Zpráva o počátku léta

  Tentokrát se vykašlu na politiku. Tentokrát zabrousím do mnohem příjemnějších a laskavějších vod. Do kultury.

Naštěstí existuje ještě jeden svět. Je to svět hudby, kde lze naleznout duševní rovnováhu a hodnoty, o kterých tam nahoře nemají hoši, co spolu táhnou naši vlast pod vodu, ani páru.

Nejen naše zkoušená republika slaví letos sto let trvání. Taky Sokol slaví. Já vím, sokolské hnutí patří tak trochu mezi archaismy naší doby, ale přesto pořád existuje a nejsou to jen staří sokolové, ale i mladí sokolíci udržují tradice. Nejsem mezi nimi, ale díky nim jsem mohla zpívat na takových místech, jako je chrám svatého Víta a dokonce i Národní divadlo!

Náš sbor Gaudium Praha patří mezi sokolské sbory, konkrétně pod křídla Sokola Královské Vinohrady. Někteří z nás jsou i členy Sokola. Je to spojení prospěšné pro obě strany.

Letošní 16. Všesokolský slet byl příležitostí, jak si zazpívat na výše zmíněných prestižních místech.

V neděli 1. července jsme zpívali v katedrále sv. Víta Dvořákovu Lužanskou mši D-Dur . Kdo ji někdy zpíval, ten pochopí, jaká je to krása, moci ji zpívat v našem nejkrásnějším chrámu. Stáli jsme na kúru, zpívali a dole nás poslouchaly stovky lidí. Sokolové zahájili svůj slet slavnostní mší a my jim zpívali tu nádhernou skladbu. Nesla se až k nebi a já cítila, jak jsme všichni na jedné lodi, jak nás všechny unáší proud hudby a pomáhá nést strasti života snáz. Nejsem věřící. Ale věřím, že hudba spojuje a činí nás lepšími. Všichni v tom chrámu a toho odpoledne jsme se stali lepšími. Alespoň na chvíli.

V pondělí na nás čekala Nová scéna Národního divadla. Nejen na nás, ale i na další sbory, které s námi zpívaly na slavnostním koncertu. Než jsme spočinuli na posvátných prknech naší první scény, absolvovali jsme několik zkoušek s ostatními sbory. Venku bylo krásně, uvnitř Michnova paláce na Malé Straně příjemně. Poslední zkouška se pak odehrála v samotné Nové scéně. Náš sbor měl samostatných deset minut, což není moc, a taky nám to bylo líto. Naštěstí jsme zpívali dohromady ještě s dvěma sbory a nakonec pak Smetanovu Českou píseň se sborem VUS (vysokoškolský umělecký sbor). Užili jsme si to a diváci myslím taky, a že jich bylo! Narvané divadlo!

Sotva jsem se vzpamatovala z vlastní účasti v katedrále sv. Víta a na Nové scéně, sotva jsem klesla opět na zem, přivalily se kameny do Prahy. Rolling stones! Tentokrát jsem já byla posluchačem. Stála jsem s panem Zajícem v poli, obilí mi sahalo do půli stehen a vlnilo se stejně jako všichni, co jsme tam poslouchali a dívali se na obří obrazovky. A to byla jízda! Byla jsem zase mladá a bylo mi krásně. Prostě krásně. Zapomněla jsem na všechnu tu špínu co je kolem nás v reálném světě.  Byl to dobrý začátek léta.