Ano, i respekt k soukromému vlastnictví patří ke konzervativnímu myšlení. Skutečný konzervatismus klade důraz na tradiční hodnoty jako jsou vlast, rodina, náboženství, přirozená hierarchizace společnosti a morálka.
Mnozí jedinci se ke konzervatismu okázale hlásí, avšak ve skutečnosti mají k němu hodně daleko. Opravdoví konzervativci totiž ctí soukromé vlastnictví jako něco posvátného, které lze porušit jen v krajních případech, například v případě skutečně prokázaného veřejného zájmu, třeba při budování klíčové infrastruktury, a to vždy jenom za náhradu.
Konzervativec hodný tohoto jména, ne jenom nějaká karikatura, proto vítá nápravu majetkových křivd z minulosti, mezi něž rovněž patří církevní a šlechtické restituce. Je proto správné, že svůj majetek dostala zpátky katolická církev, která jej právoplatně vlastnila často mnoho set let. Je třeba si uvědomit, že hlavně kláštery bývaly průkopníky moderního hospodářství, například vodní mlýny jako první u nás zavedli benediktýni.
V nápravách majetkových křivd je nutné rázně pokračovat. Dokončit se musí navrácení neoprávněně zabaveného majetku šlechtickým rodům. Tak například Colloredo-Mansfeldové, kteří se stali oběťmi nacistické perzekuce, mají nezpochybnitelný nárok na zámek Opočno, který jim z nepochopitelných důvodů nebyl dosud vrácen.
Lichtenštejnové neuznali rozbití Československa
Je ostudou, že stát dosud nevrátil majetky knížat z Lichtenštejnů, jako panství Lednice, Valtice a další, které jim neoprávněně zabavil na základě tzv. Benešových dekretů. Ano, odebrání vlastnictví kolaborantům a zrádcům po porážce hitlerovského Německa bylo v pořádku. Jenomže to nebyla záležitost Lichtenštejnů. Ti nebyli Němci a ani státní příslušnici hitlerovského Německa. Oni byli občany samostatného státu Lichtenštejnského knížectví, které za II. světové války zůstalo neutrální. To rovněž nikdy neuznalo Mnichovskou dohodu, rozpad Československa, vznik Protektorátu Čechy a Morava a respektovalo jako legitimní čs. zahraniční vládu v Londýně. Z těchto důvodů byla konfiskace lichtenštejnského v roce 1945 na základě Benešových dekretů protiprávní.
Dokonce i Ústavní soud v záležitosti restitučních nároků cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě, rozhodl, že obecné soudy musí každý případ uplatnění Benešových dekretů posuzovat zvlášť a zjistit, zda nedošlo k jejich zneužití. To se týkalo kauzy vyšebrodských cisterciáků, kteří zastávali prokazatelně antinacistické postoje, přesto jim byl majetek podlé této normy zabaven a stát jim ho nechtěl vydat zpět. Jenomže stalo se tak až po únorovém komunistickém puči v březnu 1948 tehdejším už vyakčněným Okresním národním výborem v Kaplici Ústavní soud proto správně konstatoval, že tady došlo k zneužití Benešových dekretů, a přiřknul cisterciákům sporný majetek.
Stejně tak je třeba jasně říci, že křivda byla spáchána i na Lichtenštejnech a Benešovy dekrety byly v jejich případě rovněž zneužity. Ono jejich kvetoucí majetek se zámky v Lednici a Valticích lákal. Princ Constantin z Lichtenštejna, syn vládnoucího knížete Hanse Adama II., to řekl přesně, „Nejde nám o peníze, či hektary, ale o spravedlnost.“ Uvědomme si, že bez Lichtenštejnů by nikdy nevznikl unikátní Lednicko-valtický areál.
Zámek v Českém Krumlově patří Schwarzenbergům
Stejně tak, je třeba restituovat majetek schwarzenberské primogenitury. K němu patří například zámky Český Krumlov, Hluboká a Třeboň. Ten byl hlubocké větvi tohoto rodu ukraden na základě tzv. zákona Lex Schwarzenberg z 10. července 1947, který převáděl její majetek na Zemi českou. Takový zákon je z právnického hlediska absolutně neplatný, protože nemá obecnou platnost, ale je účelově namířen proti jedné osobě – knížeti Adolfovi ze Schwarzenbergu.
V tomto případě Benešovy dekrety nešly použít ani náhodou, protože Schwarzenbergové z obou větví hlubocké a orlické byli jasně antinacističtí a říšský protektor Reinhard Heydrich uvalil na jejich vlastnictví nucenou správu. Sám kníže Adolf věnoval před válkou milion korun na výstavbu čs. pohraničních opevnění a dobu okupace strávil v exilu. Vysloužil si i pochvalu Jana Masaryka, který ocenil, že se choval mravně, do odboje se zapojil ihned a nacisty z duše nenáviděl. A tak se vymyslelo tohle účelové brutálně nespravedlivé řešení.
Skuteční konzervativci ctící právo a spravedlnost proto podporují církevní restituce i navrácení majetků Lichtenštejnům, Schwarzenbergům a dalším šlechtickým rodům, kterým byl protiprávně odebrán. Samozřejmě za podmínky, že se tím nezpůsobí křivdy nové. Ale není možné donekonečna hájit do oči bijící bezpráví a tvářit se, že se nic neděje. Je potřeba jej napravit.
