Odjakživa jsem měla slabost pro kameny, kamínky, oblázky, šutry, skály… kdejaká holka má slabost pro brilianty, rubíny, nebo aspoň české granáty, jen já jsem skromná. Mně stačí mít v kapse oblázek a jsem spokojená.
No… kdyby se mi na krku, případně i na prstíku blejskal briliant, tak by mi to teda taky nevadilo.
Jelikož se mi drahého kamení nedostává, protože o ně prostě nezakopnete, sbírám kamínky, co se mi líbí, a co se na ně dá hezky malovat. Vězte, že jsem totiž povýšila z pouhé sběratelky šutrů na malérečku téhož!
Existuje napříč světem skupina bezva cvoků, co sbírají a posléze malují kamínky. Na hotové dílko pak na zadní kamínkovou stranu napíšou poštovní směrovací číslo, případně symbol Facebooku (bílé ef v modrém poli) a k tomu ještě napíšou jméno facebookové skupiny, a pak pošlou kamínek do světa. Někdy se stane, že nálezce kamínek vyfotí a pošle fotku do kamínkové skupiny. To je pak veliká autorova radost!
Osud takového kamínku je nejistý. Stát se mu může ledacos; třeba ho najde nějaká malá holčička nebo kluk, schovají si ho doma mezi poklady, nebo ho najde jiný kamínkový malíř a vymění ho za ten svůj, nebo ho někdo přenese na jiné místo. Občas ho najdou i bezdomovci a vyzdobí si jím okolí svého místa někde pod mostem, i bezdomovec chce mít svůj bivak hezky vyzdobený. Viděla jsem celou zahrádku takových kamínků a bylo to… dojemný to bylo.
Nebo ho nenajde nikdo, a to je asi nejsmutnější kamínkův osud.
Maluji spolu s mým dnes čtyřměsíčním kocourkem Finnem, a to je velkej adrenalin. Nic před ním nezůstane bez povšimnutí. Fixy, akrylové barvy v tubě, štětečky i samotné kamínky.
Je důležité přežít nástrahy covidu a omezení se ctí. Já jsem rok plánovala, pak rekonstruovala, a teď maluju a posílám do světa malé kamínky, které třeba udělají někomu radost, a to je jejich úkol.
Sama jsem jich už taky několik našla. Vyfotila jsem je, nasdílela v kamínkové skupině, a poslala zase do světa.
Moje kamínky nejsou žádné skvosty, ale jsou malované s radostí a pro radost. Tak kdybyste někde našli nějaký malovaný kamínek, vězte, že je to kamínek, co pomáhá nést úskalí a trápení nejen nálezci, ale i jeho tvůrci.
Můj první kamínek - plzák portugalský, oblíbenec všech zahrádkářů. Umístila jsem ho do jedné skalky...
Můj zatím největší kamínek - myška skoro tak velká jako ta opravdová; schovala jsem ji v parku ve Ctěnicích
Finn na obzvlášť malinkým kamínku
U tohoto kamínku jsem zjistila, že mám málo barev...
... tak jsem si online koupila další. Jsou dost drahý, mršky.
Finn dohlíží, kontroluje a organizuje,
a když je unavený, jde do postele. Tak dobrou!
