Nevím už, co bych, tak sbírám kamínky

Odjakživa jsem měla slabost pro kameny, kamínky, oblázky, šutry, skály… kdejaká holka má slabost pro brilianty, rubíny, nebo aspoň české granáty, jen já jsem skromná. Mně stačí mít v kapse oblázek a jsem spokojená. 

No… kdyby se mi na krku, případně i na prstíku blejskal briliant, tak by mi to teda taky nevadilo.

Jelikož se mi drahého kamení nedostává, protože o ně prostě nezakopnete, sbírám kamínky, co se mi líbí, a co se na ně dá hezky malovat. Vězte, že jsem totiž povýšila z pouhé sběratelky šutrů na malérečku téhož!

Existuje napříč světem skupina bezva cvoků, co sbírají a posléze malují kamínky. Na hotové dílko pak na zadní kamínkovou stranu napíšou poštovní směrovací číslo, případně symbol Facebooku (bílé ef v modrém poli) a k tomu ještě napíšou jméno facebookové skupiny, a pak pošlou kamínek do světa. Někdy se stane, že nálezce kamínek vyfotí a pošle fotku do kamínkové skupiny. To je pak veliká autorova radost!

Osud takového kamínku je nejistý. Stát se mu může ledacos; třeba ho najde nějaká malá holčička nebo kluk, schovají si ho doma mezi poklady, nebo ho najde jiný kamínkový malíř a vymění ho za ten svůj, nebo ho někdo přenese na jiné místo. Občas ho najdou i bezdomovci a vyzdobí si jím okolí svého místa někde pod mostem, i bezdomovec chce mít svůj bivak hezky vyzdobený. Viděla jsem celou zahrádku takových kamínků a bylo to… dojemný to bylo.

Nebo ho nenajde nikdo, a to je asi nejsmutnější kamínkův osud.

Maluji spolu s mým dnes čtyřměsíčním kocourkem Finnem, a to je velkej adrenalin. Nic před ním nezůstane bez povšimnutí. Fixy, akrylové barvy v tubě, štětečky i samotné kamínky.

Je důležité přežít nástrahy covidu a omezení se ctí. Já jsem rok plánovala, pak rekonstruovala, a teď maluju a posílám do světa malé kamínky, které třeba udělají někomu radost, a to je jejich úkol.

Sama jsem jich už taky několik našla. Vyfotila jsem je, nasdílela v kamínkové skupině, a poslala zase do světa.

Moje kamínky nejsou žádné skvosty, ale jsou malované s radostí a pro radost. Tak kdybyste někde našli nějaký malovaný kamínek, vězte, že je to kamínek, co pomáhá nést úskalí a trápení nejen nálezci, ale i jeho tvůrci.

Můj první kamínek - plzák portugalský, oblíbenec všech zahrádkářů. Umístila jsem ho do jedné skalky...

Můj zatím největší kamínek - myška skoro tak velká jako ta opravdová;  schovala jsem ji v parku ve Ctěnicích  

Finn na obzvlášť malinkým kamínku

U tohoto kamínku jsem zjistila, že mám málo barev...

 ... tak jsem si online koupila další. Jsou dost drahý, mršky.

Finn dohlíží, kontroluje a organizuje,

a když je unavený, jde do postele. Tak dobrou!