Učitelská rebelie: nejednotnost, malá radikálnost, špatné odbory a virtuální grafy

Učitelská rebelie ukázala několik skutečností. 1. Kantoři jsou nejednotní. 2. Učitelé u nás nejsou  radikální. 3. Odbory mají špatné PR. 4. Ministr i premiér neumí počítat. 5. Premiér Babiš umí dobře pracovat s virtuální realitou.

Ve zhruba 8 tisícovkách škol se po celé republice na začátku týdne řešilo, kolik kantorů se přihlásí nebo nepřihlásí do stávky. Prakticky ve všech sborovnách v republice tak byly postupně vykopány a v těch šťastnějších školách posléze zakopány válečné sekery, ať už to účastníci i neúčastníci stávky chtěli nebo ne. Učitelé proti sobě. Ředitel proti učitelům. Zřizovatel proti řediteli. Nakonec kolem 1200 škol zamklo dveře. Na více jak dvojnásobku škol však někteří učitelé „do toho šli“ a jiní ne. A tam nastalo asi největší zatínání sekerek, a to z různých důvodů. Na dalších třech tisícovkách vzdělávacích ústavů pak minimálně řešili, jestli stávku podpoří nebo ne, aby se pak nakonec přidali aspoň proklamativně. Rebelii sice podpořilo opravdu hodně škol, ale zároveň se ukazuje, jak jsou učitelé nejednotní. A do toho všeho tu byly slyšet stále dokolečka omílané různé proklamace takových pidiorganizací, jako je třeba Asociace ředitelů základních škol s 250 členy, která (dle svého webu) hovoří za vedení ZŠ s 5700 učiteli, zatímco nás je celkem zhruba 150 000 kantorů.

Radikálů (myslím názorových ohledně vývoje ve školství) je mezi českými kantory zatím pomálu. Typická česká paní učitelka je empatická paní, která myslí především na své malé žáčky a dělá svoji práci jako poslání (což si mylně část populace překládá jako zadarmo). Když se podíváme na učitelské stávky v Evropě, tak nedávno polští kolegové strajkovali dva a půl týdne, v Řecku před časem měsíc a půl. V den českého protestu učitelů trvajícího jediný jeden den pochodovali ulicemi třeba kantoři v Nizozemsku (tématem jsou jak jinak finance) nebo stávkují taktéž už několik dnů i kantoři v Chorvatsku. Tím nechci říci, že se čeští rodiče mají chystat na to, že školy budou brzy opět zavřené. Do toho já opravdu nevidím. Nicméně už i český odborářský boss se rozhovořil o tom, že by se delší stávka možná mohla objevit i v naší české školičce. A že určitá část kantorstva přestává být krotkými ovečkami, je také fakt.

Pan Dobšík a jeho odbory je téma samo pro sebe. Na jedné straně se teď snažil ještě narychlo zlepšit před učiteli pošramocenou image a u některých se mu to asi povedlo, ale celkově se nedivím slovům o amatérském přístupu. Odbory by si určitě zasloužily revitalizaci. Najmout si profesionální agenturu, která se jim postará o výstupy, hesla, image, načasování. Podívejme se zpětně na lékařskou akci Děkujeme, odcházíme. To byla docela dobře odvedená práce, že? Témata ve školství, kterých se odbory mohou chopit, jsou totiž tady a svítí do tmy jako zářivá reklama. Inkluze. Třídnické příplatky. Nedostatek učitelů. Neaprobovaná výuka. Atd. A zvlášť teď po této akci, kdy ještě stále doznívají různá vyjádření, čísla, emoce.

A teď už jen velmi krátce. Počty pánů Babiše a Plagy bych vyjádřila takto: 8+2=15. O těchto číslech už bylo napsáno, řečeno a stokrát přemleto snad všechno. Takže to tu nechávám bez většího komentáře.

No a na závěr si dáme virtuální grafy. To je totiž mistrovský kousek z poslední doby. Pan premiér a pan Plaga v posledních dnech zamávali hned několikrát do televizní kamery grafy, které ukazují v posledním sloupečku sumu přes 45 tisíc. Že jde o virtuální realitu, něco jako když sedíte v simulátoru a v raketě se proháníte vesmírem, to zmiňují jen okrajově nebo vůbec. Obrázek s grafem přikládám. Povšimněte si sloupečku z roku 2018 (32 244.-). Tam totiž končí opravdová realita. Vše ostatní jsou zbožná přání a bůhvíjestli. A mnoho učitelů tomu opravdu už nevěří.

Já vidím úplně jiné grafy: