Děsně důležitý magor

Tuhle za mnou přišel generální, nakrucoval se jak Travolta dva dny po endoprotéze. Prý jsem byl vybranej jako spojka pro případ teroristického útoku nebo, nedej bóže, přímo světový vojny.

     „Hergot, ráno vláčím popelnice, po odpolednech trávím potkány  a  po večerech topím červa v hospodě. Jak  já to mám stihnout ? Navíc si chci taky něco užít !" řekl jsme nasraně.

    „Budu upřímný," podotkl chlácholivě," nikoho lepšího nemáme."

    S ohromnou radostí mi zapumpoval prackou a do druhý vrazil zapečetěnou kabelu.

    Jako ve vaku klokaní samice trůnily tam obálky- pochopitelně zapečetěný - s adresami  a telefonními numery. Od papaláše k papalášovi měl jsem volat a rajzovat, kdyby nás napadl terorista nebo, nedej bóže, agresor.

    Lepšího magora na supertajnou habaďůru nemohli najít.

    Povídám sousedovi a parťákovi Čendovi:

    „Hergot, jak já mám v noci někoho volat, když kabela nesmí opustit auto? Navíc - frkneme popelník do hangáru, pak přijedou s kropičkou, multikáry od smetáků, taxíky a taky funebráci. Všechno se tam naskládá jak sardinky. A odtamtud se mám vyhrabat k poplachu ? Copak jsem Coperfield?"

    „Nedělej z toho Himaláje," pravil Čenda."Al Kajdě jsme ukradený jak malovaný sáně. A o zbytek světa se postaraj  Amerikáni. Ser na to jak indická matka na vánoce."

    Co je to za život, lamentoval jsem do výplaty a proklínal generálního do třetího kolena. Jenže na příplatcích jsem skáknul krapet výš než obvykle. Neříkám, rázem jsme se spokojeně tlemil jak Špidla u klíčový dírky.

    Žil jsem si jak poloviční  paša. Než mi nějaký hovado  šlohlo zapečetěnou kabelu.

    Generální z toho dělal můru, jako bych namíchl samotnýho Usámu bin Ládina. Došel  nějaký šulin z kraje, měl nejvíc hemzů o vlastizradě.

     Domů jsem chodil za tmy. Máti čula zas nějakou levotu. Hleděla  na mě jak Fidel Castro na čevabčiči. A pořád špekulovala, co za tím vězí, že netahám pod křídlem žádnou babu.

    Ale já musel mlčet jak hrobka starý Vajtyngrový.

    Když to vypadalo, že mi budou vrážet jehly pod nehty a pouštět elektrický proud do spánků, vlítl před náš popelník na oranžovou nějaký dobrák.

    Čenda sroloval kandelábr a zaparkoval v pugétech u pomníku padlým hrdinům prvního, druhýho aji třetího odboje.

    Živi a zdrávi jsme se vysoukali ven z kabiny popelníku.

    A za námi vypadla zapečetěná kabela.

    Čenda se pousmál a hrdě prohlásil:

    „Zase jsme těm teroristům zatrhli tipec!"

Dobrý den. A zítra ještě lepší.