Když je vám dvacet…
Dvacet let v protektorátu
Táta se narodil 23. prosince 1924. Po maturitě na brněnském gymnáziu byl totálně nasazený ve zbrojovce v Adamově a odtud taky chtěl v den svých dvacátých narozenin a předvečer Štědrého dne jet domů do Brna. Do Brna to z Adamova není daleko, vlakem asi patnáct kilometrů. Táta neměl ani vindru. Nastoupil na poslední chvíli do vlaku, a doufal, že si ho nikdo nevšimne. Hlavně si nevšiml on, že vlak je plný německých vojáků, a ti si ho tedy všimli. Táta věděl, že je zle. Neměl jízdenku a německému oficírovi se evidentně hubený vystrašený český mladík nelíbil. Táta musel vytáhnout doklady. Naštěstí uměl dobře německy. Podařilo se mu vysvětlit, kam jede a proč. Že chce domů, protože je mu ten den dvacet. Oficír listoval dokladem a viděl, že táta nelže. Táta měl štěstí. Vyvázl jen s fackami, kopancem a vyhozením z vlaku.
Dvacet let za socialismu
Seděla jsem na lavičce ve Stromovce. Byla krásná květnová neděle a mně bylo ten den dvacet. Seděla jsem sama, opuštěná, zoufalá a nevěděla, co bude. Nedostala jsem se na vysokou a kluk, kterého jsem milovala, se na mě kvůli tomu vykašlal; prý jsem mu tím dokázala, že jsem neschopná. Tehdy jsem nevěděla, že mám v posudku napsáno: studium na vysoké škole nežádoucí. Vzhledem k tomu, že za socialismu byla práce povinností, pracovala jsem ve fabrice, bydlela na otřesné ubytovně a podrobně poznávala život dělnické třídy.
„Co tady děláte?“
U lavičky stáli dva mladí policajti.
„Sedím. To se nesmí?“
„Tak nám, slečno, ukažte občanku.“
Vytáhla jsem občanku. Podala jsem ji jednomu z nich a on v ní důležitě listoval.
„Co že tady sedíte sama?“
„Tak snad můžu jít do Stromovky a sedět na lavičce,“ odsekla jsem. Podívali se na mě tak, že jsem radši přibrzdila. „Dnes mám narozeniny,“ dodala jsem.
Policajt si to ověřil v občance. Pak mi ji vrátil a zatvářil se přívětivěji.
„No dobře, ale taková hezká slečna a sedí tu o narozeninách sama, to je divný.“
„To je moje věc.“
Policajti se na sebe podívali.
„A co kdybych vás pozval na kafe, když jste tak sama?“ řekl ten, co mi kontroloval občanku.
„To ne… já nějak…. Prostě ne.“
„Jo tak slečna nemá ráda policii? A kdybych se převlíkl do civilu, tak to byste šla?“
Zvedla jsem se z lavičky. „Ani tak bych nešla. Nashledanou.“
Nechala jsem je stát a prchala ze Stromovky. Fakt vydařený narozeniny. Tehdy jsem samozřejmě nevěděla, že rok nato budu těhotná, vdaná a budu bydlet ve sklepě nedaleko od Stromovky. To už je ovšem jiný příběh…
Dvacet let v demokracii
Moje dcera Terezka oslavila dvacetiny na konci divokých devadesátek a syn Jakub na začátku nového tisíciletí. Oba měli středoškolské odborné vzdělání a oba se dostali na vysněnou vysokou školu. Netroufám si za ně napsat, jak je prožívali, ale rozhodně líp, než jejich dědeček a jejich matka.
Dvacet let v demokracii ovšem v době covidové
Můj vnuk Mikuláš má dvacet let. Bez problémů se dostal na víceletý gympl, který zakončil maturitou. Dělal zkoušky na vysokou školu na obor, kam se hlásilo tisíc uchazečů a brali jich dvacet. Zkoušky udělal dobře, jen mu chyběl jeden bod, aby byl mezi těmi prvními dvaceti. Pak dělal zkoušku na jiný obor, uspěl, ale obor nakonec neotevřeli. Jaro před maturitou strávil mimo školu, jako všechny děti, učil se doma. Pak přišlo léto, uvolnění a hledání co dál. Přišla druhá vlna a hledání se stalo takřka nemožné. Miky je moc šikovný, má rozhled, je velmi chytrý. Absolvent víceletého gymnázia… přesně vím, jak mu teď je. Taky jsem měla gympl, byla šikovná, měla rozhled, ani hloupá jsem nebyla. Najednou jsem se ocitla ve vzduchoprázdnu. Nikde o absolventy gymplu se všeobecným vzděláním nestojí, jsou přece předurčeni ke studiu na vysoké škole. Mě brzdil režim, Mikyho covid. Nevím, co je horší.
Miky se přihlásil na úřad práce, protože se velmi těžko hledá práce, když celá země zápasí s covidem. Vím, jak mu je. Už není dítě, je dospělý, ale nejistota, obavy z budoucnosti, bezmoc, pocit, že nikam nepatří…
Je mi úzko. Za něj, za celou mladou generaci. Mně nedělá potíže být doma, chodit jen na osamělé procházky, ale dovedu si představit, jak by mi bylo být na místě Mikyho. Covid stejně jako diktatura je něco, co deptá, ničí ideje, naděje, touhu uspět. Já fakt nevím, co bych dnes dělala, kdyby mi bylo dvacet jako je Mikymu…
Zuzana Zajícová
Jak jsem způsobila mezinárodní ostudu
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a zapříčinila totální neúspěch našeho kulturního vyslance v senzačním a jedinečném velkopořadu Eurovision Song Contest 2009...
Zuzana Zajícová
Jsem žádaná a žádoucí (malé vědecké pojednání)
Je o mě přímo boj. Nevěříte? Podám nyní důkaz a podrobně zpracovanou analýzu. Sběr materiálu je starý tři dny a já se tímto omlouvám, že jsem předchozí cenné materiály průběžně mazala.
Zuzana Zajícová
Ty neumíš hrát šachy??
V divadle se pohybuji veskrze mezi mladými, a jsem tomu ráda. Někdy si dělají z nebohé stařenky srandu, případně nechápou, že neumím hrát šachy.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
ANALÝZA: Válečný kabinet se sype kvůli zájmům Netanjahua
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli Po protestu ministra obrany se přidal i člen válečného kabinetu Benjamin Ganc. Chtějí od Netanjahua...
Rušte dětská lůžka, vybízí pojišťovna špitály. Ve hře jsou denní stacionáře
Premium Pediatrů je málo, dětských oddělení moc a ne všechna využita. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP)...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
V Maďarsku havaroval na Dunaji motorový člun. Dva lidé zemřeli, pět se pohřešuje
Dva lidé zemřeli při lodní nehodě na řece Dunaj severně od maďarské metropole Budapešti, uvedla v...
- Počet článků 431
- Celková karma 30,18
- Průměrná čtenost 1253x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz