Robert Fulghum - Slova, která jsem si přál napsat sám

Amerického spisovatele Roberta Fulghuma není třeba dlouze představovat. Většina lidí si asi vzpomene na útlé knížečky úvah a postřehů ze života, z nichž nejznámější je asi titul Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce.

Čtenáře na celém světě oslovil autorův laskavý humor v kombinaci s životní moudrostí a schopností vidět krásu i v obyčejných věcech.

Nedávno se mi dostala do rukou Fulghumova kniha Slova, která jsem si přál napsat sám, kde se dozvídáme, co tohoto autora formovalo, utvářelo a ovlivňovalo na cestě životem, čí slova se mu vryla trvale do paměti a obohatila tak jeho vnitřní svět. Robert Fulghum není jen spisovatelem, jeho obzory jsou mnohem širší a také už v životě ledacos vyzkoušel. Je zcestovalý, sečtělý, věnuje se hře na kytaru, zpěvu, malířství, nějakou dobu pobýval v zen-buddhistickém klášteře, pak se zase živil jako kovboj na statku a účastnil se rodeí, zkusil i práci barmana a učitele a za zmínku také stojí, že bydlel s rodinou delší čas na hausbótu. Citáty a verše, které pro něho mají význam, seskupil právě do této knihy. Je to velmi zajímavá a inspirativní sbírka, jedna perla vedle druhé. Autor to navíc komentuje svými vzpomínkami a každému samostatnému tématu věnuje drobné zamyšlení. Upozorňuje na své oblíbené romány, básnické sbírky i na spisovatele a výrazné osobnosti, kterým stojí za to věnovat pozornost. Kniha Slova, která jsem si přál napsat sám tak slouží i jako tip na zajímavou četbu, až se zase vypravíte do knihovny a nebudete vědět, do čeho se zakousnout.

Z oblíbených citátů Roberta Fulghuma mě zaujaly mnohé, za všechny uvedu dva příklady:

„Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné: aby slušní lidé nedělali nic.“ (Edmund Burke)

Ranní ptáče

Jste-li pták, pak buďte ranní ptáče,

ať stačíte slupnout červa z talíře k snídani.

Jste-li však červ, pak není kam se vláčet

a klidně můžete dál pokračovat ve spaní.

(Shel Silverstein, ze sbírky Kde končí chodník)

Myslím si, že každý z nás někdy při četbě narazí na citáty a myšlenky, které ho zaujmou natolik, že si je zapíše nebo zapamatuje, a potom je šíří dál. (Někdy dokonce jako svoje vlastní, ale to odbočuju). Vždycky jsem si vedla sešit, do něhož jsem si zaznamenávala zážitky z četby, neotřelé metafory, vtipné a originální formulace, prostě všechno, co mě nějakým způsobem oslovilo. Tyhle zápisky jsem pak většinou ztratila při stěhování, ale z toho, co mi zbylo, se s vámi ráda o pár klenotů podělím.

Český spisovatel a aforista Stanislav Komenda přirovnal knížky citátů k pestrobarevné louce, na které si každý nasbírá kytku podle vlastního vkusu. Ač to byl matematik působící v oblasti biomedicínského výzkumu, vládl dobře i slovem a své postřehy formuloval s lehkostí, humorem a s životním nadhledem. Měl také neuvěřitelné pochopení pro lidské slabosti.

Některé z jeho výroků:

„Hrobník je člověk, který může být živ, i když není mezi živými.“

„Kde není hrozba, všichni jsou neohrožení.“

„Nejlepší výhled bývá ze stínu.“

„Stárnutí je proces, v němž postupně ztrácíme vlasy, zuby a ideály, abychom náhradou za ně nacházeli zkušenosti. Vzhledem k tomu, že žádná zkušenost nedopomohla dosud nikomu k návratu vlasů, zubů či ideálů, je nutno hodnotit proces stárnutí jako celkově ztrátový.“

„Hrozba lidstvu: neomezené možnosti omezenců.“

„Víme, že nic nevíme. Ale nevěříme tomu.“

„Šaty dělají člověka, je-li z čeho.“

„Kdo se zahledí, neprokoukne.“

Další trefné perličky z řad domácích autorů:

„Mám rád pořádek, čisté prostředí, klid, skromnost, upřímnost, poctivost a slušnost. Ale přesto: doma je doma.“ (Jiří Robert Pick, kabaretiér, prozaik, dramatik, autor satirických básní a epigramů)

„Stará panna je žena, která se v mládí domnívala, že mužům stačí odhalit jen duši.“ (Oldřich Fišer, aforista a publicista)

„Když je lev králem zvířat, čím je asi korunovaný vůl?“ (Zdenka Kalčíková, slovenská aforistka a publicistka)

„Nervy mají něco společného s vodovodem. Nejdřív tečou, pak prasknou.“ (Jiří Kutina, kritik a novinář)

„Energii načerpanou spánkem promrhal obvykle na probuzení.“ (Jarmil Sekera, aforista)

„Dokázal se vyhřívat i v cizím stínu.“ (Milan Růžička, slovenský sforista)

„Nadměrná konzumace přeslazených řečí vede k duševní obezitě.“ (Dagmar Hilarová, aforistka)

„Že je zahálka matkou neřesti, ví každý; ale kdo je otcem?“ (Josef Štětina, novinář, publicista)

„Nejpohostinnější lidé jsou na zubním středisku. Vždy pro vás mají připraveno křeslo, téměř vždy vám dají něco na zub, a přesto si na ně každý ještě otevře ústa.“ (Milan Slavětínský, zubní lékař, publicista)

„Člověk je skutečně zvláštní tvor. Když chce nahoru, leze do strany.“ (Ivan Fontana, aforista)

„Velký blbec vynikne i v omezeném prostoru.“ (Jiří Faltus, básník)

Z pera a úst světových velikánů:

„Literární kritik je člověk, který může najít v díle i takové myšlenky, o kterých sám autor nevěděl, že tam jsou.“ (George Bernard Shaw, anglický dramatik a satirik)

„Na to, aby si člověk zjednodušil život, má vynaložit takové úsilí, jaké vynakládá, když si ho komplikuje.“ (Henri-Louis Bergson, francouzský spisovatel a filozof)

„Nemáš-li odpověď na argumenty druhého, ještě není nic ztraceno. Stále ještě mu můžeš vynadat.“ (Elbert Hubbard, americký spisovatel)

„Svědomí je tak dobře vychované, že se okamžitě přestane hlásit těm, kteří mu nechtějí naslouchat.“ (Samuel Butler, americký básník a satirik)

„Můžeme zcestovat celý svět, abychom nalezli krásu, ale pokud si ji neneseme s sebou, nenalezneme ji." (Ralph Waldo Emerson, americký básník, filosof a esejista)

„Nemluv dlouho, neboť život je krátký.“ (Martti Larni, finský spisovatel)

A proto pro dnešek končím, i když zajímavých myšlenek by se mezi lidmi našlo daleko více. Domnívám se, že my Češi jsme vždycky měli řadu dobrých aforistů a vždycky budeme mít, neb smysl pro humor je nám vlastní a to je dobře. Jsou ale i lidé, kteří jakékoliv citace odmítají a zavrhují s tím, že každý člověk by měl umět formulovat své myšlenky sám a nepapouškovat po jiných. Pokud mezi ně nepatříte, určitě si knihu Slova, která jsem si přál napsat sám od Roberta Fulghuma sežeňte. Obohatí to vaši čtenářskou tabuli.

PS.: Fotku Roberta Fulghuma z autogramiády na pražském knižním veletrhu Svět knihy 2007 jsem si vypůjčila od uživatele Vity z Wikipedie. Dílo je volně k šíření. Adresa odkazu je: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Robert-fulghum.jpg