V současné době jsou velmi populární knihy vedené formou rozhovoru. Čtenář přirozeně snadno nahlédne do duše zajímavé osobnosti, aniž by utonul v moři informací, životopisných faktů nebo nudných monologů. Další výhodou rozhovoru je, že se můžete zaměřit jen na ty otázky a oblasti života, které vás zajímají. V případě prof. Heleny Illnerové by byl ovšem hřích něco vynechat.
Možná nevíte, kdo to vlastně Helena Illnerová je a kam ji zařadit. Není divu. My Češi známe hlavně různé Agáty, Ornelly, Rychtářovic Pepíčky a podobné existence, zatímco skutečné osobnosti často naší pozornosti unikají. Média nám je nevnucují, a tak musíme pátrat sami.
Prof. Helena Illnerová je významná česká fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd ČR a nositelka celé řady ocenění za vědu a výzkum. Především je to ale lidská osobnost se silným vlasteneckým a sociálním cítěním, s pevnými etickými postoji a láskou k přírodě, k pohybu na čerstvém vzduchu i k lidem. V knize příznačně nazvané Čas pro světlo se s námi podělí o své životní zkušenosti a názory, a to vše s moudrostí a laskavostí sobě vlastní.
Helena Illnerová se narodila v Praze roku 1937 do smíšeného manželství Žida a katoličky, což v té době věstilo problémy. Tatínek se za války dostal do koncentračního tábora a ani v poválečných letech neměla rodina na růžích ustláno. Velkým prohřeškem byl buržoazní původ, což nenapravil ani dědeček, který dostal „in memoriam“ Československý válečný kříž. Soudruzi byli zkrátka neoblomní a s lehkým srdcem ničili lidem už tak válkou těžce pochroumané životy. Uvažuji, co vlastně bylo horší, jestli fašismus nebo komunismus. Helena Illnerová si přesto na nic nestěžuje, protože jak sama říká, je nesnesitelně pozitivní a nerada se lituje, což je dalším důvodem k tomu si takového člověka vážit.
Značná část otázek je pochopitelně věnována vědeckým tématům, především vnitřnímu časovému systému savců. Helena Illnerová jako první na světě se svým týmem přišla na to, že osvětlení dokáže změnit hladinu některých biologicky účinných látek v šišince mozkové, a tím ovlivnit tvorbu melatoninu. Melatoninu se také říká hormon mládí a svěžesti, je důležitý při léčbě nespavosti, depresí i poruch vzniklých změnami časových pásem. Potřebujete-li radu, jakým způsobem upravit denní režim, abyste byli v dobré kondici, v knize Čas pro světlo ji najdete. Helena Illnerová vám prozradí recept na harmonii a vysvětlí, jak pracovat s umělým osvětlením. Přiznám se bez mučení, že ne vše z této odborné části knihy jsem pochopila.
Rozhovor s prof. Illnerovou vede rovněž vědec – geobotanik prof. Pavel Kovář, což je pro laika vražedná kombinace. Zvlášť pro laika, který ve škole nedával pozor. Přesto musím uznat, že věda je svým způsobem vzrušující a dokáže člověka strhnout do víru touhy po poznání. Nesporně zajímavé jsou pak otázky týkající se financování vědy u nás, systému hodnocení vědců a vědeckých týmů, vzniku Učené společnosti nebo tématu vědy a etiky. Nikoho asi nepřekvapí, že máme značné rezervy, neb komunistický režim nás dosti zbrzdil.
Rozhovor obou vědců se stáčí i k otázkám politickým a společenským. V době před zvolením Václava Klause prezidentem v roce 2003 se Heleně Illnerové otevřela možnost kandidovat na tento post, což odmítla s odůvodněním, že nemá ekonomické, právnické a historické vzdělání a ze světových jazyků vládne jen angličtinou, ruštinou a franštinou. Protože však cítila určitou občanskou odpovědnost, rozhodla se v roce 2008 kandidovat alespoň do Senátu. Je škoda, že lidé s pocitem zodpovědnosti a s vysokým morálním kreditem se u nás na politické scéně většinou neprosadí. Post hlavy státu pak připadá takovým, kteří si s jazykovým vybavením, slušností a dokonce ani mravní integritou starosti nedělají. A co je nejhorší, můžeme si za to sami.
Helena Illnerová zde vzpomíná i na okamžiky, kdy se za svou zemi musela stydět, promlouvá o tom, jak je to s národní identitou v souvislosti se členstvím v EU a posteskne si, co všechno může pokazit dobře míněnou volební kampaň. Mě osobně zaujala pasáž o ženském a mužském mozku nebo úvaha o tom, proč se ženy nehrnou do politiky. Z těch společenských témat mi pak v hlavě uvízla myšlenka, proč se vlastně v dnešní době bojíme slova křesťanství. Sympatické je i nadšení Heleny Illnerové pro skauting, sport a přírodní i kulturní bohatství naší země. Čiší z toho opravdovost a zájem předávat dalším generacím to nejlepší, co předat lze.
Kniha Čas pro světlo je nejen životním příběhem jedinečné osobnosti, ale i obrazem doby. Jak té nedávno minulé, na kterou bychom neměli zapomínat, tak i doby současné. Když vidím, jak zase komunistům vzrostly preference, nemůžu se ubránit pocitu, že se nikdy nepoučíme. A tak nezbývá než doufat, že světlo, které kolem sebe šíří lidé typu Heleny Illnerové, nikdy nezhasne.
Knihu Čas pro světlo, která vypráví příběh české fyzioložky a biochemičky prof. Heleny Illnerové, vydalo nakladatelství Portál roku 2014. Zakoupit ji můžete jak v klasické knižní podobě, tak v podobě elektronické ve formátech ePUB, Kindle (Mobi) nebo PDF na webu Knihy.iDNES.cz.
Fotografie Heleny Illnerové pocházejí z Wikimedie Commons. Ta první je z roku 2009: Helena Illnerová na Staroměstském náměstí v Praze při zahájení Mezinárodního roku astronomie v EU. Fotografie dole je z roku 2011, autorem je Luděk Kovář.
