Kauza agresorů ze základky v Bílině - jen exces nebo hlubší problém, o kterém se mlčí ?

Opravdu je škola v Bílině s několika nevzdělavatelnými agresivními žáky u nás jediná? Není náhodou jen jediná odvážná, která otevřeně mluví o svých problémech? Proč musí ve škole snášet teror od nevychovanců a má to celé řešení?

Základku v Bílině se svými několika agresivními žáky, kteří terorizují děti i učitele, už dnes zná kde kdo. Kauza je v posledních dnech totiž dost medializovaná. Škola si s pomocí města zařídila kamerový systém a najala ochranku, aby chránila děti a místní učitele před nezletilými agresory. Ministr školství Gazdík tvrdí, že je taková v republice jediná. Já si ale říkám, jestli náhodou není pouze jediná, která na své problémy poukazuje, a která už vyčerpala všechny možnosti a volá o pomoc. Jak řekla paní starostka Bíliny Bařtipánová v rozhovoru pro CNN Prima News: „Snažili jsme se tyto děti řešit, ale stávalo se nám i to, že nám je ze středisek výchovné péče, kam už se OSPODu podařilo tyto děti umístit, vracely z důvodů, že nedodržují pravidla. Porušují pravidla těchto středisek výchovné péče, kde je vlastně měli napravit a vraceli nám je zpátky na základní školu.“ Tak tohle si ještě jednou zopakujme: protože s těmito nevychovanci si neví rady ani specializované pracoviště, tak je pošleme zpět do běžné třídy, protože tam si s nimi učitelka, která má na starosti dalších 25 dětí, lehce poradí. Aha! Tak to bych nečekala. No zřejmě jsou učitelé v této škole supermani a zvládnou to sami. Paní ředitelka této školy mi však o unavených kolezích, kteří po době covidové musí řešit ještě podobné excesy, sdělila něco úplně jiného: „ Měli jsme tu covid, zemřelé. Nejraději bych jim řekla, ať jdou načerpat síly, vypnou si telefon, email, a že se uvidíme v srpnu.“ A to tyto pedagogické geroje ještě čeká ministerská návštěva. Tak snad jim k něčemu bude a neubere pouze síly k výuce v tak problémovém prostředí. Ministr Gazdík se totiž nechal slyšet, že chce : „..učitelům i zřizovatelům dát dostatečné zbraně, aby si dokázali poradit s takovými problémy.“ Tak se necháme překvapit.

Co tedy s tím vším lze dělat? Vyloučit tyto žáky? To, že základní škola nemůže v ČR děti vyloučit ze základního vzdělávání, je prostě fakt, který se asi jen tak nezmění. To můžeme udělat na střední škole, ale na ZŠ nikoliv. A jak správně dodala paní starostka: „Pokud zákonný zástupce nesouhlasí s přemístěním dítěte do speciální třídy nebo do speciální školy, tak tyto děti navštěvují běžné třídy na našich běžných základních školách.“ A týká se to i dětí s psychiatrickými diagnózami. Podívejme se nejdřív, co radí uznávaný psycholog : „Pokud je těch dětí víc, musí nastoupit celý systém, ale ne jen vzdělávací. Vždyť existuje OSPOD, existuje policie, existují neziskovky, které by měly v tomto případě nastoupit. Tohle se nedá knížecími radami vyřešit,“ řekl známý český psycholog Václav Mertin na Primě. „Tady by měl stát ukázat, že mu jde o vzdělání, bezpečí druhých dětí a učitelů.“ A dodává: „Pro učitele i pro spolužáky to musí být velmi náročné.“

Slovo náročné je ale asi dost slabé slovo. Vždyť když stručně shrnu jen problémy, které podle médií řeší pedagogický sbor na této škole, tak je to docela pěkný seznam: krádeže, rvačka, obtěžování, tráva, napadání, poškozování školního majetku, nadávky nejhrubšího zrna, a to i učitelům a také zde před pár lety padla facka učiteli. Situací se aktuálně zabývali i radní města Bíliny. Zákonní zástupci společně s pedagogy totiž sepsali kvůli neutěšené situaci dvě petice a podle čerstvé tiskové zprávy radních má proto vedoucí odboru školství zajistit kroky, které „ ..povedou k převzetí odpovědnosti státu prostřednictvím střediska výchovné péče za výchovu problémových žáků na ZŠ Za Chlumem.“ Možná, že zabere petice a hlas rodičů spojený s hlasem učitelů. Pomoc střediska výchovné péče, která bude ale komplexní a vrátí zpět do školy dítě, které bude schopné s ostatními aspoň bezpečně existovat, by byla jistě vítaná. Třeba se po medializaci hnou ledy. V Česku je to holt ve školství často tak, že dokud průšvih není v médiích, jako by nebyl. A doufejme, že řešit se začne systematicky všude a nejen tam, kde svůj příběh zveřejní.

No a proč se ale pro inspiraci třeba nepodívat i do zahraničí? Například v Berlíně, kde je každé třetí dítě ve městě ohrožené chudobou (je tu mnoho dětí uprchlíků), našli jisté řešení. Berlínský magistrát nalil do škol, které se nacházejí tzv.“ v sociálních ohniscích“ peníze navíc, aby si mohly dovolit například vytvářet rodinné třídy. Sem chodí s dětmi i rodiče a učí se, jak se svými potomky zacházet. Nebo když nějaké dítě začne při výuce hodně rušit, tak ho jiný pedagog vezme mimo třídu a věnuje se mu individuálně tak, aby opakovaně rušivě nezasahovalo do hodiny. I na tyto lidi ale musíte dostat finance, že? Jen se zeptejte u vás ve škole, kolik má pro problémové děti speciálních pedagogů nebo zda má škola psychologa. A nebo jestli vše musí řešit ještě mimo výuku kantoři.

Střípkem do skládačky může být i opatření týkající se většího bezpečí učitelů. V Česku už kolují návrhy na zavedení institutu chráněné osoby u pedagogických pracovníků a ministr školství se prý diskusi o tomto opatření nebrání. Tak možná i to by mohlo pomoci, aby si nevychované dítě starší 15ti let rozmyslelo útok, ať již slovní nebo fyzický, na svého učitele. A dbát by se nemělo jen na bezpečí pedagogů, ale také brát vážně jejich doporučení. A pokud se vedení školy a pedagogický sbor shodne, že žák by měl navštěvovat jiný typ školy (speciální, praktickou atd.), měla by se tato doporučení brát jako berná mince. Úsudek rodičů je sice důležitý, ale odborníky na vzdělávání a výchovu jsou v dané škole učitelé a ředitel a ne rodiče. 

Na závěr napíšu jen tolik, že v této kauze jsem zaujatá a jsem jednoznačně na straně školy a fakt mě vůbec nezajímá, jaké bolístky rodiče agresorů nebo agresoři sami, mají. Protože tady se přesáhly veškeré hranice. A učitelů, vedení školy i vedení města je mi velmi líto, a to proto, že nemají už dávno v rukách účinné zákonné nástroje na řešení takových situací a musí se s tím už měsíce prát, psát na ministerstvo a kauzu prohánět médii. Je hezké, že tu řešíme změny v RVP, informatiku, interaktivní tabule, tablety, ale když tu jsou u nás v České republice místa, kde se děti i učitelé ve škole bojí, je to děsivé zjištění.