Vystačím si. Pozitivní, nebo radši veselá příhoda ze života migrantky

Jen někdy se mi to malinko vymkne, ale to se stává i těm, co nejsou jako já migranti. Někdy je se mnou legrace, to mi věřte.

Celej život jsem s někým žila. S rodiči a sestrou, s prvním manželem a dětmi, druhým manželem. Celej život, jen poslední rok žiju sama. A líbí se mi to.

Nikdo po mně nic nechce, nikdo nic nepotřebuje, hlavně ale na mě nikdo neřve. Klídek, pohodička. Jenže to bych nebyla já, abych si svůj migrantský život nezpestřila. Jako třeba dnes.

Nacpala jsem do pračky prádlo, vylovila z krabice prací kapsli a šoupla do pračky. Při tom lovení v krabici jsem vytáhla lehce popatlanou ruku. Ha, nějaká kapsle zřejmě teče, pomyslela jsem si. I vzala jsem milou krabici a vysypala kapsle do dřezu. Nojo, byly trošku popatlaný tekutým pracím prostředkem. Jsem holka čistotu milující. Ty kapsle se prostě musí umejt, abych se příště nezapatlala. Pustila jsem na kapsle vodu. Teplou vodu. Nevěřili byste, jakej to byl fofr. Milé kapsle jsou prostě stvořené tak, aby se při setkání s teplou vodou daly do práce. V mžiku byl dřez plnej barevnýho sajrajtu, až mě přecházel zrak. Kapsle byly totiž 4 v1! Velkej vynález, to jo! Bylo to jako v pohádce Hrnečku vař, jen vzniklá substance neměla barvu bílé kaše, ale hrála všemi, tedy přesněji čtyřmi barvami. Vzhledem k tomu, že jsem do dřezu vysypala dvacet kapslí, přičemž k jednomu vyprání pěti kil prádla stačí pouhá  kapsle jedna, dovedete si jistě představit, co se v dřezu dělo. Ale spíš si to představit nedovedete, neb nikdo není taková trubka, aby zkoušel nalejt na dvacet pracích kapslí teplou vodu. Jsem v tomhle směru průkopnicí.

Nejdřív mě napadlo, že asi ucpu odpad a posléze se utopím v zeleno modro červeno žluté kaši, leč zhynu čistá a neposkvrněná, neb tyto kapsle jsou podle reklamy tím nejlepším, co můžete na špinavý prádlo použít.

Naštěstí vědci myslí na všechno a utvořili kapsle tak, aby nebyla šance odpad ucpat. Nejenže vytekl veškerý obsah, ale i obal kapslí se postupně zcela rozpustil. Nevěřili byste, jaká je to šichta spláchnout prací emulzi z dvaceti kapslí z dřezu a z rukou. Půl hodiny jsem bojovala… můj boj byl nakonec vítězný. V podnájmu to voní, jako když mají v bordelu velký prádlo. Počítám, že potrubí v celé Praze je vymydlený na několik dnů tak, že byste se z něj mohli napít, pokud byste si zacpali nos, aby vás ta mořská vůně, nebo čím ty kapsle voní, neomámila jako mě. Rozhodně nemám covid, protože tu vůni cejtím už mnoho hodin a zdá se, že ještě dlouho cejtit budu, zvlášť když do dřezu pustím vodu, abych umyla hrnek od kafe.

Všechno, co jsem dnes snědla, chutnalo a vonělo, až se mi z toho zvedal žaludek. Zkuste jíst grilovanou zeleninu, maso, pít kafe, čaj, vlastně cokoliv si vzpomenete, s jednotnou chutí a vůní mořského příboje, šmrcnutýho levandulí. Brrrr!

… a jaké z toho plyne ponaučení? Nepřehánět to s čistotou a rozhodně nemejt prací kapsle, i kdyby byly sebevíc upatlaný.