Pořád šmejdí, šmejdi!

„Podívej, jak se na dědovi pěkně napakoval, šmejd jeden, že se nestydí!” rozhořčená Táňa ještě nedosedla na židli a už po mně hází obálku a desky. Zahlédla jsem logo stavební spořitelny. „Dědovi je vosumdesátvosum,” dodala potichu.

Otevřela jsem desky a hledala souvislosti, abych pochopila oč jde.

Táňa mezitím vysvětlovala. V obraze jsem byla coby dup. Děda bydlí sám ve svém bytě. V poslední době sice občas zapomene jíst, neuklízí, nemyje se. Jinak je zdravý jako řípa. Jeho rodina se snaží, seč jí síly stačí, o něj postarat, ale dvacet čtyři hodiny s ním nikdo být nemůže.

Příležitost chytil za pačesy a téhle situace bezostyšně využil obchodní zástupce stavební spořitelny. Šmejd jako když vyšije.

V deskách jsme objevily celou historii spoření. S babičkou spořili pravidelně. Když děda ovdověl, o peníze se přestal starat, zřejmě ministrem financí v tomto svazku byla žena. V té době mu končila vázací lhůta na spoření a dědovi obchodní zástupce uzavřel nové s cílovou částkou osm set tisíc, kam převedl veškeré prostředky z končící smlouvy. Dělalo to cca sto tisíc. Tahle cílová částka mi přišla přehnaně vysoká, obzvlášť když vím, že se z ní platí poplatek ve výši jedno procento. Ovšem taky se z její výše vyplácí provize. Obchodní zástupce si pěkně vydělal, když na poplatku obral dědu o minimálně jeden jeho měsíční důchod. Tohle stavební spoření děda uzavíral před sedmi lety, bylo mu tehdy kousek přes osmdesát. Když už se stalo, s rodinou se domluvili, že to nechají to být. A dědovi nakázali, že nesmí už nikdy nic podepisovat bez nich.

Jenže čert (obchodní zástupce alias šmejd) nikdy nespí!

Po uplynutí vázací doby navštívil dědu znovu. Jak hezké a milé je, že se o své klienty pečlivě stará. Děda mu hlásil to, co měl přikázáno, tedy že nesmí nic podepisovat, a že žádné nové stavební spoření nechce, že peníze nepotřebuje, a že je mu jedno, jaké podmínky na smlouvě jsou, že to tam nechá. Peníze dostane jeho jediný vnuk po jeho smrti. Pán argumenty ihned pochopil. Byl to velice empatický šmejd. Všechno dědovi odkýval. A domluvili se: „Já vás chápu, že už další stavební spoření ve vašich téměř devadesáti letech nechcete. Jen mi tady podepište, že je to tak. Abych měl nějaký doklad. To víte, naši šéfové...,” spiklenecky na dědu zamrkal.

Stařeček si popostrčil brýle na nose, prohlédl nabízenou tužku a jako nějaká celebrita uspořádal autogramiádu. Bylo mu sice prý divné, že toho podepisuje tolik, ale nic nečetl. Šmejdovi, o kterém nevěděl že je šmejd, a který se jim o stavební spoření staral roky, bezmezně věřil.

„Dejte mi, prosím, ještě občanku, potřebuji si opsat nějaké údaje.”

Děda sice zapomíná, kde má klíče, či jestli už jedl, ale kde má občanku si vzpomněl. Bohužel!

Pak už šmejd s úsměvem opustil jeho domácnost. Dědeček byl spokojený, jak to krásně zvládl.

Koncem ledna Táňa našla u něj v bytě zalepenou obálku ze stavební spořitelny.

Spolu jsme zjistily, že onen milý pán dědu podvedl. Udělal mu výpověď staré smlouvy. Ano, té která byla uzavřena na 800 000 a všechny peníze převedl na novou. Tentokrát byl lidovější a cílovou částku uzavřel na pouhých 500 000. Staříkovi bylo strženo pět tisíc na poplatek za uzavření smlouvy. Na novém stavebním spoření má peníze vázané šest let s úrokovou sazbou 1,5%.

Oběma se nám dělá zle při pomyšlení, jak se některé lidské hyeny dokáží obohacovat na starých, bezmocných lidech.

P.S.: Možná si řeknete: „Hmm, nebyla u toho a teď je chytrá!” Ano, váš argument má logiku.

Ale dovedete si představit, jak osmdesáti osmiletý stařík prosí na kolenou onoho zástupce, že chce nové stavební spoření s vázací dobou na šest let, a že chce zaplatit minimálně pět tisíc korun na poplatku? Obchodní zástupce se jej z etického hlediska snaží odmítnout, ale děda žadoní a žadoní, až se pánovi staříka zželí a nátaku podlehne. Já tedy ne!

Kromě toho i výsledek hovoří jasnou řečí. Stavební spoření je uzavřené, děda nemá v ruce kopii smlouvy ani výpovědi. Kdyby mu nepřišlo přijetí smlouvy a výpis, nikdo by nevěděl, kde jeho finance jsou.