Zajimavy clanek a zajimava debata. Vy holky to mate jednoduchy. Zkratka jste byly nekde kde jste chtely a mohly byt.

Nas kluky kdyz nam bylo dvacet honili mazaci nekde po "buzerplace" nebo po poli.

A asi malokdo si pamatuje kde presne. U mne to bylo asi u Chotusic na Kamajce.

Když mi bylo dvacet, byl rok po revoluci, čekala jsem druhého synka a byla jsem šťastná.

Jinak si myslím, že až budoucnost ukáže zda je tato doba skutečně tak historicky zlomová jak se nyní nám všem zdá. Každopádně to žádná generace nemá lehké.. jak říká moje dříve aktivní 85-letá teta-neví kolik času jí ještě zbývá, sestry neviděla od ledna, veškerý společenský styk jsem já s partnerem - radši. Moje 50-letá sestřenka přišla o milovanou práci průvodkyně, nemůže najít místo, splácí byt, můj syn potřebuje dodělat diplomku, neví zda ho pustí do laborek ve škole, přednášky, zkoušky na dálku..Já mám od března home office- díky bohu za něj a za práci- a ve zbytku volného času objíždím moje rodinné seniorky s nákupy a pomocí.

Takže myslím, že nás to zasáhlo napříč všechny, ne jen dvacetileté. Držme si palce ať je to jen epizodka našich životů.

Myslím, že tahle doba zaskočila kde koho. A máte pravdu, že pro mladé lidi je to společenské omezení. Když si člověk vzpomene na svá mladá léta...pořád někde.

Snad to přece jen půjde k lepšímu, a vše dobře dopadne.

...Můj šestnactiletý syn v tomto roce už podruhé zavřen na neurčito v pokojíčku u počítače od rána do večera... Loni navíc přijímačky na střední, které byly také dramatické...Na vybranou školu se dostal úplně na poslední chvíli a já děkovala pánubohu... Teď je ten můj citlivý introvert opět už pár týdnů bez jakýchkoli sociálních kontaktů s vrstevníky, až se trochu bojím, co to s ním provede ... No musíme si holt říkat, že co Tě nezabije, to tě posílí... Ale už teď je jasné, že to tahle mladá generace nebude mít jednoduchý...

Jo, to je pro děti v tomhle věku největší trest, snad se to brzo změní

Zajímavé vzpomínky i zkušenosti

Díky

Tak ať je dalších dvacet o něco veselejších.

Já bych si přála těch veselejších let víc

Prominte, ale dvacetilety kluk s maturitou nesezene praci? A je radeji na pracaku?!

Zkuste si sehnat práci, když je všude všechno zavřený a všude mu říkají, aby počkal, až bude po omezeních.

Rozmím tomu. Vím, co jsem prožívala za nervy v červnu. Kdyby se mi dcera nedostala na školu...dost špatné. Po koronakrizi plné pracáky, žádný mejdan přebytku volných míst. Firmy navíc v rozpadu, opatrnost přijímat, úbytek možností. Dopadlo to dobře. Studuje dál...Ale je mi jasné, že tohle starost je. Pozitivum? Možná čas si věci dotáhnout tak, aby to udělal, a nebo i opravdu urovnat svůj směr. Ale nechci radit... Tak mu držím palce. Syn je po změně školy první rok na Famu a místo školy a kolečka v různých famáckých sekcích - stále jen a jen počítač. No... snad se to všechno zlomí. Není tohle lehké. Opatruj se.

Radko, když já mám pocit, že kluci jsou mnohem zranitelnější než my holky. Snad to jednou bude jen stejná nostalgická vzpomínka jako ty naše, tohle co se děje zaskočilo asi všechny...

Také mám syna, který dostudoval gymnázium v koronadobě. Dostal se na práva v Praze a hned na seznamováku se nakazil. Teď sedí už vyléčený doma a studuje on line. Není to prý vůbec jednoduché, ani se nedivím. Možná z téhle doby vyroste celá "zamčená" generace, a i když už nebude fyzicky lock, budou stejně poznamenaní down. A moje matka místo seznamování s kluky a tance na zábavách ve dvaceti zatemňovala okna a bála se, že bude totálně nasazena v Říši. Mě a mou partnerku ve dvaceti lustrovala VB v noci na Václaváku, oba policajti z hlídky byli namol ožralí, přítelkyni dokonce nasadili "z legrace" pouta a v klidu odcházeli i s klíčky. Přemluvit je, aby přítelkyni z pout osvobodili, stálo nadlidský výkon, nevěděli ani, kde jsou. Panoptikální doba.

Jo, taky nezapomenutelné zkušenosti...

Zuzi, to se Ti moc povedlo. Skvělá úvaha napříč generacemi.

Až jsem se při čtení zastyděla, že k mým dvacetinám se nepojí žádná vzpomínka. Možná je to i tím, že když mi bylo dvacet, už jsem nebyla studentkou, ale v činné službě. Pracovala jsem jako statistička v ekonomickém oddělení jednoho výrobního podniku. Mám pocit, že jsem právě vstupem do výdělečného života mezi samé dospělé nějak přirozeně dospěla taky a roky prožité v tomto povolání mi dnes takřka splývají.

Roky splývají, ale na některé dny nelze zapomenout, paní Zdenko, třeba na ten, kdy Vám vítr nadzvedl tu sukni