Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Všem mým dušičkám...

Tentokrát se počasí vyvedlo ukázkově. Dušičkově. Jet na hrob je někdy jako jet k babičce. Jen babička už na mě nečeká...

V naší rodině jsme měli léta moc pěknou tradici. Sjížděli jsme se na chalupě u sestřenice Vlasty, abychom se my živí ve zdraví sešli a kromě radosti ze shledání taky zavzpomínali na naše milované, co už tu s námi nejsou. Jenže čas je neúprosný. Letos jsem do České Třebové jela sama. Vlakem.

Nádraží v České Třebové se změnilo. I záchody naznaly velkou změnu, mají tam dokonce počítadla. Musela jsem projít plynule, jinak by se mi mohlo třeba i něco přihodit. Zeptala jsem se obsluhy - kupodivu to byl chlapík - co by se stalo, kdybych musela ze zřejmých důvodů přidat do kroku. Vycenil na mě jediný zub v celé puse a odpovědět nedokázal.

Druhá cedule mě varovala, abych se zbytečně necourala sem a tam, mohla bych jim ty počítadla pěkně zavařit. Ukázněně a plynule jsem prošla tam a ven, aniž bych cokoliv poškodila. Konec hlášení z nádražního prostoru.

Pršelo.Fotit pod deštníkem není zrovna kratochvíle, kterou bych vyhledávala. Tenhle kostel jsem ovšem cvaknout musela,  protože na rozdíl od velkých změn v tomhle městě zůstal stejný jako kdysi. A stejně jako kdysi se mi moc líbí.

Z dětství jsem si pamatovala, že cesta z Parníku - to je část České Třebové, kde bydlela moje babička a kde je i náš rodinný hrob - byla do centra města nekonečná. Dálka největší! Vedla taky kolem téhle budovy. Dřív to bylo gymnázium, dnes je to umělecká škola.

Naproti škole je pořád stejný tenhle domeček. Kdysi byl přece jenom trošku víc zachovalý a bydlela v něm stará paní. Dnes tam zřejmě nežije nikdo.

Zde je cíl mé cesty, hřbitov na Parníku. S babičkou jsme sem chodily za dědečkem a prababičkou pod vysokými lipami, jejichž kořeny nadzvedávaly hroby. Lípy u hlavní cesty pokáceli, aby se nebožtíkům nebortily jejich poslední domovy. Od té doby mi hřbitov připadá takový nahatý. Dnes tam jdu i za babičkou, maminkou a tátou.

Moje milé dušičky, které zde bydlí, mají pěkný výhled až dolů na koleje. Když babička zametala hrobní kámen, koukala jsem se vždycky, jak tam dole jezdí vlaky.

Když jsem se otočila směrem do kopce, i tady mají moji milí hezký výhled. Kousek za hřbitovní zdí je pole a les. Tam jsme s babičkou po návštěvě hřbitova zaskočily pro klacky a šišky na zátop. K tomu účelu jsme měly před hřbitovní bránou zaparkovanou kárku. 

Náš hrob. Sochu stvořil Olbram Zoubek, tátův kamarád, když umřela babička. Socha by potřebovala rekonstrukci, přece jenom je holka na dešti už léta. Ještě vloni se nám kolem sochy a celého náhrobku pěkně vinul břečťan. Uschl, chudák. Zeď kolem hřbitova bývala ze starých pálených cihel. Tahle rekonstrukce jí moc nesluší, barvu bych tam viděla tmavší.

Přestalo pršet. Tenhle tunel u hřbitova je pořád stejný. Vždycky jsem si stoupla doprostřed a zkoušela ozvěnu. I tentokrát jsem ji vyzkoušela. Funguje jako kdysi.

Za tunelem je křižovatka ulic a já si pokaždé zvolila jinou. Všechny stejně vedou do té babiččiny. Do ulice s nadčasovým, a tudíž pořád stejným jménem. Ulice Čechova.

A to je ona, babiččina ulice a její domeček. Patří už dávno někomu cizímu. Ten babiččin neměl takovouhle hroznou barvu, ale pěknou světle šedou,  měl dřevěná okna a dveře s malinkým okýnkem.

I ten žlutý vzadu má nový kabátek. Ovšem ten v popředí, kde kdysi bydleli Milerovi, je pořád stejný! Od domků dozadu jsou zahrady. Mně vždycky ta babiččina připadla nejen krásná, ale i velká. Když jsem se dívala z boční ulice přes plot, vyrazilo mi dech, jak je uzoučká. Kdysi na jaře nebylo kam šlápnout pro bledulky. Podél plotu rostly červené a žluté maliny. A rybíz. A houpačka tam byla. A babička...

Tady měla babička kamarádku. Hostinec U Rybků. Vždycky jsem si sedla do kuchyně za výčepem, cucala limonádu a babička si povídala s babičkou Rybkovic a pily spolu kafe, co stálo v konvici na kachlových kamnech.

Vedle hospody U Rybků bylo kino. Tam jsem s babičkou viděla poprvé pohádku Sůl nad zlato. Jo, to mi bylo šest let.

Pokud si dobře pamatuju, bývala tu samoobsluha. Dnes je tady tahle cukrárna Staré časy. Koupila jsem si českotřebovský měsíčník, odolala zákuskům a navštívila luxusní záchod. Pro jistotu jsem šla plynule a nevracela se.

Hned vedle samoobsluhy bývala veliká textilní továrna Perla. Dnes je vedle cukrárny tohle torzo. Babička v továrně pracovala jako tkadlena. Chodily jsme spolu někdy pro obědy do kastrůlku, když se jí nechtělo vařit. Toužila jsem vždycky v té jídelně jíst a jednou mi to babička splnila. Měla jsem tam písmenkovou polívku, a to druhé jídlo jsme si vzaly domů.

V továrně jsem byla kdysi na praxi v návrhářském ateliéru. Ten byl sám o sobě pěkný, ale cesta vedla přes provozy, z nichž jsem měla husí kůži a byla vděčná, že tam nemusím pracovat. Barevna byla nejstrašnější. I když i tkalcovna byla hrozná. Kravál, smrad, výpary. Dnes to tady vypadá jako v hororu.

Tahle ulice ústí na Staré náměstí. Podloubí vypadá jako kdysi a dlažba taky.

Netušila jsem, že nakladatelství Paseka má obchod nejen v Litomyšli, ale i v České Třebové. Hned jsem se koukala do výlohy, jestli tam nemají i knížku Dopisy Josefa Váchala, moje editorské dílo včetně úvodu a doslovu. Ve výloze nebylo, ale vevnitř určitě jo!

Ještě jsem se otočila, abych se podívala na pěkně opravené fasády domů na Starém náměstí. Kdysi tohle náměstí nebylo nijak hezké, ale teď je jakoby rozsvícené, sluší mu kytky, dláždění, kašna i barevné fasády.

Sice je pořád malinko našikmo, ale to nevadí. Rozhodně je mnohem hezčí než kdysi.

Hned za náměstím a kousek od nádraží je tenhle pivovar. Ulička je úzká, proto jsem ho vzala uříznutě, snad mi odpustíte. Zde jsem se rozhodla chvíli pobýt a dát si něco k jídlu a pití, než pojedu domů.

Tohle pivo mělo říz a chutnalo mi. Stejně jako hovězí líčka na červeném víně s grilovanou zeleninou. Zasloužila jsem si je. Cesta do dětství a zase zpátky má končit odměnou, aby jednomu nebylo líto, že to tak rychle uteklo. A cesta, která mi dřív jako malé holce připadala strašně dlouhá, byla vlastně krátká. Mám prostě delší nohy.

Byla to krásná sobota plná vzpomínek, tajných myšlenek i nečekaných dobrodružství.

(všechny fotky jsou moje)

Autor: Zuzana Zajícová | pondělí 5.11.2018 10:19 | karma článku: 28,40 | přečteno: 647x
  • Další články autora

Zuzana Zajícová

Mezinárodní den menstruace a jiné důležité svátky

Včera byl, představte si, Mezinárodní den menstruace! Ve snu by mě nenapadlo, že i taková záležitost může mít svůj mezinárodní den.

29.5.2024 v 12:59 | Karma: 25,67 | Přečteno: 673x | Diskuse| Ostatní

Zuzana Zajícová

Ostříhala jsem se, jen se o tom nikde nepsalo

Andrej se rozešel s Monikou a ví o tom celej svět... abych byla přesná -všichni čtenáři bulváru a internetu.

27.5.2024 v 9:18 | Karma: 26,65 | Přečteno: 700x | Diskuse| Ostatní

Zuzana Zajícová

Panský kočí – kola se mu točí aneb Seriózní a odborná studie řidičů.

Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá úskalí. Například doprava do zaměstnání.

22.5.2024 v 11:57 | Karma: 28,50 | Přečteno: 784x | Diskuse| Ostatní

Zuzana Zajícová

O (ne)opalování

No jo, je to za chvíli tady. Léto. Narodila jsem se jako blondýna. To znamená jediné; sluníčko je můj nepřítel! K zlatým kudrnám jsem totiž dostala do vínku bílou mírně nazelenalou pleť. Kdo je blond, ví, o čem mluvím.

20.5.2024 v 12:04 | Karma: 27,99 | Přečteno: 630x | Diskuse| Ostatní

Zuzana Zajícová

Jak jsem způsobila mezinárodní ostudu

Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a zapříčinila totální neúspěch našeho kulturního vyslance v senzačním a jedinečném velkopořadu Eurovision Song Contest 2009...

10.5.2024 v 9:50 | Karma: 30,31 | Přečteno: 2324x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince

8. června 2024  23:01,  aktualizováno  9.6 12:41

Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři

10. června 2024

Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...

Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti

9. června 2024  20:29,  aktualizováno  10.6

Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...

Do konce měsíce výrazně zúžíme tým, slíbil Bartoš po volebním debaklu Pirátů

15. června 2024  14:30,  aktualizováno  22:39

Reformy vnitřního fungování a kampaní Pirátské strany je třeba provést do konce příštího měsíce....

Je fajn se o míru bavit, ale shodu na summitu o Ukrajině Pavel neočekává

15. června 2024  13:36,  aktualizováno  21:46

Švýcarský summit o Ukrajině je podle prezidenta Petra Pavla první možností, jak se na široké...

Jednejme s Ruskem, zaznělo na summitu o Ukrajině. USA hlásí další finanční pomoc

15. června 2024  8:47,  aktualizováno  21:07

Sledujeme online Zástupci desítek zemí světa se v sobotu sešli v luxusním resortu nad Lucernským jezerem ve...

Francouzi demonstrují proti krajní pravici, která může vyhrát předčasné volby

15. června 2024  18:17,  aktualizováno  20:17

Statisíce Francouzů v sobotu vyšly do ulic, aby vyjádřily odpor vůči krajní pravici, která by se po...

  • Počet článků 435
  • Celková karma 29,03
  • Průměrná čtenost 1230x
Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)

Píšu i zde:

Profil uživatele | i60.cz

 

 

Seznam rubrik