Hop na špek

S pofidérní hvězdou, co jsem jí nadávno propleskl , naštígro je šlus bez soudních tahanic. Namotala se do mely v hospodě jak jablečnej štrůdl na ubrus. Vůbec nemám šajna , co byla zač.

    Měli jsme popito. Zkraje ternil můj soused a parťák Čenda jenom chlapa z berňáku, kterej vo sobě tvrdil, že je daňovým poradcem britský královny.

    Mezitím mi rozvalil vobočí dacan Macela. Fučeli jsme si do uší jak dvě bukvy.Držel jsem se zaklesnutej, co mi síly stačily. To si nedovedete představit, co je to za raubíře. Má strašlivou ránu levačkou.

    Pak se rvaly aji nohy vod stolů.

    A do toho ještě došla čísi hvězda.

    Jak říká Hňéťa:

-         Kroutila se jak Paříž Hilton, vovšem keců měla jak moje stará.-

    Navíc Čendovýmu  bráchovi vrazila pumelici, po který přestal vidět na svět aji přivřeným vokem po mrtvičce. A v jednom kuse  bědoval:

    „Kdo tady zhasl? Dobytkové, vokamžitě rožněte!“

   Měl jsem vítr. Co když fakt nebude vidět ?

   Udělalo se mi rudo,  jak mi krev tekla z vobočí. A hvězdě jsem hrábl do drdolu.

    Až bylo po všem, a policajti nás rozpočítávali – kdo povalí k nim na pokecání a koho vyženou domů – Čendův brácha vyskočil jak namlsanej  puberťák a hlásí:

    „Pánové, nic se nestalo, akorát jsem si strachy nadělal do gatí !“

   Hergot, to mě podrž. A já měl málem soud.

    Spravila to pokuta.Furt lepší, než si hvězdu uvázat na krk nebo se kvůli babě rovnou zamordovat. Jako to udělal minulej tejden jeden devatenáctiletej cvok. Chudák, picnul se na ulici, rovnou před barákem, kde  mu ta jeho zahejbala. A myslíte, že ho někdo polituje?

    Prdlajs, každej prndá: - Měl jí raděj dát pár přes hubu, když mermomocí chtěl vykonat hrdinskej skutek!-

     Podle mýho, snaživá baba, kdykoliv si zamane, trhne chlapa. Akorát musí bejt šibalka.

    Přesně jako Květa.

    Vážení,  coby ušákům nám  Květa  už dávala céres. Mazaná? Těžko říct, spíš se tvrdilo, že prima život si vyšukala

   Žádná vóbr krasavice. Vypadá jako kredenc, ale fajnovej. Na těle přifouklá. Snad aji náušnice jsou jí někdy malý.

   Vovšem  jakmile Květa kráčí po ulici, my mužský máme mozek úplně vylágrovanej. Lidičky, to je materiál. Aji pan učitel, co má ve věcech sexu dvacet let utrum, cejtí brnění.

    Zkraje Květiný děsný habaďůry šíleli jsme jeden vedle druhýho:

    V naší Drbně vyšel inzerát, prej pro velkej projekt ve Vídni hledaj se pracanti každý profese. Kdo chce, ať dorazí na konkurz – na stavbu baráku za tenisovejma kurtama.Teda Květinýho baráku, aby nedošlo k vomylu.

   V pět ráno bylo tam prej lidu, jak kdyby zdravotní pojišťovna grátis rozdávala viágru.Chlapi, co něco fakt uměj. Aji nemakačenkové, co házej jenom haury v hospodě.

    Dorazil jsem v šest, slepej jak patrona. Vládl  děsnej frmol , nikde  nestála  vopřená ani lopata. Druhej den to samý. A pozejtří zas. Chlapi, jináč přesný jak albánský cibule, měli jazyk na vestě. Kmitali. Předělávali po druhejch nebo dokonce piglovali na svý  robotě až dlouho do noci.

    Dávno kladli parkety, vsazovali futra – konkurz pořád nebyl rozhodnutej. Lidi se rvali vo vercajk  jak v hicu čokli vo chládek.

    Šéfoval tomu jakejsi vošusta v rudejch montérkách.

    Naše stařka tvrdí: -Ptáka poznáš podle peří a člověka podle řečí.-

    Von hubu pořádně nevotevřel, ruce v jednom kuse vod těla jak snaživej dirigent. Vovšem zorganizovaný to měl, to zas jo. Vóbr lakomci hamižný se dělili s ním  aji vo kus žvance.

    Vidina makačky v eurech dělala s křiváckejma náturama hotový zázraky.

   Vobčas se vobjevila štramanda Květa.

   Rozumíte, vzala mě do konkurzu čistě ze známosti, že prej po vodpolednech můžu helfrovat.

    „Vole, když se vo to tolik dereš..,“ takhlenc byla vstřícná.

    A já byl jak v transu.

    „Květo, sleduješ ten cvrkot?“ juchal jsem nadšeně.

    „Proč? Vypadám snad jako takovej vůl ?“ protáhla ksicht.

    Párkrát jsem se kolem ní vometl. Povím vám narovinu- sexuální dusno viselo v luftě.

    „Květo, nechceš si večer zadovádět ?“ nedalo mi to.

    „Zklidni hormon, vole,“vážně měla v sobě něco rajcovního.

    Hnedka jsem byl do rachoty jako ďas.

    Chlapi se mohli strhat. Bylo jen votázkou času, kdy si někdo  užene souchotě. Takovej  Vaďura, topenář, co jsem ho dva měsíce marně naháněl, aby mi na hajzl frkl dvě trubky, kůlivá děsný ledárně, ten bídák si u Květy mohl urvat pracky. Makal aji v noci, svítil si reflektory vod auta. Pár chlapů přestalo chlastat, jináč by nevydrželi. Hňéťa vohýbal hřbet

 ve dne v noci – holka se konečně měla vdávat, dřel na věno.

   Kdo  vyhraje, nebylo furt jasný. Žádnej neviděl ani kačku. Jenom  fatamorgánu makačky

 za eura  měli jsme furt před vočima.

    Květa dorazila závěrečnej den v bílým medvědovi. Než se z auťáku vyštrachala, předvedla nám čistý spodní kimono sakumprásk.

    Trčeli jsme před barákem vyrovnaný jak banda urukvajců na uvítanou nějakýho potentáta.

     Květa  nás změřila drsným pohledem, kterým vlastně fackuje aji laská vjednom. A než vodjela, hodila do placu hlášku, na kterou do smrti nezapomenu:

    „Helejte se, volové, vítěz konkurzu bude vyrozuměnej písemně…“

    A tím to zhaslo.

    Květa měla za pár kaček barák, kterej asi prodá za pár melounů. A my si mohli leda utřít frňák do rukávu.

   „Kdes nechal mozek, satyre?“ ječela máti, když mi přikládala studený vobklady.

   „Na fikanou babu je chlapskej mozek krapet krátkej,“ zahekal jsem, nakřáplej jak starej hrnec.

   Dobrý den.A zítra ještě lepší.

P.S. Ještě k minule -  Kamil skutečně nevyjel, někdo mu šlohnul auťák a za tři dny aji špalky.