Jak jsem se nafoukla
Večer.
Při večerní hygieně pociťuji, že něco není v pořádku. Vypadám tak nějak divně, ale protože nemám brýle, svůj odraz v zrcadle nepitvám.
Druhý den - ráno.
Probouzím se, převaluji na posteli, není důvod někam pospíchat, mám volno. Vstávám, až když se mi chce! Dodržuji ranní rituály. Potmě doklopýtám na toaletu, kde se pomalu rozkoukávám. Podrobnosti z pochopitelných důvodů zmiňovat nehodlám.
Přesunuji se do koupelny. Jako všichni i my máme nad umyvadlem zrcadlo. Vím, že od určitého věku bych neměla, ale musím se do něj podívat. "Cožeee?" podlomí se mi nohy. Otáčím se, jestli někdo nestojí za mnou. Nikdo. Jsem tu jen já. A pak něco divného v zrcadle. Znovu se leknu. Sáhnu si na obličej. Odraz udělá totéž. Povytáhnu si vnější oční koutek a pokusím se usmát. Zrcadlo zrcadlí moje pohyby. Ale to, co se po mně na hladké skleněné tabuli se zadní stranou potaženou hliníkem opičí, to nejsem já. Vidím míšence Číňana, Vietnamce, Korejce, Thajce a jiných asiatů. Tam, kde mám své velké kulaté oči jsou jen štěrbiny zakryté nadočnicovými oblouky. Mé vyhublé tváře jsou pěkně naducané (babička by byla jistě spokojená, kdyby viděla mé tvářičky) a celý obličej vypadá jako měsíc v úplňku. Jen ta bledá měsíční barva chybí. Můj obličej se červená jako panna, kterou oslovil mládenec.
Obličej sice nabyl na rozměrech, ale mám pocit, že se srazil o několik čísel. Stejně jako vlněný svetr který jsem tuhle omylem uvařila v pračce. Nepomohla mu ani svěcená voda, ani modlitba, ani natahování, šel přímou cestou do popelnice. O modlitbu se nepokouším, natahování nepomáhá a svůj obličej do popelnice zahodit nemůžu. Nechávám si ho, i když zrovna není v kondici.
Pokouším se ledovat a nořím jej do ledové vody. Nevydržím to moc dlouho, protože mám na něm i dýchací ústrojí a to má po chvilce pocit, že potřebuje na vzduch. Snažím se sama sebe přesvědčit, že je to lepší, ale není. Zorné pole mám omezené, ve výhledu nahoru i do stran mi brání vlastní nafouklá kůže, která ještě ke všemu tomu neštěstí začíná svědit.
S otázkou na jazyku pro strýčka gůgla zapínám počítač. Zadávám klíčová slova - otok obličeje. Hned, jakmile se mi zobrazí odpovědi, vím, že to byla zásadní chyba. Ó chvála tobě, nevědomosti! Nejenže se dozvídám, že příčinou může být i rakovina či nedostatečnost ledvin, ale že je to opravdu nebezpečné, protože se mohu udusit.
Začínám cítit podivný tlak v krku, mám pocit dušení a přepadá mě panika. Přináším si telefon a na display nastavuji stodvanáctku. Ještě vyčkávám. Pak si představím situaci, jak se dusím a volám SOS. Hmmm, to už asi bude pozdě. Stejně počkám.
Po těle se cítím dobře. Tak si z nabízených diagnóz vyberu tu, která mluví o alergii. Je to reálné, jsem alergická na pitomce a blbce a včera jsem měla několik srážek. Ještě by to mohla být alergie potravinová.
Možná bych mohla jít k lékaři. Pak si vzpomenu, že čekárna je jistě narvaná, protože
a) řádí chřipky
b) byly zrušeny třicetikorunové poplatky.
Vím to ze zaručených zdrojů.
Silou vůle sebe donutím, přestat se pozorovat a začnu pracovat. Po několika hodinách otok padá níž. Už nevypadám jako asiat, ale pořád to ještě nejsem já.
Přijímám tuto lekci s pokorou a věřím, že tento den mým posledním nebude.
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Jsem nemohoucí, ale bojuju
Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
U Charkova jde vše podle plánu, město zatím dobýt nechceme, tvrdí Putin
Ruské síly podle prezidenta Vladimira Putina v Charkovské oblasti postupují podle plánu. S dobytím...
Fico je při vědomí, odebrali mu odumřelou tkáň. Čeká ho další operace
Slovenský premiér Robert Fico je při vědomí, v závažném, ale stabilizovaném stavu, řekla šéfka...
Nova i Prima zahajují předvolební vysílání, nabídnou debaty i rozhovory s lídry
Televize Nova a Prima přešly do volebního režimu. Nova startuje v pátek odpoledne na TN Live první...
Piráti plánují boj s dezinformacemi. Putin má zájem ovlivnit eurovolby, míní
Dezinformace jsou podle vládních Pirátů jednou z pěti největších hrozeb pro nadcházející...
Taxátor
ING-FOREST s.r.o.
Praha, Jihočeský kraj, Jihomoravský kraj, Karlovarský kraj, Královéhradecký kraj, Liberecký kraj, Moravskoslezský kraj, Olomoucký kraj, Pardubický kraj, Plzeňský kraj, Středočeský kraj, Ústecký kraj, Kraj Vysočina, Zlínský kraj
nabízený plat:
65 000 - 75 000 Kč
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.