Někomu ryba smrdí, mně ne, aneb Není ryba jako ryba, nejlepší je Rybovka

K Vánocům tak nějak ryba patří, to je každému jasné. Ovšem nejen ryba, ale taky Rybovka. To my zpěváci moc dobře víme.

My co zpíváme, máme v prosinci fofry. Obzvláště pak my holky toho musíme stihnout víc než jiné měsíce v roce. Vynechme obligátní uklízení, vaření a nakupování a zaměřme se nyní na duchovno. A abychom nebyli příliš svázaní konvencemi a nostalgickými vánočními zvyklostmi, zaměříme se na Rybovku. Pro neznalé Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby, ovšem v trochu veselejším duchu. Rybova  mše se totiž zpívá nejen v kostelích, ale taky na jiných různých místech. Například na nádraží, v parku, u řeky a na střeše.

Každý kdo v Praze zpívá Rybovku ví, že 23. prosince je nutno dostavit se buď na Hlavní nádraží, nebo na Kampu, nebo nejlíp na obě místa. Aby se to dalo stihnout, na Hlavním nádraží se zpívá v jednu hodinu a pak fofrem na Kampu, kde se začíná ve tři.

Na Kampě je vždycky narváno. Posledních pár let nám zpěvákům dost překáží stánek, co ho nějací ignoranti postavili přímo tam, kde byl vždycky dirigent, sólisti a orchestr. I početný sbor má mnohem míň místa. Místa ubylo, leč zpěváků a posluchačů nikoliv.

Ovšem tentokrát k zavedeným Rybovkám přibyla jedna zcela nová produkce. Na Silvestra jsme se sešli na střeše! A ne na ledajaké střeše, nýbrž na střeše Lucerny, odkud je vidět skoro celý svět. Abychom si to užili my co zpíváme, i ti co naslouchají, Rybovka zazněla hned dvakrát. Ve dvě a ve čtyři odpoledne. Bylo to poprvé a bylo to krásné. Nejkrásnější…

Všechny fotky jsou moje :-)