Archeologický doklad hornictví na Podblanicku

Podblanickem nazýváme oblast okolí Velkého a Malého Blaníku, která je "proslavená" pověstí o blaničtích rytířích. 

Oblast Podblanicka se rozprostírá na okresu Benešov. Jedním z nejvýznamnějších geomorfologických útvarů Podblanicka je Blanická brázda, která měří 65 km. Jedná se o nápadnou terénní sníženinu, tvořenou složitým systémem zlomů. Vznik nejstarších zlomů Blanické brázdy spadá do období prvohor. Sledovat ji můžeme z jihočeské kotliny přes Mladou Vožici, dále údolím řeky Blanice. Prochází ve směru: Louňovice pod Blaníkem, Vlašim a Český Šternberk, kde ji kříží řeka Sázava. Odtud pokračuje podél říčky Výrovky až k Pečkám v Polabí.

Na území Podblanicka se s výjimkou bývalého zlatodolu Roudný nenalézá žádné významné ložisko nerostných surovin. Neprobíhá zde žádná těžba, kromě dobývání kamene. Přesto zde na Podblanicku probíhala v minulých obdobích čilá hornická činnost. Prvopočátky těžby drahých kovů, měly významný vliv na osidlování zdejší krajiny (Bárta 1991).

Kdy přesně lidé na Podblanicku začali využívat rudy, není známo, a asi ani nebude. Tradiční počátky těžby kovů v tomto kraji, zvláště zlata, jsou spojovány s keltským osídlením. Keltové těžili zlato na území Čech především rýžováním ze zlatonosných náplavů řek a potoků. Na temeni hory Velkého Blaníka jsou kamenné valy v půdorysu nepravidelného oválu. Z výzkumů archeologů Miloše Šolleho a Jaroslava Špačka v letech 1940 a 1971 byly prozkoumány dvě chaty o rozloze 4,2x3 m a 6,5x8 m. V jejich výplni se nalézaly střepy, dále přesleny. Nabízí se myšlenka, jestli se tu Keltové neusídlili za účelem těžby zlata, protože v okolí Blaníka jsou výskyty zlata známé. Toto je zatím neprokazatelné. Problém je i se zařazením nalezených pozůstatků, protože pokud nejsou současně nalezeny nějaké dobové předměty, můžeme pozůstatky po rýžování stejně zařadit i do pozdějších období, kdy se zlato získávalo stejným způsobem. Řešením by bylo v případě nálezu zlatých předmětů, kde by bylo možné na základě specifického složení místního zlata určit, zda-li byly tyto předměty vyrobeny ze zdejší suroviny. Zatím však takový nález učiněn nebyl.

Konkrétní informace o využívání místních zdrojů zlata a ostatních kovů pochází ze středověku. Z této doby známe několik lokalit, kde bylo pravděpodobně dobýváno zlato. První je zmiňován Karrenberk (dnešní Kamberk) a Všechlapy v darovací listině Jana Lucemburského z roku 1337. Není jednoznačně určitelné, zda-li se těžilo přímo v Kamberku. Zde by v úvahu připadala řeka Blanice. Spíše se údaj z listiny vztahuje na nedaleký vrh Roudný, který dříve patřil právě Kamberku. Stopy středověké těžby byly částečně zahlazeny novodobou exploatací ložiska. Ovšem některé pozůstatky se podařilo zaznamenat. Dochovanými památkami jsou např. haldy po propírání rudy nalézající se při cestě z Roudného do Libouně. Nejvýraznější terénní útvar pocházející patrně ze středověku se nachází na severozápadním svahu Roudného. Říká se mu „Velký obval“, „Velká propadlina“. Rozměry této velké jámy jsou 150x60x30 metrů. Byly zde těženy zlatonosné rozsypy spolu s navětralou zlatonosnou horninou.

Další středověká lokalita, kde se pravděpodobně těžilo zlato je Trhový Štěpánov, který je zmíněn v záznamu arcibiskupského pokladníka, kde vypisuje, z čeho všeho je ve Štěpánově příjem ( Mattauch 1936). Ovšem nálezy známy nejsou.

Na Podblanicku se ve středověku těžilo na více místech, bohužel chybí písemné prameny. Terénní památky rychle mizí před očima, vlivem výstavby, zemědělských či vodohospodářských prací, terénních úprav. Pokud ovšem jsou nějaké nalezeny, jsou obtížně datovatelné. Ovšem prokazatelná středověká důlní činnost na Podblanicku se prováděla u Smršťova. Dokazuje to nález mlýnských kamenů na potoce právě u Smršťova. Mají soustředné rýhování, které je typické u mlýnků na rudu.

Ze 16.století o těžbě na Podblanicku máme pouze kusé zprávy. U zachovalých důlních památkách není možné bez archeologických nálezů jednoznačně určit, zda-li pochází z období např. před husitskými válkami nebo jsou z pozdější doby. U většiny známých lokalit zde se můžeme dohadovat o možnosti těžby z tohoto období. V úvahu připadají dobývky u Zvěstova, Částrovic, Radiče či Křečovice. Při cestě z Vracovic do Částrovic se nachází několik pinek, obvalů v hloubce i 10 metrů. Podle charakteru dochovaných terénních prací se zde prováděly kutací práce, případně menší těžba při povrchu zrudněných míst. V okolí zatím nebyly nalezeny stopy po zpracování rudy. Není jasné, ve kterém období zde díla vznikala, ale obecně je můžeme zařadit  do středověku (Bárta 1991). Několik nálezů hornických želízek, které jsou datovány do 16. století, nám dokládají, že zde nějaká činnost přeci jen probíhala. Želízka byla nalezena v oblasti „Západních obvalů“ v pásmu starých zřícených šachet a hald navazující na hlavní ložisko nalézající se po pravé straně komunikace z Roudného do Bořkovic. Pásmo je zaznamenáno na mapách z 18. století, kde jsou uvedeny práce „starých“ havířů.

Prokazatelná těžba v 16. století probíhala podle krátkých zmínek o těžbě (Bufka 1997) „Na Stříbrné“ mezi Malovidami a Českých Šternberkem. Samotné ložisko se nachází 1,5 km od hradu Českého Šternberka. První zmínky o dolování Na Stříbrné pochází z roku 1497, kdy jsou zmiňovány „Hory Ratajské“, odkud bylo dodáváno stříbro ke zpracování do Kutné Hory (Bufka 1997). K největšímu rozmachu těžby zde dochází v roce 1687. V současné době jsou hlavní důlní díla nepřístupná. Na pravém břehu asi 300 metrů od ústí potoka se nalézá ústí horní štoly. Dnes je ústí překryto zásypem horniny a místo je ohraničeno ocelovým lanem. Je zde i informační tabule.

Také u Konopiště v okolí Chlumu probíhala těžba, snad stříbrných rud. Vychází to z písemné zprávy o „Stříbrných horách konopišťských“ z roku 1560, kdy při rozdělování dědictví po Adamu ze Šternberka mezi jeho 4 syny popisovaly konopišťské panství. V něm jsou uváděny „hory stříbrné“ nedaleko zámku na Chlumě (Vlasák 1874). Další zpráva pochází z roku 1569, která uvádí, že zde byla před lety hnána štola a z ní bylo vyrubáno mnoho tisíc centýřů kyzů, které obsahovaly stříbro (Zemek 2012). Mezi léty 1655-1660 se zde těžily železné rudy pyritu, pyrhotinu, které byly zpracovávány v místní huti. Ovšem nevelká kvalita rudy a vysoké výrobní náklady vedli k ukončení těžby a výroby železa k roku 1660. K této etapě těžby můžeme přiřadit některé povrchové důlní pozůstatky (rýhy, pinky, zbytky štol)

Nejvýznamnější lokalita 16. století byly stříbrné doly u Nových Ratibořic (později Ratibořské Hory). Zpočátku zde byli drobní těžaři. Postupem času sehráli roli Rožmberkové soupeřící s panovníkem o větší vliv na těžbu a výkup rudy. Nakonec jim císař Rudolf II. propůjčil pravomoci a řadu výhod a ti se pak stali nejvýznamnějšími podnikateli v ratibořskohorském důlním okrsku. K úpadku zde dochází na konci 16. století.

Archeologie na Podblanicku není tak rozvinutá jako je tomu v jiných regionech. Jsou zde ale stopy po pracích v podobě obvalů, pinek, šachet... Tradičním problémem těchto lokalit je jejich datování. Pokud není přímý důkaz např. v podobě mince s letopočtem vyražení či kladívka, středověké lampičky a jiné, je datování takových šachet velmi obtížné. Z písemných pramenů, i když mnohdy kusých, je ovšem patrné, že se na Podblanicku ve středověku těžilo.