Mlhy se válejí (a mají recht)

Protože vím, že absolutně nejlepší fotky člověk udělá poránu, zase jsem se jednou dokopala k tomu, abych vstala časně. U mě je to problém, jsem totiž sova. Sova tuplovaná. Večer mi to myslí až do velmi pozdních hodin, to jsem opravdu schopná velkých výkonů, zatímco ráno škoda mluvit: jako když mě praští pantokem do hlavy.

Léto má navíc tu nevýhodu, že slunce vychází krutě brzy, to je moc i na skřivany. Vím to, protože mamka je skřivan a vždycky ještě spí. Přes to všechno jsem se rozhodla, že si zase po delší době nafotím východ slunce a nějaké to orosené makro. Předpověď hlásala na celý den jasno, natočila jsem si tedy budíka a šla jsem brzy spát, abych byla svěží. Spočítala jsem si, že když slunce vylézá cca ve 4:50, bude dobré vyjít minimálně o hodinu dřív a vyštrachat se někam nahoru do kopců. Vyhřátý pelech jsem tedy opustila už ve 3:30!! Sova, která vstane v půl čtvrté ráno, si zaslouží cenu za odvahu, to uznáte.

Venku byla mlha hustá jak mléko, za takovou by se nemusel stydět ani rybník Brčálník. Zamnula jsem si ruce, protože není nic hezčího, než když se vycházející slunce prodírá mlhou a krajina pod vámi se zvolna vynořuje z ranního oparu a odhaluje se jako žena, která leze z vany. To už jsem několikrát zažila, hlavně v mládí. Teď myslím tu krajinu, ženy necháme zas na jindy. V sedmnácti nebyl problém vyskočit ráno z postele jak laňka, ty časy už jsou bohužel za mnou. Nevadí.

Vyštrachala jsem se tedy do kopců a v místě, odkud bývá krásný rozhled do kraje, jsem čekala, až to vypukne. Jenže nic nevypuklo. Mlha se začala rozpouštět až kolem osmé a celé dopoledne bylo totálně zataženo. To jsou ty jejich předpovědi. Navíc jsem v kukuřičném poli málem ztratila stativ. V mlze odložíte a už nikdy nenajdete. Přemlouvala jsem psy, aby mi pomohli hledat, protože vím jistě, že jsou na to vybaveni mnohem líp než já a nebyl by to pro ně problém, ale dělali, že mi nerozumí. Až budou vymáhat něco na zub, taky budu dělat, že nerozumím.

Fotky z této ne/slavné výpravy tedy nic moc, ale dávám to sem, abyste se poučili z mých chyb. Lidi, když nemusíte, tak brzy ráno nevstávejte. To, co člověk prospí, se nikdy neztratí, na rozdíl od času, který trávíme jiným způsobem. Ten se občas ztratit může. Třeba v mlze.