Sláma na tisíc způsobů

Léto je v nenávratnu a ze strnišť už fouká chladný podzimní vítr. Mlhavá rána si říkají o teplý svetr, podmračené večery ženou člověka z pastviny domů k hrnku teplého čaje. Odpoledne to ale ještě topí fest, tak snad se dočkáme dlouhého a sluncem prozářeného babího léta. Podzim bývá plný barev, pro fotografy je to požehnané roční období (asi stejně jako jaro, léto a zima). Než stromy shodí svoje hávy, ještě si za objektivem užijeme. Teď jenom malé ohlédnutí za posledními srpnovými dny, které už tradičně zavánějí podzimní atmosférou.

Mohou za to zejména balíky slámy roztroušené po polích, bez kterých by tyhle teplé podvečerní krajinky neměly to správné kouzlo. Problém je v tom, že to tam jezedáci rozfrckají "padni, kam padni" a člověk musí hledat místo, odkud by kompozice lahodila oku. Nejlepší je ovšem kulisa zvuková, a tu si musíte domyslet sami. Foťák si občas pípne při ostření a do toho co chvíli ve smrtelné hrůze vypískne myš, kterou chytnou naši hafani. Dle frekvence soudím, že hlodavců je letos všude habaděj. Hraboš, rejsek, sysel, pro naši Sisinu žádný problém. Každý kousek mi navíc vždycky nese ukázat, před večeří není nic lepšího... Popravdě ani moc nezkoumám, co je to za druh, stejně už z psí huby čouhají jen nožičky a ocásek. Až je mi těch čilých zvířátek líto, očička jak korálky mají, ale stačí chvilka nepozornosti a stanou se součástí potravinového řetězce. Aspoň ušetřím na psím žrádle.