Koupím. Zn. Maturitu, popř. akademický titul.

Proč tak vehementně vyžadují personální manažeři ve firmách, nebo agenturách na zájemcích o práci kolikrát nesmyslné požadavky na vzdělání i když to není kolikrát ani potřeba?

Případ nešťastníka z hradecka, který neúspěšně sháněl několik měsíců práci, jen s výučním listem a bezmoc ho dohnala až k podloudné koupi maturitního vysvědčení, mě donutila k malé úvaze, kam jsme ochotni a schopni až zajít, při nekončícím hledání práce, a hlavně, jestli je vůbec na některá nabízená místa vůbec potřeba tak vysoké "papírové" předpoklady, jaké po nás požadují lidé, kteří o naší budoucnosti rozhodují.

Můj táta mi vždy říkal, "Papír snese všechno, důležitý je to, co máš v hlavě a rukách". Tímto malým moudrem mého táty se dostávám k problematice vzdělání a odbornosti ze stránky skutečných dovedností a umu a ne toho, mnohdy fiktivního "glejtu", který stejně sám o sobě o Vás nic konkrétního nevypovídá, natož nějakému personálnímu chytrákovi, který Vás v životě neviděl, a který může být v konečném důsledku, s lepším lejstrem na vzdělání, dvakrát blbější, jak Vy.

Nevím, je to možná tou hektickou dobou, že se dnes ženeme kolikrát za něčím, na co viditelně nemáme buňky, jenom proto, že je to "in". Copak si někdo myslí, že mu dnes postaví barák líp zedník s maturitou, než "jen" vyučený? Jsou skutečně dnes potřeba kuchaři, elektrikáři, instalatéři, či jiní řemeslníci tak moc erudovaní, že bez maturitního vysvědčení si jich náboráři nevšimnou? A nebo si dokonce myslíte, že jenom nějaký cár papíru, mnohdy nekale získaný, je vstupenkou mezi vyvolené. Nebo by měli být brány v potaz jen schopnosti a znalosti toho dotyčného?

Náš dnešní přílišný apel na vzdělání, nás trochu paradoxně posouvá do problému, a to takového, že už dnes mají průmyslové podniky a firmy obrovský problém sehnat kvalitní učňovskou sílu, bez toho aby si museli pracovníky mezi sebou přetahovat. Je to z části vina samotných dětí, větší vina ambiciózních rodičů a největší vina státu na tom, že děti nechtějí chodit na učňovské obory bez maturity a slovo manuální práce je dokonce mnohdy vnímano jako sprosté. Bez určité regulace studijních a na to navazujících pracovních oborů se  už teď dostáváme do problému, že některých profesí je žalostně málo a jiné na trhu práce nemají šanci, protože je nikdo nepoptává.

Potom, tuto od státu nekoncepční práci, řeší úřady práce různými rekvalifikacemi, které stojí dost peněz, a  kterým se dá předcházet neustálým průzkumem potřeb pracovního trhu a regulací některých profesí, které aktuálně vůbec nepotřebujeme.

Jak se uplatní na trhu práce za pár let chlapec, který sice bude mít maturitu, ale tou dobou jí bude mít už každý a náš chlapec je ještě k tomu levej jak šavle, a blbej jak vagón bláta. Hlavně, že mu bude čouhat z kapsy maturitní vysvědčení.

Po revoluci tady nastal trend, že všechno, co vymysleli komunisti, je šmejd nebo blábol, ale já(ač sám antikomunista) si to nemyslím, protože kupříkladu v organizaci a plánování počtu a potřeby pracovníků na jednotlivé obory činnosti, byl jejich systém kvalitní, a navazoval tak na systém předválečný. Bez plánování a usměrnění potřeb pacovního trhu se nám tento může jevit sice jako svobodný, ale neudržitelný, protože pokud si podniky sami nezačnou vychovávat a sponzorovat své učně, žádný náborář jim je nesežene. A to se nám to bude těžko budovat kapitalismus, když nám bude v průmyslu chybět třeba 2000 obráběčů CNC strojů a budeme mít na úřadu 3500 techniků IT s maturitou, pro které nebude to pravé dělat ve skladu v Lidlu.

Kriteriem pro správný výběr adeptů na určitou práci, by měly být jejich schopnosti, um, rozhled a ne na začátku jen jejich "papír". Ale to by museli náboráři úplně změnit styl přijímacích řízení, nebo si skutečně myslíte, že je někdo tak geniální, že může o Vašich schopnostech rozhodnout při 10.min.pohovoru od stolu, v horším případě z životopisu a fotky? Jak víme, papír snese všechno a pak se nestačíme divit, koho to zase vedle nás do firmy přijmuli za blba a dřeváka.

Japonsko má dodnes přísně řízenou a plánovanou ekonomiku, po vzoru pětiletek, a snad nikdo mi nebude tvrdit, že by to byli nějací blbouni.

Ještě k tomu chlapci, co se zapletl s tím falešným maturitním vysvědčením. Doufám, že z něho neudělají obětního beránka, neboť je očividné, že se sice přečinu dopustil, ale žádné výhody peněžní, natož jiné, tímto nezískal. A pokud bude potrestán, tak by v kontextu s tím museli dostat všichni geniální rychlostudenti v Plzni minimálně doživotí, protože u nich jsem si jist, že tato falešná vysvědčení, na rozdíl od toho nešťastníka, využily ke svému zisku a postavení a tedy podvod byl dokonán.

Na závěr bych tu chtěl ventilovat jednu myšlenku, se kterou nemusíte souhlasit, a to, že jsem potkal v životě už několik inženýrů, s kterými se nadalo normálně bavit, blbci až hrůza, a na druhou stranu si sednete k partě dělníků u stolu v hospodě a nestačíte se divit, jak jsou kolikrát chytří a sečtělí. V diplomu a kuse papíru ta životní, a chcete-li i profesní moudrost není.

Protože inteligentní člověk může být i prosťáček bez diplomu a blb třeba vysokoškolský profesor.

Tuto moji filosofii dokládá jedno moudré přísloví, a to, že "Vyvedeš-li osla do Paříže, kůň z něj nikdy nebude!"