Včerejší verdikt Ústavního soudu jsem uvítal

Včerejší verdikt Ústavního soudu mnozí občané České republiky přivítali. Poslanci zvoleni za ČSSD napadli u Ústavního soudu 50 % zdanění státní podpory u stavebního spoření za rok 2010 a také proceduru projednávání novely tohoto zákona, který prosadila vláda ODS, TOP 09 a VV ve stavu legislativní nouze. Neuvěřitelný faul spatřuji hlavně ve snaze ministra Kalouska zpětně osekat podporu stavebního spoření.

Už u podepsaných smluv a vložených prostředků na účet stavebních spořitelen by byl, podle schváleného návrhu novely zákona v roce 2010, zdaněn příspěvek za naspořené peníze. Nápad to byl ďábelský. Jsem rád, že Ústavní soud zrušil 50 % zdanění státního příspěvku za rok 2010 ke dni vyhlášení tohoto nálezu. To znamená, že klienti stavebních spořitelen by neměli přijít o již vzniklý nárok na státní příspěvek.

Nejde ani tak o vítězství sociální demokracie, která stížnost podala. Vyhráli hlavně lidé a právní stát. Lidé proto, že by realizací Kalouskovy reformy přišli o jednu z mála pozitivní podpory, které od státu dostávají. Mladí lidé by přišli také o naději jistoty do budoucna, a to nejen v právní stát. Nyní ministr Kalousek vykřikuje, že podporu stavebního spoření zruší úplně, a že výpadek ve státním rozpočtu odnesou kraje nebo zaměstnanci veřejné sféry. To znamená, že se pan Kalousek snaží pomstít voličům sociální demokracie. A přitom je to právě pan ministr Kalousek, který se pokusil protiústavně zpětně zdanit 5 milionů účastníků stavebního spoření! Pan Kalousek by místo výhrůžek měl předstoupit před vládu i veřejnost a omluvit se za svou aroganci a nízké právní vědomí.

Můžete mi namítnout, že státní rozpočet rozhodnutím Ústavního soudu, přijde o 6 miliard Kč. Už 1. listopadu 2010 jsem upozorňoval na tomto blogu (http://adamrykala.blog3.idnes.cz/c/161808/Omezeni-podpory-stavebniho-sporeni-je-nedomyslene.html) na nedomyšlenou snahu ministra Kalouska omezit stavební spoření. Jen pro připomenutí, na jeho argument, že stavební spoření prý nevede k financování bytových potřeb a současně podpora stavebního spoření se projevuje v negativním vývoji státního dluhu, jsem reagoval takto: “Pan ministr rozhodl řešit díru v rozpočtu, za kterou je i on odpovědný, škrtáním na lidech, kteří se vůči těmto krokům nemohou bránit. Stavební spoření využívají hlavně střední vrstvy obyvatelstva a mladí lidé. Jde o produkt, který motivuje občany ke spoření a zároveň nabízí za velmi přijatelných podmínek úvěry na rekonstrukce a modernizace zanedbaného bytového fondu. Uvědomme si, že bydlení je jednou z　existenčních otázek. Bez zajištěné střechy nad hlavou se těžko chodí do práce a přivádějí na svět děti. A naše vláda se rozhodla tuto podporu osekat v　době, kdy se lidé naučili spořit a každý třetí nový dům či byt je spolufinancován ze stavebního spoření. Vláda uvádí, že jedním z hlavních důvodů snížení podpory stavebního spoření je to, že spoření nevede plně k　podpoře financování bytových potřeb. Stačí přeci navrhnout úpravu, která tento problém vyřeší. Navrhněme změnu zákona, která zaručí, že se bude stavební spoření využívat pouze jako zdroj pomoci k　zajištění bydlení a financování potřeb souvisejících s　bydlením. Vládní návrh, který je právě projednáván v　Poslanecké sněmovně, toto neřeší. Jde jen o snahu najít cestu ke snížení státního deficitu. Přeloženo do češtiny - ušetříme na lidech a mladých rodinách. Proč nepodporovat něco, co prokazatelně funguje a pomáhá lidem?” Další námitkou odpůrců stavebího spoření je, že se z　něj nedá našetřit na dům. Pokud by došlo k　destabilizaci stavebního spoření a lidé by přestali spořit, tak by si opravdu málokdo pořídil byt nebo dům. Protože by stavební spořitelny neměly dostatek finančních prostředků pro úvěry a hypotéky na bydlení. Asi nemusím dodávat, že výstavba přináší pracovní místa a výběr daní. Takže pár miliard, které by ušetřila vláda na příspěvku stavebního spoření by paradoxně mohlo vést k　vyššímu výpadku příjmů státního rozpočtu.

Byl bych rád, kdyby takových pozitivních zpráv bylo více, protože politika plná škrtů, o kterou se snaží dnešní vládnoucí koalice, likviduje rozumné a roky úspěšné projekty státu. Projekty, které inspirovaly občany k úsporám a investování.

Ptám se, proč vládní politici, kteří by měli být zodpovědní a měli by realizovat zodpovědnou politiku, dělají kroky nezodpovědné, v tomto případě i protiústavní? Bude to jediný chybný krok, anebo budou následovat další? Kolik nás budou stát tyto populistické, nepromyšlené a neúspěšné pokusy o reformní přístup? Jak se to podepíše i na našem státním deficitu? Jak se ukazuje, narychlo vytvořená koalice, jen aby sociální demokracie byla vytlačena na druhou kolej, nebyla vůbec připravena vládnout. V době, kdy potřebujeme i v důsledku krize stabilizovat českou ekonomiku pro nás samotné, ale i pro udržení důvěry v naši ekonomiku v zahraničí, se nejenom deklarovaná proreformní politika zakopává, ale od samého počátku je obrazem korupce, rozporů až absurdity. Tak obrovskou nedůvěru vůči politice jsem doposud nepocítil, a doufejme, že tato vláda brzy skončí, protože už jsem rezignoval na to, že by se mohla začít chovat odpovědně.