Některé lži mají tuhý kořínek, jako například ta, že Svatý stolec za II. světové války mlčel k nacistickým zločinům. Kniha Odtajněné archivy Vatikánu přesvědčivě dokazuje opak.
Belgičan Johan Ickx je ředitelem historického archivu druhé sekce vatikánského Státního sekretariátu pro diplomatické vztahy Svatého stolce. Z titulu své funkce má tedy přístup k důležitým dokumentům.
Sovětská komunistická propaganda se dlouhodobě snažila dehonestovat katolickou církev jako stoupenkyni nacismu. Stála také za lživou hrou německého dramatika Rolfa Hochhuta Náměstek, která líčí papeže Pia XII. v tom nejhorším možném světle, co se týče hitlerovského Německa.
Johann Ickx si dal tu práci a obsah důležitých archiválií, které prokazují odpor církevního státu vůči nacismu zveřejnil ve skvělé knize Odtajněné archivy Vatikánu. Předností knihy vydané nakladatelstvím Euromedia Group v edici Universum určitě je, že autor se neomezil na nudné převyprávění strohých archivních dokumentů, ale zvolil styl psaní jednotlivých událostí formou příběhů, které jsou čtenářsky atraktivnější a čtou se velice dobře.
Kniha dokazuje, že Vatikán se snažil čelit nacistům ze všech sil, jenom volil cestu diplomacie a nikoliv okázalých gest navenek, které by obětem hitlerovského řádění nepomohlo. To dokazuje i situace po zveřejnění Mit brennender Sorge (S palčivou starostí), vydanou ještě před II. světovou válkou papežem Piem XI. 14. března 1937, která byla razantní obžalobou nacistického režimu v Německu a četla se v tamních kostelích. Ta natolik rozzuřila nacistické vedení, že sáhlo k represím proti duchovním i katolickým laikům. Svatý stolec tedy za pozdější válečné vřavy a brutálního nacistického teroru nechtěl dát Hitlerovi a spol. příležitost k ještě ostřejším represím.
Ovšem diplomaticky ve prospěch Židů a dalších německými nacisty pronásledovaných lidí působil představitelé Vatikánu velmi aktivně. Povedlo se jim mnoho dobrého, například mají podíl na zastavení deportací Židů ze Slovenska nebo zmírnění pronásledování Židů v Rumunsku. Kardinálové rovněž pomáhali v útěku jednotlivým židovským rodinám mimo dosah hitlerovské hrůzovlády, například do Brazílie, která k tomu Vatikánu poskytla i několik tisíc vstupních víz. Je jasné, že ne všechno se povedlo. Například zákrok papežského nuncia v Berlíně ve prospěch krutě utiskovaných katolíků v okupovaném Polsku vyzněl naprázdno, protože jej německé ministerstvo zahraničí odmítlo převzít kvůli tomu, že polští katolíci nespadají pod německou nunciaturu. Přitom polským biskupům byl zakázán jakýkoliv styk s papežem.
Je třeba si také uvědomit, Vatikán byl v těžké situaci zvláště od roku 1943, kdy Itálie včetně Říma byla přímo okupovaná Němci. Nacisté sice prohlásili, že budou respektovat exteritorialitu a územní nedotknutelnost církevního státu, tento slib však několikrát porušili.
Toto dílo také přesvědčivě dokládá fakt, že Židé byli ukrývání v papežském paláci ve Vatikánu, i v mnoha dalších církevních objektech včetně klášterů. To je třeba rovněž zdůrazňovat.
Největším přínosem knihy však je, že vyvrací dlouho zažité lži o papeži Piu XII. A dalších představitelů Vatikánu, že mlčeli k nacistickým zločinům. Zveřejněné dokumenty jasně dokazují, že to není pravda. Naopak vedení katolické církve vystupovalo vůči nacismu velmi aktivně. Toto dílo by si měl přečíst každý, kdo se zajímá o historii II. světové války. Prakticky ji nelze nic vytknout snad jen drobnosti, jako například na str. 353, kde je špatně uvedeno občanské jméno papeže Jana XXIII. Jmenoval se celým jménem Angelo Giuseppe Roncalli, a nikoliv Giovanni. Jméno Jan přijal teprve jako papež v roce 1958. Ale to jsou skutečně jenom maličkosti, které nijak nesnižují výbornou kvalitu této publikace.
Obal knihy zveřejněn se souhlasem nakladatelství Euromedia Group pro účely tohoto blogu.
Johan Ickx
Odtajněné archivy Vatikánu
Nakladatelství Euromedia Group
Praha 2022
Hodnocení: 90%
