala a další. Když jsem byla malá, zahrnovala jsem do této skupiny i kočkodana. Učitelka se ptala, jak podle mne takový kočkodan vypadá, a já jí tvrdila, že je podobný tygrovi, akorát o něco menší.
Mají tu i kura domácího kočinku – to jsou ty slepice, co nosí kalhoty do zvonu a nohavice courají po zemi. Dvakrát denně můžete zhlédnout výcvik sov a dravců, sokolníci představují svoje svěřence vždy v 11.00 a v 15.00 hodin kromě pondělků. K mým oblíbencům ještě patří mangusty, kapybary, psouni, vydry a v neposlední řadě všelijaké to vodní ptactvo. Nesmím také zapomenout na želvu pardálí, to je macek, panečku... Někteří jedinci váží až 40 kg! To by bylo masa na polívku (už se začíná projevovat, že jsem ještě dneska neobědvala).
Co říci závěrem? Jihlavská ZOO je pastva pro oči a najíst tam také dostanete, žádný strach. Dokonce jsem objevila malou kavárničku, kde nabízejí asi milion druhů kávy z mnoha koutů světa a domácí medovník lahodné chuti. Místa s občerstvením lákají vrabce, kosy a drozdy, kteří hbitě posbírají, co komu upadne. ZOO je pro ně vůbec oázou blahobytu, přiživit se mohou prakticky v každém druhém výběhu. Ke klasickým obyvatelům zahrady sice nepatří, všude je jich ale habaděj a hlavně nejsou tak plaší jako ve volné přírodě, proto se mnohem lépe fotí. Jsou to vlastně squatteři.
Přeju hezký zbytek neděle a jdu se najíst.
