Trudný život mladších sourozenců

Je to můj osud. Celý život jsem mladší sestra.Kdysi jsem četla takové pojednání o tom, jak je to s manželskými vztahy podle toho, jak který manžel je buď jedináček nebo mladší či starší sourozenec.

 Tím je taky daná jeho  pozice v manželství. Nejhorší kombinací je - jak jinak - jedináček x jedináček. Ovšem mladší sourozenci to taky v manželství nemají jednoduché, pokud si vezmou jedináčka nebo staršího sourozence. To pak mají celoživotní peklo jisté.

Moje starší sestra Lenka je o sedm let přede mnou. Má prostě náskok. Má  všechno o těch sedm let dřív než já. Nejdřív úspěchy ve škole, pak úspěchy u chlapů a teď ty choroby. Přesně vím, co mě čeká, mám předskokana.

Naše sourozenecké role byly velkým věkovým rozdílem jasně určené. Sestra byla na mě, malou chudinku, pes. Maminka třeba takhle k večeru zvedla oči od detektivky, típla cigáro a podotkla: „Leničko, zavolej Zuzanku, ať jde domů, už je dost pozdě."

 No a milá sestra vyskočila, vrhla se na balkon a zařvala: „Zuzanooooo, o k a m ž i tě  mazej domů, nebo uvidíš ten tanec!" Všechny děti na mě soucitně pohlédly a já se šourala a očekávala nejhorší. „Počkej, to si vypiješ," syčela na mě sestra mezi dveřmi. Maminka jen zvedla oči od detektivky a  tatínek ani nepostřehl, že má nějaké dítě, natož zatoulané, a sestře sklaplo. Takhle to bylo pořád. Musela jsem zkrátka poslouchat svoji starší sestru víc než rodiče. Sestra udávala rozkazy a já je neochotně plnila. Naštěstí sestra odešla studovat do Brna a mně se značně ulevilo. Rodiče mě zdaleka tak nevychovávali jako sestřička. No a pak jsem byla konečně velká i já a sestřička ztratila nade mnou onu magickou moc.       

Pan Zajíc je starší sourozenec. Tudíž i teď mám doma dirigenta. Měla bych být sice zocelená  a zvyklá, nicméně v momentě, kdy slyším: „Zuzanoooo, .......," sevřou se mi útroby a já se ocitnu zase zpátky v dětství. Můj manžel má zatracenou kliku, že si vzal mladšího sourozence, který je zvyklý na roli toho otloukánka, co musí číst myšlenky, plnit přání a rozkazy a neremcat, taky mohl narazit na stejně dominantního staršího sourozence nebo ještě hůř, jedináčka. Naštěstí si i mladší sourozenec může myslet, co chce. Do hlavy mu nikdo bohudík nevidí a tudíž jeho černé, ba přímo vražedné myšlenky zůstávají před dominantním sourozencem (manželem) skryty. Jenže i chudák mladší sourozenec má  jen jedny nervy, celoživotně napínané a zkoušené, co vydrží. Tak pozor, pozor, aby jednoho krásného dne nepraskly!

Kdybyste dali řeč s mou starší sestrou, určitě by situaci líčila zcela jinak. Mluvila by o rozmazlené, nemožné mladší ségře, co nebyla schopná bez jejího vedení ničeho, ani přijít domů včas nedokázala, natož pak nejtriviálnějších úkonů, mytím nádobí počínajíc a vynášením odpadků končíc. Totéž by potvrdil i manžel, že bez jeho velitelských schopností jsem naprosto vedle. Prostě pro oba jen takové nemyslící trdlo, které je potřeba celý život dirigovat a ukazovat mu, jak se co dělá a jak to dělá to trdlo špatně.

Už vidím ty dva rozdílné tábory, milí čtenáři. Tábor mladších sourozenců a tábor sourozenců starších. Jedni se mnou budou bezvýhradně souhlasit a druzí bezvýhradně nesouhlasit. Jenže, jak známo, pravda je vždycky někde uprostřed a hlavní je se toho ne...nezbláznit. Na světě už to tak je zařízeno, že jsme buď starší nebo mladší sourozenci. Taky jsou chudáci jedináčci a já vám  povím, že mám radši jednu starší ségru než žádnou. Přestože na mě občas hulákala z balkonu.