Mně je líto i dětí čistých a dobře oblečených, na které rodič šíleně řve vzteky bez sebe na ulici a kárá ho za nějakou prkotinu to poslední dobou vídám taky dost často

Je strašně moc využitých a zneužitých dětí. Nemůžou se bránit, děti, které nikomu nepatří, nikdo se o ně nestará. Smutné

Ty cikánky (teda Romky, aby mně někdo neukřižoval) s malými batolaty v náruči prý měly špendlky a ty nemluvnata jimi píchaly a batolata řvala "hladem"...takových triků bylo...moje osobní zkušenost. Když jsem po sametu poprvé přijel do Čech v německém autě, jsem zastavil u jedné benzinové pumpy, kde se prodával benzin "natural" který v normálníh pumpách nebyl k mání. přišla ke mně cikánka a žebrala peníze. odmítl jsem..a ona začala něco romským jatykem žbrblat. Ve škarpě leželo asi pět jiných cikánů a jeden, v domění že jsem němec zavolal česky...hele, dal ti něco ten blbej Němčour?

Mám to stejně, Zuzi. Dokonce jsem jeden čas, zhruba po Miléniu, párkrát dorazila na Hl. nádraží brzy ráno, kde se tyto matky s malými dětmi sdružovaly. Představ si, že v tu chvíli to byly normálně veselé děti, které pobíhaly, hrály si, honily se, pošťuchovaly se. Najednou jedna z "dam" sykla, všechny děti se rozběhly ke svým matkám, vyplázly jazyk, dostaly na něj pilulku, spolkly (těm menším prášek rozpustily do pití) a když jsem se dostala k Prašné bráně a jiným památkám, už tam matky stály, žebraly a dítě se krčilo na zemi, v její náruči či na kočárku. Také jsem si říkala, co z takových dětí dnes je. Také jsem vděčná svým rodičům, že jsem, kde jsem a mám se, jak se mám.

Ne vždy si to připomínám, ale měl jsem na rodiče velké štěstí. Taky jsem rád, že jsem se narodil v té části planety, kde je relativní dostatek. Zuzi, jsi jedna z těch, které věřím každé slovo

To je pro mě velká pocta

Mám štěstí nejen v tomhle. A uvědomuju si to a každej den trochu radosti všem přeju.

Plněš s vámi souhlasím? alkoholiky nepoidporuji.

Na druhou stranu: "Na ulicích je na můj vkus pořád hodně ubohých a zneužívaných, pořád se budou rodit děti do bídy a zoufalství"...

Cestujte. V reálu nebo jen po internetu.

A uvidíte, jak jsme na tom tady ještě v tomto směru relativně hóóódně dobře.

Omlouvám se za překlepy a moc zdravím.

Zuzi, to je moc smutné. Těmhle dětem pomoct nemůžeme, ale jiným potřebným ano. Třeba jen drobností, charitativním nákupem nějakého jídla do potravinové banky, jak to například probíhalo teď v sobotu.

Mí známí dostali takové dítě do pěstounské péče.

Klučina dělal obrovské pokroky, ale některé stopy minulosti už nešlo vymazat. Jen zmírnit.

Díky za článek.

Moc dobrý článek. Žebračku s dítětem jsem asi nikdy neviděla, ale vzalo mě, když jsem v devadesátých letech viděla v Praze žebráky. Žebrající bezdomovce už jsem znala odsud, ale v Praze ti lidé byli v takovém stavu, že ani jako lidé nevypadali. Říkala jsem si, jak je možné, že je tady na ulici nechají, že je neodvezou někam, kde dostanou postel a najíst? Žádného pejska nebo kočičku by tak nenechali