Ministerstvo doporučuje : Rizikoví učitelé, jděte na neplacené volno !

„Nemocné, staré a rizikové učitele přes palubu!“, zakřičel kdosi na ministerstvu školství a sepsal manuál o ochraně zdraví na školách. Rizikoví učitelé sice mohou podle pokynů ministerstva zůstat doma, ale neuvidí ani korunu.

Kolegové kantoři senioři, cukrovkáři, nemocní se srdcem či po onkologické léčbě, kteří se teď obávají o zdraví a mají nastupovat do škol, si mají vyjednat potvrzení lékaře a dostanou neplacené volno. Vtip? No, zní to tak. Ale není. V čerstvém manuálu nazvaném Ochrana zdraví a provozu ZŠ (MŠ, SŠ) se hovoří o tom, že ředitel školy sice může takové zaměstnance nechat učit na dálku. Podtrhla bych však velmi důrazně slovo MŮŽE. Má to udělat, pokud je to organizačně možné. A co když to možné nebude? Nebo co když to prostě nadřízený neumožní? Máme tu tisíce škol. Myslíte si, že všude vládne osvícené vedení? Že nikde neexistuje nátlak? Že všude jsou skvělí a osvícení zřizovatelé, kteří na své ředitele škol vůbec ekonomicky netlačí? Pevně sice věřím společně s ministrem Plagou, že rozumných ředitelů a zřizovatelů je většina, ale kdo ochrání rizikové kolegy před těmi nerozumnými?  

Text, který by si měli kantoři, a to hlavně ti déle sloužící „srdcaři“, kteří mnohdy nechali ve třídách právě tolik diskutované zdraví, dobře zapamatovat, zní: „..není-li úprava pracovních povinností organizačně možná, tak by měl zaměstnanec doložit, že patří do rizikové skupiny (potvrzením od lékaře), a v návaznosti na to se lze se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí neplaceného volna (pracovního volna bez náhrady mzdy nebo platu).“  

Že má takové rozhodnutí své právní důsledky, to asi tušíme. Však školské odbory hodlají brzy uveřejnit právní stanovisko k těmto předpisům (zde). Já ale nejsem právník, a tak tohle nechám stranou. Mě totiž jako člena učitelské komunity zajímá věc trochu jiná. Tou věcí je prostá ohleduplnost. Na členy vlastní profesní skupiny, kteří jsou oslabení, nemocní, prostě rizikoví. To, že nám učitelstvo stárne, je známé už dávno, že nás chybí tisícovky, už se také dlouho ví. Že bude ale ministr školství v již načaté destrukci učitelského stavu pokračovat, jsem opravdu netušila. Kolik kolegů se po přečtení manuálu urazí či se naštve natolik, že s učením sekne ? Kolik jich ztratí už tak velmi chatrnou důvěru ve vlastní ministerstvo? Kolik z nich půjde učit s pocitem křivdy?

Kratičce na závěr. Mě se hysterie kolem viru nijak osobně nedotkla a myslím, že si zachovávám celkem odstup. Co se mě ale dotýká, jsou alibistická doporučení, špatné rozhodování, neustálé „odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil“ a zahánění slabších jedinců do kouta.