Atentát na matematiku

Myšlení bolí a je namáhavé. Tak ho odstřelíme. Stejně chudáčci logika, dedukce či analýza sedí někde v koutě a s nimi zlenivělé mozky. V čem je zakopaný pes? Mnoho témat, málo času, organizace výuky, nižší gymply a lenost.

Také se vám zdá, že vyklíčila a ve velkém to tu pak zaplevelila myšlenka, že všechno se dá nějak okecat? Že hlavní je umět dobře se prezentovat, hezky u toho vypadat a všechny přesvědčit? A u čeho se musí dlouho bádat, hledat, lámat si hlavu, je to nepříjemné, zdlouhavé a někdy se zdá i bezvýsledné, máme u toho chvílemi pocit marnosti, někdy se vztekáme, musíme jít zpět a hledat novou cestu, tak na co to jako je? A já říkám, že to je totiž přesně ono! To hledání, vztekání, lámání si hlavy, až se nám z ní kouří.  A za pravdu mi dávají ty výkřiky v hodinách matiky: „Ajooo !“, plácnutí do čela, vytrčená ruka s výbuchem emoce a slovy: „Už to mám!“, které zažívám s dětmi každý den, když si „na to konečně přijdou“.

A pak je tu u matematiky samozřejmě ještě ta obrovská přidaná hodnota. Že vedle trpělivosti, schopnosti racionálně myslet, podívat se na problém z mnoha úhlů, schopnosti najít si sám nebo s  kamarádem chybu a dalších a dalších věcí, můžeme díky ní rozvíjet skvělé intelektuální schopnosti. Logicky přemýšlet. Využívat analogie. Analyzovat problém. Abstrahovat. Mít dobrou představivost, intuici. Umět dedukovat. Aplikovat. A také procvičovat v dnešní době převelice důležité kritické myšlení. Netvrdím, že v jiných vědách tohle nenajdete. Ale v takové koncentraci? To má jen matematika. Jestli mi někdo chce tvrdit, že se bez toho všeho obejde, tak je mi ho na jedné straně líto a zároveň se trochu bojím toho, kolik takových lidí mezi námi je. Kolik mozků tu leniví, ale pak třeba rozhoduje u voleb a nebo prostě rozhoduje cokoliv. Kolik jich přemýšlí maximálně v rámci kupeckých počtů má dáti-dal a dále nedohlédne.

Určitě jste zaznamenali aktuální tanečky kolem maturity z matematiky. Na jedné straně jsou obhájci maturit z řad učitelů plus průmyslníci a na straně druhé demonstrující studenti s přikyvujícím ministrem Plagou plus opět část učitelstva.  Nestavím se přednostně ani na jednu ze stran. Snažím se vylézt na kopec, na ty dva tábory se podívat z nadhledu a situaci si zanalyzovat. Jako učitelka matiky, která denně s více jak stovkou dětí pracuje, počítá a bádá nad matematickými problémy, možná tuším, kde je pes zakopán. Respektive těch psů je zakopána celá smečka. Zkusím jednoho po druhém vykopat, ale ani tak asi nebudou všichni. Omlouvám se, že to tentokrát bude trochu delší...

Tak prvně: objem učiva, očekávané výstupy. Děti přirozeně milují matematiku už od chvíle, kdy začnou sbírat informace o světě. Všimněte si, jak rádi se učí jako předškoláci psát čísla, učí se počítat do deseti a pak se s tím chlubí. Přijdou na první stupeň a s paní učitelkou se učí hlavně základní počty, násobilku. Neustále procvičují základní početní operace s přirozenými čísly (plus sem tam desetinnými) a základní útvary v rovině. No a pak dorazí na druhý stupeň. Témat je tu najednou opravdu velké množství. Jen tak namátkou: desetinná čísla, zlomky, poměr, úměrnosti, trojčlenka, trojúhelníky, čtyřúhelníky, tělesa, převody jednotek, souměrnosti, podobnost, procenta, mocniny, konstrukční úlohy, rovnice, funkce atd. atd. Je toho docela hodně.

Za druhé: čas, hodinová dotace. Už na prvním stupni je velká nerovnováha mezi počty hodin, které učitelé věnují matice a jazykům. Týdenní minimální povinná dotace je pro 1.-5. ročník, ve které se děti věnují jazykům českému + cizímu, 33 + 9 hodin a matematice 20. (Učí se číst a psát, ale i tak je dobré ta čísla mít vedle sebe.) A na druhém stupni je to podobně málo, a to pouhých 15 hodin. Na vysvětlenou: znamená to například v 6., 7. a 8. ročníku po 4 hodinách matiky týdně a v 9. ročníku 3 hodiny. Nutno ale pro úplnost říci, že má škola možnost dát k tomuto povinnému minimu některé hodiny z tzv. disponibilních hodin (a školy to dělají). Ve hře je ale ještě velké množství dalších předmětů, které mají o tyto hodiny zájem (fyzika, chemie, přírodopis, dějepis atd.) a také je tu druhý jazyk, který před několika lety přibyl jako povinný. (Počet hodiny matiky tak velmi záleží na tom, kdo o tom ve které škole rozhoduje.) A tak opět dáme vedle sebe několik čísel, možná to bude viditelnější: minimální počet hodin, které se mají věnovat jazykům: českému + cizímu + druhému cizímu, vychází takto:15 + 12 + 6, což je 33 hodin. A matematika? Oněch 15 hodin. (Šťouralům rovnou říkám, že jsem ráda, že se děti učí jazyky. Aby bylo jasno.)

Za třetí: kantoři a styl výuky. To se dostávám na tenký led, protože hovořit o kolezích je vždy velmi ošidné. Jsou jich desítky tisíc a každý je osobnost myslící si, že věci, které dělá, umí nejlíp. Tak snad k tomu jen tolik, že když chcete kvalitní a aprobované matikáře, tak je musíte i zaplatit. Matematiku přeci nemá běžně učit nematikář, což se ale kvůli absenci této aprobace na druhém stupni děje čím dál častěji. Jak už jsem upozorňovala ve svém článku, tak se v ČR podle šetření ministerstva průměrně 25% hodin učí neaprobovaně, přičemž jsou u nás i kraje, kde je dokonce každá druhá hodina odučena neaprobovaným kantorem. Čili jestliže máte dobých matikářů málo, tak je musíte přitáhnout. A proč ne opět penězi (kromě fajn kolektivu a dobrého vedení školy)? Náborové příspěvky nebo vyšší příplatky pro učitele hlavních předmětů jsou třeba částečným řešením (na to jsem nepřišla sama, to se v některých státech praktikuje). Dělají to v Česku už nemocnice s lékaři, firmy s potřebnými zaměstnanci, proč ne s učiteli. No a ještě další nutnost. Zatraktivnit studia na VŠ pro budoucí učitele. Možná už jen tím, že hned od začátku studií budou na praxích učit a přijdou do styku s dětmi, na které se přeci každý učitel těší nejvíc. 

Za čtvrté: organizace výuky. Při výuce angličtiny či němčiny je běžné, že se tvoří skupiny s menším počtem žáků či studentů, než jsou celé 25 až 30hlavé třídy. Řekněte mi jediný důvod, proč by to tak nemohlo být při výuce matematiky?  Vysokorychlostní nadaní počtáři se dostanou výš a dál za kratší čas, zatímco ti pomalejší, rozvážnější (a nemusí být vůbec horší, naopak) mohou jet svým tempem. Kdo potřebuje více procvičovat, tak prosím. Když můžeme dávat miliardy do inkluze, do asistentů u inkludovaných dětí, proč se nemohou najít pořádné finance na nadanější děti? Dělená výuka je podle mne jedním z léků na churavou matiku u nás.

Za páté: úprk dětí na nižší gymnázia. Nižší gymply tu jsou už mnoho let a odebírají ze základních škol ty nadanější a chytřejší. Možná je to jen necelých 10 procent žáků v republice, ale to už jsou dva tři chytrolíni na třídu. Díky jejich odchodu se snižuje automaticky laťka pro ostatní žáky. A snad každý učitel vám potvrdí, jak je tahounů ve třídě třeba! Zrušení nižších gymplů je momentálně politicky neprůchodné (kolik politiků má na nižším gymplu děti?), ale vidím v tom prostě dalšího zakopaného psa.

Za šesté: lenost. Na lenost žáků a studentů si kantoři stěžují od nepaměti a je to asi normální. Ale co mi vadí, že jsou v tom často podporovaní rodiči. Zaznamenali jste také pokus o tažení proti domácím úkolům? Kolik je dětí, které musí plnit doma pravidelně nějaké povinnosti? Kolik matek a otců dětem umetá cestičky, nenechají je vykoupat v jejich vlastním průšvihu a nedají jim okusit důsledky vlastních chyb? Kolik jich přesouvá alibisticky odpovědnost za všechny neúspěchy svého dítěte na učitele, školu, ředitele? Kolik rodičů chodí za své děti řešit do školy žákovské povinnosti? Tady si ovšem musíme každý rodič zamést před vlastním prahem…to za nás nikdo jiný nevyřeší.

Na závěr ještě zpět k maturitě. Nejsem po letech ve školství až tak úplně přesvědčená o tom, že každý středoškolák nutně musí mít maturitu. Takže tím atentátem z úvodu blogu bych nenazvala ani matematicko-protimaturitní tažení ministra Plagy a jako atentátníky ani demonstrující studenty. I když se mi  moc nelíbí obojí. Atentát na matiku je tu páchán totiž už léta. Mohou za to postupně všichni ti vyjmenovaní zakopaní psi. Modelů, jak k maturitě přistupovat, je určitě mnoho a je dobré, že se o tom veřejně hovoří. Je to prostě politikum a debaty se může účastnit kdokoliv. Možností a modelů je mnoho. Co by se ale nemělo, neustále maturity měnit stylem: Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil.

Cílem by podle mne mělo být, aby žáci a studenti pochopili velký význam matematiky. Rádi si zdokonalovali svoje myšlení a zjistili, že čím si více bystří svoji mysl, tím se stanou odolnější proti blbosti, nesmyslům, šmejdům všeho druhu a manipulacím. Aby se pro ně královna věd stala sexy. A také proto, že mimo jiné na naše dveře klepe průmysl 4.0 a digitální ekonomika. A tam se děti bez matematiky (ale také fyziky a informatiky) prostě ztratí. A kdo bude stavět ty chytré továrny, kde bude všechno na čip ovládané přes internet? Kdo vymyslí všechny ty automaty, roboty, nakreslí je, zkonstruuje, vybaví softwarem, vymyslí chytré sklady a dobrou logistiku? No přeci člověk s matematickým a technickým myšlením. A takových by mělo vycházet z naší české školy co nejvíc.