Archeologie každodenního života - hry a hračky

Na otázku každodenního života bude jiná odpověď podle doby, které se každodennost týká. Dnes je pro nás každodenností dostat se do práce či školy, udělat jídlo, připravit se na další den a jít spát. 

Archeologické nálezy nám poskytují velice podstatnou indicii o tom, jak středověcí lidé žili. Začátky v nově vznikajících městech byly často spojovány s jednoduchými provizorními stavbami. Jednoduše na složitější v tu chvíli nebyl čas. Hlavní bylo, kam složit hlavu, ochránit děti a schovat se před nepřízní počasí. Ale i v takovém prostředí se vyskytují předměty svědčící o pestré stránce každodennosti středověkého člověka.

Velkou roli hrálo prostředí, do kterého se člověk narodil. Ve středověku bylo normální mít velký počet dětí, protože dospělosti se dožil jen zlomek dětí. Polovina dětí zemřela při porodu či jako novorozenec. Dítě bylo vítáno v podstatě jako potenciální pracovní síla. Do doby než mohlo přiložit ruku k dílu, bylo spíše přítěží (Smetánka, 1992).

Dětský čas byl rozvržen jinak a děti, které již odrostly, ale byly ještě malé na zúčastňování se domácích prací, byly odkázány samy na sebe a své hry.

Informace o hrách a hračkách se v písemných a ikonografických pramenech vyskytují ojediněle. Při archeologických výzkumech nejsou výjimkou nálezy hraček. Ale vzhledem k dochování organických materiálů je podíl mnohem menší než bylo asi jejich původní zastoupení. Proto máme málo informací. Neznamená to však, že když hračky nenacházíme v hojném množství, tak si středověké děti nehrály.

Cenným ikonografickým pramenem nám je malba Holanďana Pietera Breughela staršího, který zachycuje dětské hry. O to důležitější jsou archeologické nálezy. Hlavním zdrojem o podobě středověké hračky nám poskytuje hrnčířská plastika. Plastiky dělíme do tří skupin. První skupinou jsou plastiky figurální lidské, do kterých patří různé druhy panenek a madonek… Dalším druhem jsou zvířecí plastiky. Nejčastěji je znázorňován a tvarován kůń. Spojením obou skupin pak vzniká jezdecká plastika. Představit si pod tím můžeme rytíře na koni, například byl takový nalezen v Mostě.

Jedny z nejstarších dětských hraček byly tzv. chrastítka. Řadí se ke zvukových hračkám.  Příkladem může být figurka ptáčka s chřestícím obsahem uvnitř nalezená v Sezimově Ústí, datovaná před rok 1420. Mezi další takové patří různá štěrchátka, uzavřené nádobky, duté figurky či keramické duté nástroje vyplněné kuličkami nebo kaménky. Takové předměty mohly sloužit jako hračky, nebo také jako hudební nástroj, či magická pomůcka. Nálezy těchto předmětů známe ve středověku pouze z oblasti severních Čech (Čechura, 2008).

Figurky s kruhově utvářenou náručí z Norimberské sbírky se dnes vysvětlují spíše jako „kmotrovský dar“, který byl vkládán do kolébky novorozence. Sošky dětí či děti v kolébce jsou dětskou hračkou nebo novoročním darem. Figurky užívali děti i dospělí pro představování dějů, či pro hru na divadlo. Hráli s nimi viděné a slyšené příběhy, pohádky.

Hračky, které se také archeologizují jsou buď nářadí k hrám, například míč, káča, obruč. Nebo také předměty vytvářející soutěživost a hry založené na pravidlech, příkladem jsou kostky, dáma, šachy, kuličky, kuželky a vrhcáby. Z pražského Staroměstského náměstí pochází hrací kostky a kámen se schématem mlýnu (Klápště, 2002).

Z podzemí středověké Plzně spatřily světlo světa dřevěné koule, kolečka, píšťalka a dřevěná káča, která jednoznačně patří do kategorie dětských hraček.

Hračky se také dělí podle pohlaví. Mezi nejoblíbenější chlapecké hračky patřily a patří dodnes napodobeniny zbraní (dřevěné meče), vymodelovaná jezdecká koňská hlava s tělem z hole. Děvčata si hrála s panenkami. Lišily se kvalitou a provedením v závislosti na tom, ve kterém prostředí dívka žila.

Děti a jejich hračky se postupem času od středověku příliš nezměnily. Změnilo se zatížení povinnostmi a ruku v ruce s tím i ubylo množství volného času.

Současná archeologie je dnes zaměřená na záchranné a předstihové výzkumy. Není čas a peníze provádět výzkum ryze badatelský. Proto se dnes archeologie nezabývá okrajovými tématy, kterými je například výzkum her.

Dnes nacházíme stovky nálezů hracích kostek, kamenů, desek, figurek. Tyto mají velmi malou vypovídací hodnotu. Neříkají nic o pravidlech či o postavení samotných hráčů. Archeologie je schopná dokumentovat rozšíření a dobu archeologizace jednotlivých artefaktů. Na tomto základě pak může uvažovat o prostředí ve kterém byly používány (Čechura, 2008).

Pro lepší ucelenost pohledu na věc nemůže archeologie pracovat sama. Nejpřínosnějším partnerským oborem se tu nabízí historiografie, která dokáže doplnit archeologické poznatky svým studiem písemných pramenů. V nejlepším případě může historiografie vytvořit rám, do kterého archeologické nálezy přesně zapadnou. Velmi cenné informace může poskytnout obor dějin umění. Umožňuje správnou identifikaci sporných artefaktů, které by bez studia dobových vyobrazení zůstaly nevyřešené. Z dobových obrazů lze vyčíst jaké artefakty tvořily sady, a které byly užívány samostatně či způsob jejich užití.

Výzkum středověkých her z pohledu archeologie sebou nese příliš mnoho nesnází a nejistot na to, aby se jím někdo zabýval intenzivněji. Klasickým a rozvíjeným polem studia každodennosti je otázka hospodaření s teplem a vytápění. Doménou je studium pozůstatků otopných zařízení, zvláště pak kachlových kamen.

Problematika volného času ve středověku je velice zajímavým a dosud plně neprobádaným tématem. Když si vezmeme v potaz, že lidé ve středověku žili pro to, aby pracovali a ne aby se radovali a zpříjemňovali si život čímkoliv, jako my dnes.

Úkolem archeologie je dobrat se co nejpřesnější představě o životě lidí se všemi jeho detaily. Bohužel některé nálezy z organickým látek se nám moc nedochovávají a tudíž my nemáme „důkaz“ o jeho existenci a tím se zkresluje naše představa. Dalším problém nastává v ověření našeho tvrzení. Pokud bychom se dobrali pravdy, nemůžeme si ji ověřit, a tak i případná pravda musí zůstat jen pouhou hypotézou (Čechura, 2008).

Musíme mít také na paměti rozdílnost jednotlivých měst a obcí, jednotlivých situací. Proto nelze vytvořit nějakou obecnou představu středověké problematiky, např. volného času. Rychle by tato představa ztratila půdu pod nohama. Nezbývá, než se věnovat určité problematice a vážit tak konkrétní případy.